Spravedlnost pro mou dceru

Silné nosné téma automaticky nezapomenutelný film neudělá. Povrchně zpracované, zkratkovité, s podivně zvoleným hl. hereckým představitelem (nic proti Auteuilovi). Je prostě divné, když herec, kterému je 66 let (8-10 mu lze ubrat) hraje otce šestileté dívenky (později 14leté dívky, na konci ženy, které by bylo 44 let) a během příběhu vyjma pár šedin navíc téměř nestárne - stále stejně zachovalý muž v roce 2010 jako na počátku let sedmdesátých. Film se odehrává na prostoru 38 let. Jako "hraný dokument" pro informační hodnotu přínosné, jako film bohužel zcela zbytečné a nefunkční. Vše korunuje stopáž, necelých devadesát minut. [FFF 2016] (29.11.2016)

Na úvod musím říct, že mám rád hollywoodské filmy, ale když je dělají francouzi, tak je to film. Příběh je natolik silný a podnanivý, že si člověk musí říct "kurva". A rozhodně nedejte na 3* od kriplů co prostě nemají děti, protože každý muž co děti má, chce rozmačkat skleničku s vodkou a džusem, což neříkám, že jsem měl :) jo měl. (21.06.2017)

I když je příběh podle skutečné události, je to příběh silný a tvůrcům se podařilo sílu tohoto příběhu přenést do filmu. Jasně, líbí se mi to proto, že je to vlastně revenge movie, i když vše v rámci nijak zásadního překročení spravedlnosti ze strany mstícího se. Jít za spravedlností se ale někdy přece jen vyplatí, i když to může trvat skoro 30 let. (24.08.2017)

Áno, toto je typ filmov, aké sa musia neustále nakrúcať a pre ktoré bol vlastne celuloid vyrobený. To bez ohľadu na ich objektívnu kvalitu, pretože obsah tu zohráva rozhodujúcu úlohu. Je potom škoda, že ak nejaký scenárista vyhrabe podobný prípad z nejakého archívu, tak nevznikne aj skutočne dokonalý film. Spravodlivosť má sotva hodinu a pol a dovolím si povedať, že pri takýchto obrovských časových skokoch je to dosť málo a kľudne by som zvládol aj ďalšiu hodinu, ktorá by viacero vecí viac objasnila, pretože film je veľmi skratkovitý a mohol o európskej byrokracii toho povedať ešte viac. Takto kriticky sme nemali nemecké, a ďalej francúzske a aj rakúske, orgány vykreslené snáď nikde okrem diel z DSV, ale tak hodili francúzskym filmárom rukavicu. Holt sme si rovní a rovnejší a na tom sa bohužiaľ asi nikdy nič nezmení. Ale ani na tom, že najväčšou zbraňou pravdy je čas. (18.05.2018)

Bylo to hodně dobré, ale mělo to být vynikající. Tvůrci měli k dispozici skvělý námět a perfektní herce, ale z mého pohledu chybělo víc emocí, což se odrazilo především v případě otce. Auteuil hraje dobře, o tom žádná, ale ta jeho umanutost, díky které se snaží takřka třicet let doshánout spravedlnosti, je tu na mě příliš plochá a i emoce jeho ex-manželky a ostaních aktérů kolikrát zůstávaly zcela nevhodně na bodu mrazu. Na druhou stranu jako ukázka toho, jak (ne)pracuje justice, lhostejno zda ve Francii či Německu, to funguje skvěle, ačkoliv ten výsledný efekt nebyl tak silný. Čekal jsem něco podobného Présumé coupable, což jsem bohužel nedostal, ale i tak to stálo za to. 70% (21.06.2017)