Dirigentka

Film z vyšší společnosti o ženě,která se na začátku filmu jmenuje Willy,ale po té co zjistí,že byla adoptována tak se vrátí ke svému skutečnému jménu+příjmení a přejmenuje se na Antoniu Brico.Pracuje jako uvaděčka v koncertním sále,ale protože jí přitahuje hudba a přibližuje se moc blízko k pódiu tak je za nevhodné chování vyhozena z práce.Chce být ženskou dirigentkou což je pro ostatní tak překvapující jako kdyby chtěla letět na Měsíc.Vyjedná si lekce klavíru u Marka Goldsmitha a zároveň je přijata na hudební konzervatoř.Mark po ní při hodině klavíru vyjede a Antonia mu zlomí ruku a za tento incident je vyhozena z hudební konzervatoře.Na doporučení slavného hudebníka jede zkusit štěstí do Berlína za jedním slavným dirigentem Mukem se žádostí o lekce dirigování.Ten jí odpálkuje a zasype svými předsudky vůči ženám,ale po té co mu Antonia vleze až do okna tak jí dá šanci a začne jí připravovat na největší kariéru jejího života.Zároveň jí Muk udělí několik filozofických lekcí do života jako třeba radu:,,MUSÍŠ BÝT TYRAN S TAKTOVKOU V RUCE,ŽÁDNÝ DEMOKRAT".Tento výrok na mě udělal takový dojem,že bych ho použil i v politickém boji.V Evropě se jí velmi daří,ale doma v Americe kam se po čase vrátí stále naráží na předsudky vůči ženám a na protichůdné názory na její kariéru,protože stále existují tací co by jí rádi viděli pokořenou.Antonii napadne dirigovat výhradně ženský symfonický orchestr,který podpoří i první dáma USA Eleanor Roosevelt.Se svým koncertem zažívá obrovský úspěch na který tak dlouho toužebně čekala.Při sledování takových filmů jako Dirigentka si připadám jako "kulturní barbar",protože koncerty,divadelní představení a jiné kulturní akce šly vždycky mimo mě,je to svět do kterého zatím nepatřím.Při sledování tohoto filmu jsem skoro nic okolo nevnímal,protože Dirigentka je obrovským spouštěčem emocí. (14.06.2020)

Tak už aj Holandani sa vydali na cestu feministických, vyplakávajúcich agitiek. Ale aby som bol objektívny, v dvadsiatych rokoch ( a zjavne nie len vtedy, ako sa dozvieme na konci filmu ) minulého storočia to mali ženy v hudbe ťažké. Ozdaj ako asi vo všetkom. Preto je zaujímavé sledovať, ako si jedna rodená Amsterdamčanka ide za svojím snom vo Veľkom jablku. Docieľuje ho však o 15 minút dlhšie ako by som chcel a hlavne začiatok je veľmi natiahnutý. Tie árie kľudne mohli vystrihať. Pridaná hodnota je teda skutočný príbeh a skvelá práca s postavami, na pozadí výprava herecké výkony, hlavne jej pri dirigovaní. 3 z 5 (15.03.2020)

Nizozemci jsou s tou svojí kinematografií v rámci Evropy u mě až na těch spodnějších příčkách. Příjemné pro mě tedy bylo překvapení, když jsem na Cinemaxu zhlédl Dirigentku, která nepůsobí jen nizozemsky, ona dokonce působí poměrně světově. Pro hlavní herečku – Christanne de Bruijn – to byl navíc první filmový zářez a hned to na ní celé navalili. A ona se toho chopila se vší vervou. Pěkný příběh, nádherně ztvárněné období, lehce feministické, ale všechno ku prospěchu věci. (10.03.2020)

Milé motivačné prekvapenie. Opäť raz jeden príklad toho, že keď si niekto ide za svojim hlava nehlava, tak úspech sa s veľkou pravdepodobnosťou aj dostaví. Nuž, pani dirigentka mala smolu, že sa narodila ako žena. A tá hudba vo filme.... ten, kto má rád klasiku si príde na svoje. Nadpriemer. 75/100 (03.11.2020)

Krásné filmové pohlazení s nádhernou hudbou, herečka v hlavní roli je naprosto okouzlující bytost, které jsem uvěřila beze zbytku úplně vše, nezměrnou lásku k hudbě, komplikovaný vztah k rodičům, přátelské pouto k Robinovi.. A ač se v žádném případě za feministku nepovažuji, v mnohém jsem musela souhlasit, jaksi nechtěně.. (07.08.2020)