Dirigentka

„Když zavřu oči, neslyším dirigovat ženu….“ Nějak vlastně ani nechápu, proč někomu mohlo někdy přijít, že by dirigování orchestru ženou mohlo jít "proti všem hudebním tradicím". Faktem ale zůstává, že ani dnes, když jinak feminismus jen „kvete“, není tato profese vůči ženám tak otevřená, jak by asi mohla být. Události, které tento velmi zajímavý životopisný snímek se sympatickou hlavní hrdinkou popisuje, se sice odehrály před nějakými 80-90 lety, přesto ono hlavní téma filmu spojené s předsudky společnosti vůči ženám v některých specifických profesích, je (možná až překvapivě) v zásadě stále aktuální. (12.03.2020)

Napriek záverečnej štatistike, z ktorej som bol po vzhliadnutí filmu predsa len trocha sklamaný, bol natočený slušný film o živote holandskej dirigentky. Nikdy sa nedostala do "top" svetových dirigentov prvej päťdesiatky, ani jej orchester nuž asi aj preto, že o poradí rozhodovali muži . :). Ale film je pekný, kuknite si to. (19.09.2020)

Film z vyšší společnosti o ženě,která se na začátku filmu jmenuje Willy,ale po té co zjistí,že byla adoptována tak se vrátí ke svému skutečnému jménu+příjmení a přejmenuje se na Antoniu Brico.Pracuje jako uvaděčka v koncertním sále,ale protože jí přitahuje hudba a přibližuje se moc blízko k pódiu tak je za nevhodné chování vyhozena z práce.Chce být ženskou dirigentkou což je pro ostatní tak překvapující jako kdyby chtěla letět na Měsíc.Vyjedná si lekce klavíru u Marka Goldsmitha a zároveň je přijata na hudební konzervatoř.Mark po ní při hodině klavíru vyjede a Antonia mu zlomí ruku a za tento incident je vyhozena z hudební konzervatoře.Na doporučení slavného hudebníka jede zkusit štěstí do Berlína za jedním slavným dirigentem Mukem se žádostí o lekce dirigování.Ten jí odpálkuje a zasype svými předsudky vůči ženám,ale po té co mu Antonia vleze až do okna tak jí dá šanci a začne jí připravovat na největší kariéru jejího života.Zároveň jí Muk udělí několik filozofických lekcí do života jako třeba radu:,,MUSÍŠ BÝT TYRAN S TAKTOVKOU V RUCE,ŽÁDNÝ DEMOKRAT".Tento výrok na mě udělal takový dojem,že bych ho použil i v politickém boji.V Evropě se jí velmi daří,ale doma v Americe kam se po čase vrátí stále naráží na předsudky vůči ženám a na protichůdné názory na její kariéru,protože stále existují tací co by jí rádi viděli pokořenou.Antonii napadne dirigovat výhradně ženský symfonický orchestr,který podpoří i první dáma USA Eleanor Roosevelt.Se svým koncertem zažívá obrovský úspěch na který tak dlouho toužebně čekala.Při sledování takových filmů jako Dirigentka si připadám jako "kulturní barbar",protože koncerty,divadelní představení a jiné kulturní akce šly vždycky mimo mě,je to svět do kterého zatím nepatřím.Při sledování tohoto filmu jsem skoro nic okolo nevnímal,protože Dirigentka je obrovským spouštěčem emocí. (14.06.2020)

Nizozemci jsou s tou svojí kinematografií v rámci Evropy u mě až na těch spodnějších příčkách. Příjemné pro mě tedy bylo překvapení, když jsem na Cinemaxu zhlédl Dirigentku, která nepůsobí jen nizozemsky, ona dokonce působí poměrně světově. Pro hlavní herečku – Christanne de Bruijn – to byl navíc první filmový zářez a hned to na ní celé navalili. A ona se toho chopila se vší vervou. Pěkný příběh, nádherně ztvárněné období, lehce feministické, ale všechno ku prospěchu věci. (10.03.2020)

Tento snímek se sice určitě zařadí k povinné výbavě feministického znutí, ale to mu neubírá na půvabu. Mohl klidně zapůsobit i v kategorii sportovních filmů, kde by se zařadil po boj všecj těch podceňovaných, kteří neskutečnou vůlí po ví tězství dosáhli kýženého výsledku. Místy se vynoří i ro antická linka, která film vůbec nehyzdí, vše je nesmírně vkusné včetně jedné erotické scény. Krásně natočeno, v hlavních rolích Christanne de Bruijn, které neuvěříte, že se dirigováním neživí, a sofstikovaná hra světel a stínů. Pro milovníky hudby povinnost. (07.08.2020)