Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Elena Sofia Ricci, Riccardo Scamarcio, Kasia Smutniak, Ricky Memphis, Roberto De Francesco, Fabrizio Bentivoglio, Euridice Axen (více)Obsahy(1)
Jaká je největší lidská touha? Láska? Peníze? Sex? Neomezená moc? A je možné toho všeho dosáhnout a cestou neztratit vlastní tvář? Nejúspěšnější italský režisér současnosti Paolo Sorrentino (Velká nádhera, Mládí) se vrací do českých kin s velkolepým provokativním komediálním dramatem. Sorrentinův dvorní herec Toni Servillo tentokrát v hlavní roli ztvárňuje Silvia Berlusconiho – notoricky známého miliardáře, skandalistu, mediálního magnáta a dlouholetého předsedu italské vlády, jenž se proslavil zejména svým excentrickým způsobem života a zhýralými večírky, které svět zná pod označením „bunga bunga". Film dává nahlédnout do soukromí této kontroverzní ústřední postavy a nabízí pohled na mrazivé a mnohdy groteskní situace, ať už se týkají podplácení soudců, nákupu nejlepších fotbalistů nebo svádění mladičkých modelek. Zabývá se také tím, jací lidé Berlusconiho a jemu podobné obklopují a jak funguje cynický mechanismus moci, založený na absolutní ztrátě hodnot, ponižování, egoismu a prospěchářství. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (84)
Sorrentino, to je neuveritelna pastva pro oci. Namet je velmi originalni a Servillo pusobi velmi verohodne. Dej filmu se tristi o spoustu zdlouhavych scen, coz je vlastne takovy spolecny jmenovatel velkych italskych reziseru. To svym zpusobem muze navodit onen pocit nablyskane nicoty. Uz dlouho jsem ve filmu nevidel tolik krasnych zenskych najednou. Mne tento film sedl, chvili jsem uvazoval o plnem hodnoceni... ()
Velmi mělké. U některých postav jsem ani nestačila vnímat, jakou zastávají funkci, co mají na starosti, nejsou tam jejich minulé ani budoucí osudy, konkrétní pracovní pozice, děj minimální, prostě o ničem. V polovině filmu se dosud hlavní postava vytratí, pak pronese již jen jednu větu a už o ní není ani vidu ani slechu, prostě s ní příběh přestane počítat Když je postavě věnováno hodně prostoru v první půlce, tohle by se stát nemělo, i když už třeba přestane být důležitá pro danou věc. Roztříštěné, neúplné, nevypovídající, chladné, emoce ve mě nevzbudilo absolutně nic, žádné životní moudro jsem si neodnesla, jen takové klišé jako že staří mocní muži mají rádi mladé modelky, existuje korupce a podobně. Nešťavňatě podané, nic nového pod sluncem, jen pár výjevů z mejdanů stálo za pohled. Film zachraňuje jen prostředí a krásné ženy, ale o politickém zákulisí se toho moc nedozvíte. Osobně jsem se ani nepobavila. Kdo má hlubší politické znalosti se ve filmu a případné narážce na něco možná vyzná lépe, můj názor to však neovlivní. Z mého hlediska je to povrchní záležitost, která mnoho nevypoví ani člověku, který o Berlusconim zná více či minimum faktů. Prázdnota. ()
Skvěle blazeovaný Toni Servillo se role AB po italsku zhostil vynikajícím způsobem, což však nelze říct o režii. V Itálii se snímek promítal ve dvou částech po zhruba 100 minutách, u nás se uvádí zhuštěná 150minutová verze, která je ale překvapivě prázdná. /// Sorrentino se částečně vrací k fantastické úvodní scéně z Velké nádhery. Dokonalá těla se hýbou do rytmu hudby v obscénních kreacích, v mezičase souloží na pokojích či fascinovaně hledí na západ slunce v nehybné scéně, jako kdyby se staly výřezem z kýčovitého obrazu. Bohužel předlouhé scény nikam nevedou, po chvíli je vyloženě nudné vlnící se těla sledovat. Sorrentino dokáže zobrazit krásu a chatrnost tělesné schránky jako nikdo jiný, jenže tentokrát už jen opakuje již viděné a nepřináší nic nového. Žádná z postav není skutečnou postavou, jsou jenom neživotnými figuranty, kteří zaplňují prostor před kamerou. Ve filmu neexistují žádné alespoň trochu propracované vztahy mezi protagonisty kromě manželů. Některé postavy mají reálné předobrazy, jiné jsou zcela smyšlené. Problémem však je, že osoba, která nás zajímá nejvíce, se objeví na plátně až téměř po hodině. Excentrického zhýralce je tak pohříchu málo./// Chvíli se mluví o chtíči, pak se uplácejí senátoři. Chybí rozvíjení motivů, vztahující dialogy i gradace. Má byt „Loro“ (jak se film v originále jmenuje a znamená to „oni“, ale také „zlato“) politickým dramatem, které chce ukázat soukromý život zásadní postavy italských dějin? Má to být kritická sonda o střetu zájmu a sílícím populismu napříč planetou? Nebo jen bakchanáliemi, které začínají první lajnou v podvečer a končí unavenou souloží nad ránem?/// Ve scéně s krysou je cítit závan Sorrentinovy mocné dekadentní magie, která však už vyvanula. [Kino] ()
Zhruba ve čtyřiceti procentech záběrů Sorrentinova nového filmu jsou vidět ženská prsa a zadky (a nic moc jiného). Nejvíce během prvních padesáti minut, pohybujících se na pomezí Vlka z Wall Street (nechybí ani přednáška o účincích určité drogy), Spring Breakers a Caliguly od Tinta Brasse (dekadence pro dekadenci samou). Ke sdělení nezbytného by stačilo tak deset procent. Stejně je to v Sorrentinově novince se vším. Jde o film, který stejně jako jeho protagonista, obávající se stáří, smrti a zapomnění, hledá smysl. Myšlenkové prázdno předkládá v opulentním balení, což sice samo o sobě nese určité sdělení, ale nepotřebujete to sledovat dvě a půl hodiny stále dokola. Loro přitom současně mnoho motivů nedotáhne (např. nikam nevedoucí vytváření paralel mezi chtíčem a touhou po moci, potažmo politikou a exploatací cizích těl, počínající prologem, kdy jedna z postav vymyslí svůj plán při pohledu na Berlusconiho vytetovaného na zádech ženy, se kterou souloží). Spíše než zkrácení by filmu možná paradoxně prospělo, kdyby byl o hodinu delší (tzn. jako při svém rozdělení na dvě části, uvedené v italských kinech) a odůvodnil to, co působí samoúčelně a prázdně. Žádné zásadní poznání nevyplyne ani ze závěrečné syntézy hledisek představených v první a druhé ze tří přibližně stejně dlouhých kapitol, do nichž je film rozdělen (v té první se Berlusconi skoro neobjeví). Loro ještě nápadněji než Sorrentinovy předchozí filmy připománá pásmo perfektně rytmizovaných videoklipů napěchovaných výbornými nápady (jediné setkání se skutečným světem pro smetánku nastává, když před nimi exploduje popelářské auto), které spolu ale moc nekomunikují a neskládají se do konzistentního tvaru, který by nesl alespoň trochu relevantní sdělení a jen neopakoval to, co Sorrentino dokázal úderněji vyjádřit v Božském. Když se vyprávění v závěru konečně zaměří na tragédii opravdových lidí, je rámováno se stejným nepřirozeným patosem, jakým se vyznačuje zbytek filmu, vyprávějící o lidech falešných. Ze strany režiséra mrhání talentem, pro diváka mrhání časem. 65% ()
Popisek "životopisný" v případě téhle zbytečné a obsahově vyprázdněné vyhoněniny pobavil. Po hříchu to však byl jediný zábavný moment, neboť obecně snímek nefunguje v žádné z myslitelných rovin či kategorií. Alespoň pokud to berete tak, že film jako médium má člověka (jakkoliv) obohatit. Bohužel, Sorrentinův poslední kousek mi spíše něco vzal. 1/10 (za scény s manželkou). ()
Galerie (23)
Zajímavosti (9)
- Sorrentinův snímek byl natočený jako dvoudílný film o celkové délce 200 minut. Zkrátil ho na jeden 150minutový kvůli tomu, aby mohl být přihlášen do oscarového klání. (ČSFD)
- Sorrentino se před natáčením setkal také s Berlusconiho bývalou ženou Veronicou Lario. Silvio Berlusconi po ní vzkázal, že je spokojen s výběrem herečky Eleny Sofie Ricci pro její ztvárnění. (Zdroj: Aerofilms)
- Paolo Sorrentino se před natáčením s Berlusconim jednou setkal. Ten mu v žertu nabídl svoje vily pro natáčení. Sorrentino nabídku s díky odmítl. „Není vhodné sbližovat se s osobami, které vyobrazujete. Diváky by to mátlo," prohlásil později Sorrentino. (Zdroj: Aerofilms)
Reklama