Klec

Stracha moc nemusím (kvůli Anděl Páně), a možná o to víc mě tenhle film rozsekal, jak jsem to nečekal. Herecky je to absolutně bezchybné (snad až na trapného Etzlera, ale toho lze celkem bez obtíží ignorovat), Hádek s Bohdalovou jsou zcela fantastičtí, a když ten film vyloží naplno svoje karty, napětím jsem ani nedutal, a vrcholně jsem Hádkovu postavu nenáviděl a trpěl tím, jak se k té nebohé stařence chová. Samotný závěrečný zvrat je potom neuvěřitelně silný a emočně mě zcela zničil, a už jenom pro tu razanci nemůžu hodnotit jinak, protože si nevybavuju, kdy se mnou nějaký český film z poslední doby tak zamával. Btw. vzdáleně mi to připomnělo španělský snímek Madrid 1987, v němž se taktéž 2 postavy s velkým věkovým rozdílem zamknou pro změnu v koupelně, ale tím jakákoli podobnost obou filmů končí, a nemůžu se ubránit pocitu, že filmů s podobnou výchozí situací bude určitě ještě víc. (15.09.2021)

Tak tancuj, kurva! Těžce sbírám slova i sebe samotnou po tomto skvostném snímku. Šedý byt skrývající poklad jménem Květa Galová, Jenda ze Zučic, který Jendou není a o Zučičích slyšel možná jen jednou v životě, a jeden rodokmen, který odstartuje děsivou bouři tam kdesi na periferii Prahy. Klec, ze které opravdu není cesty ven ani nazpět. (20.05.2019)

Klec je na české poměry solidně natočený psychologický thriller, který má sice pomalejší rozjezd a delší expozici, avšak v polovině se to celé zlomí, atmosféra začíná nepříjemně houstnout a divák sleduje skvěle a zároveň trýznivě vypointovanou hru na kočku a myš. Celý film stojí zejména na vynikajících hereckých výkonech - Jiřina Bohdalová je Paní herečka, která to má stále v sobě, a roli osamělé a důvěřivé důchodkyně svedla na výbornou, zatímco Kryštof Hádek mísil výraz neviňátka s démonickými úmysly neméně přesvědčivým způsobem. Chvílemi mi to připomínalo film Čekej do tmy s Audrey Hepburn. Myslím, že mi ještě nějakou dobu bude znít v uších cvrččí bzukot. (06.06.2019)

Herecký koncert Kryštofa Hádka, jehož ztroskotaný outsider výborně balancuje ve všech polohách mezi fikcí a realitou, a samozřejmě Jiřiny Bohdalové, která v postavě staré opuštěné ženské, co prohrála svůj vlastní život (doslova), vytvořila po delší době skvělou roli, vymaňující se z kadlubu jejích obvyklých komediálních taškařic. Filmy Jiřího Stracha dokazují, že tato heroina filmového plátna má stále co nabídnout, je-li nablízku příležitost vyhnout se zavedenému šaržírování – jak to ostatně dokazuje např. velmi dobrý televizní film Povodeň (2005). (19.05.2019)

Jirky Stracha alias "pana Pohádky" je fakt na televizi škoda a kino by mu moc slušelo. Klec jsem si užíval především díky hlavním představitelům. Jiřinu Bohdalovou jsem od Ucha neviděl tak svěle hrát a Květu Galovou jako starou osamělou pani ve velmi nepříjemné situaci vystihla naprosto dokonale. Přesně jsem cítil z její postavy, když měla obavu (psát strach je u tohoto filmu na pováženou ) a kdy Jeníkem pohrdala a kdy jí ho bylo líto. A Kryštof ? O něm už dávno vím, že patří mezi největší talenty své generace a tady to opět potvrdil, odpornej hajzl první kategorie mu šel opravdu s grácií. Pan Pohádka si přidal do své filmografie další kvalitní zářez, jen možná šlo ještě chvíli ponechat atmosféru "všechno bude dobrý" , aby ještě víc vynikla odpudivost povahy "Jendy" . Dlouho jsem váhal jestli se mám vzdát semifinále Stanley Cupu v NHL (na jiným programu ) ve prospěch Klece, ale nakonec nelituju. (19.05.2019)