poster

Oni a Silvio

  • Itálie

    Loro

  • Francie

    Silvio et les autres

  • anglický

    Loro

  • Slovensko

    Loro

    (festivalový název)

Drama / Komedie / Životopisný

Itálie / Francie, 2018, 150 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Mertax
    ***

    Skvěle blazeovaný Toni Servillo se AB po italsku role zhostil vynikajícím způsobem, což však nelze říct o režii. V Itálii se snímek promítal ve dvou částech po zhruba 100 minutách, u nás se uvádí zhuštěná 150minutová verze, která je ale překvapivě prázdná. /// Sorrentino se částečně vrací k fantastické úvodní scéně z Velké nádhery. Dokonalá těla se hýbou do rytmu hudby v obscénních kreacích, v mezičase souloží na pokojích či fascinovaně hledí na západ slunce v nehybné scéně, jako kdyby se staly výřezem z kýčovitého obrazu. Bohužel předlouhé scény nikam nevedou, po chvíli je vyloženě nudné vlnící se těla sledovat. Sorrentino dokáže zobrazit krásu a chatrnost tělesné schránky jako nikdo jiný, jenže tentokrát už jen opakuje již viděné a nepřináší nic nového. Žádná z postav není skutečnou postavou, jsou jenom neživotnými figuranty, kteří zaplňují prostor před kamerou. Ve filmu neexistují žádné alespoň trochu propracované vztahy mezi protagonisty kromě manželů. Některé postavy mají reálné předobrazy, jiné jsou zcela smyšlené. Problémem však je, že osoba, která nás zajímá nejvíce, se objeví na plátně až téměř po hodině. Excentrického zhýralce je tak pohříchu málo./// Chvíli se mluví o chtíči, pak se uplácejí senátoři. Chybí rozvíjení motivů, vztahující dialogy i gradace. Má byt „Loro“ (jak se film v originále jmenuje a znamená to „oni“, ale také „zlato“) politickým dramatem, které chce ukázat soukromý život zásadní postavy italských dějin? Má to být kritická sonda o střetu zájmu a sílícím populismu napříč planetou? Nebo jen bakchanáliemi, které začínají první lajnou v podvečer a končí unavenou souloží nad ránem?/// Ve scéně s krysou je cítit závan Sorrentinovy mocné dekadentní magie, která však už vyvanula. [Kino](10.12.2018)

  • Matty
    ***

    Zhruba ve čtyřiceti procentech záběrů Sorrentinova nového filmu jsou vidět ženská prsa a zadky (a nic moc jiného). Nejvíce během prvních padesáti minut, pohybujících se na pomezí Vlka z Wall Street (nechybí ani přednáška o účincích určité drogy), Spring Breakers a Caliguly od Tinta Brasse (dekadence pro dekadenci samou). Ke sdělení nezbytného by stačilo tak deset procent. Stejně je to v Sorrentinově novince se vším. Jde o film, který stejně jako jeho protagonista, obávající se stáří, smrti a zapomnění, hledá smysl. Myšlenkové prázdno předkládá v opulentním balení, což sice samo o sobě nese určité sdělení, ale nepotřebujete to sledovat dvě a půl hodiny stále dokola. Loro přitom současně mnoho motivů nedotáhne (např. nikam nevedoucí vytváření paralel mezi chtíčem a touhou po moci, potažmo politikou a exploatací cizích těl, počínající prologem, kdy jedna z postav vymyslí svůj plán při pohledu na Berlusconiho vytetovaného na zádech ženy, se kterou souloží). Spíše než zkrácení by filmu možná paradoxně prospělo, kdyby byl o hodinu delší (tzn. jako při svém rozdělení na dvě části, uvedené v italských kinech) a odůvodnil to, co působí samoúčelně a prázdně. Žádné zásadní poznání nevyplyne ani ze závěrečné syntézy hledisek představených v první a druhé ze tří přibližně stejně dlouhých kapitol, do nichž je film rozdělen (v té první se Berlusconi skoro neobjeví). Loro ještě nápadněji než Sorrentinovy předchozí filmy připománá pásmo perfektně rytmizovaných videoklipů napěchovaných výbornými nápady (jediné setkání se skutečným světem pro smetánku nastává, když před nimi exploduje popelářské auto), které spolu ale moc nekomunikují a neskládají se do konzistentního tvaru, který by nesl alespoň trochu relevantní sdělení a jen neopakoval to, co Sorrentino dokázal úderněji vyjádřit v Božském. Když se vyprávění v závěru konečně zaměří na tragédii opravdových lidí, je rámováno se stejným nepřirozeným patosem, jakým se vyznačuje zbytek filmu, vyprávějící o lidech falešných. Ze strany režiséra mrhání talentem, pro diváka mrhání časem. 65%(30.10.2018)

  • Hwaelos
    ****

    Sorrentino natočil precizní a nadčasový film. A to zdaleka nejen obrazově, rytmicky a formálně, ačkoli to jsou rozhodně kategorie, v nichž by bylo pozoruhodné snímek analyzovat. Hlavně jde ale o obsah. Domnívám se, že vlastně nehraje roli, jak přesně režisér vystihl Berlusconiho v určitém období. To je spíš kulisa. Loro je především studií toho, jak funguje současný populismus. Když budete film pozorně sledovat, uvidíte zároveň Trumpa, Orbána i Babiše, tj. lidi, kteří lidem prodávají jednoduchý, ale přitažlivý sen o lepší budoucnosti, uzurpují si veřejné peníze, topí se ve skandálech, manipulují zákonodárným systémem, aby jim hrál do karet, ale žádná z těchhle věcí jim stejně nesrazí vaz. Ve filmu je na konci krásná scéna, v níž Berlusconi říká, že chtěl pro svou zemi udělat něco velkého a dobrého, že ji pozitivně proměnil. Ve skutečnosti dělá po celou dobu pravý opak (a je zřejmé, že si to uvědomuje), ale v tuhle chvíli je vidět, že přesvědčil sám sebe o tom, že vlastnosti, které si do jeho osobnosti projektují jeho voliči, nakonec pozměnily i jeho vlastní přemýšlení o sobě. Podobných bystrých postřehů o drobných nuancích, které jsou populistickým lídrům vlastní, je v Sorrentinově díle vícero. Jeho film je tak nejenom charakterovou studií, ale zároveň i otevřenou výpovědí o nás jako společnosti, která takovéhle lidi vyrábí a podporuje je. Jediným důvodem, proč nedávám plný počet hvězd, je roztahaný závěr filmu - několikrát se objeví scéna podpořená pomalou hudbou, která evokuje konec vyprávění, který ale znova a znova nenastane.(26.11.2018)

  • Jordan
    **

    Bohužiaľ - moje obavy sa naplnili. Jedna vec je nadchýnať sa nad tým, aký pestrofarebný, výrazný a rozpoznateľný, svojrázny a vyhranený štýl a rukopis autor za svoju kariéru nadobudol a druhá vec je priznať si, že neponúka nič nové, než práve len tento už dobre známy a do až vyumelkovanej podoby vyšperkovaný štýl. A nič iné. Tento "film" je po stránke dramatickej, naratívnej, štrukturálnej a emočnej prázdny. Mám pocit, že inak zručný a nápaditý režisér, ktorý stojí za jedným z najoriginálnejších a najlepších seriálov všetkých čias a ktorého dva filmy (This must be the place a Veľká nádhera) sú naozaj kvalitné a neprerečiem voči nim pol krivého slova, sa zacyklil, vykráda sám seba a dve a pol hodiny nám servíruje ligotavé, lesklé, voňavé - no prázdne bubliny. Pritom sa na žiadnu postavu emočne nenapojím, nič ma nedrží pri deji, nič ma nečaká za najbližším "príbehovým" rohom a po osemstej nahej modelke dokonca začínam pochybovať, či mám rád nahotu vo filme (pričom som bol až doteraz 30 rokov presvedčený, že to je na filmoch to najlepšie). Ak bol zámer autora ukázať, že všetkého veľa škodí a keď sa to preháňa s čímkoľvek, človeku sa to zunuje, podarilo sa mu to až na meta-úrovni: práve sa mi pán Sorentino a jeho štýl dokonale zunoval.(16.9.2018)

  • sidonka
    *

    Velmi mělké. U některých postav jsem ani nestačila vnímat, jakou zastávají funkci, co mají na starosti, nejsou tam jejich minulé ani budoucí osudy, konkrétní pracovní pozice, děj minimální, prostě o ničem. V polovině filmu se dosud hlavní postava vytratí, pak pronese již jen jednu větu a už o ní není ani vidu ani slechu, prostě s ní příběh přestane počítat Když je postavě věnováno hodně prostoru v první půlce, tohle by se stát nemělo, i když už třeba přestane být důležitá pro danou věc. Roztříštěné, neúplné, nevypovídající, chladné, emoce ve mě nevzbudilo absolutně nic, žádné životní moudro jsem si neodnesla, jen takové klišé jako že staří mocní muži mají rádi mladé modelky, existuje korupce a podobně. Nešťavňatě podané, nic nového pod sluncem, jen pár výjevů z mejdanů stálo za pohled. Film zachraňuje jen prostředí a krásné ženy, ale o politickém zákulisí se toho moc nedozvíte. Osobně jsem se ani nepobavila. Kdo má hlubší politické znalosti se ve filmu a případné narážce na něco možná vyzná lépe, můj názor to však neovlivní. Z mého hlediska je to povrchní záležitost, která mnoho nevypoví ani člověku, který o Berlusconim zná více či minimum faktů. Prázdnota.(13.12.2018)

  • - Sorrentino popírá, že by film zamýšlel jako obecnější komentář i k dalším politikům podobného typu, například Donaldu Trumpovi. Na podobné dotazy nicméně odpovídá: „Jak Berlusconi, tak Trump mají sklon řídit vládu stejně jako svoje podnikání, a to je vždycky nebezpečné.“ (Zdroj: Aerofilms)

  • - Představitel hlavní role Toni Servillo už v Sorrentinově filmu ministerského předsedu hrál. V roce 2008 ztvárnil ve filmu Božský nejdéle vládnoucího italského premiéra Giulia Andreottiho. (Zdroj: Aerofilms)

  • - Sorrentino se před natáčením setkal také s Berlusconiho bývalou ženou Veronicou Lario. Silvio Berlusconi po ní vzkázal, že je spokojen s výběrem herečky Eleny Sofie Ricci pro její ztvárnění. (Zdroj: Aerofilms)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace