Řidič slečny Daisy

Dojemný příběh bílé židovské postarší paní a jejího "nového" černošského řidiče. Nesourodý pár si k sobě postupem let vybuduje cestu, která je lemována celou řadou veselých, ale i smutných zážitků a na jejímž konci naleznou přátelství, které přetrvá až do samotného konce. Krásný film, s perfektními herci, s půvabnou hudbou. Třešničkou je Dvořákova Rusalka, která ve snímku zazní. (15.04.2012)

Vyčítat tomuto snímku, že se jeho autor vydal pouze " příjemnou " cestou a závažná témata jen tak lehce naťukává ( našlapuje opatrně kolem nich), či je zcela ignoruje je jako, kdybyste si při pojídání čokoládové zmrzliny povzdechly.....škoda, že je tak sladká, trochu hořké chuti by neuškodilo. Tento snímek totiž v prvé řadě je o tom, že život nekončí po 60 - tce a je nesmírně těžké si sobě samému připustit, že něčeho nejsme schopni bez cizí pomoci. Přesto právě takováto " nucená " pomoc, může nakonec býti tím nejlepším, co nás na sklonku života může potkat. Toto je případ i tohoto snímku podle divadelní hry Alfreda Uhryho, ve kterém excelují ( v tomto případě by se spíše nabízelo slovo hrají či ho žijí ) Morgan Freeman coby Hoke a Jessica Tandy jako tvrdohlavá americká židovka Daisy. Možná by se snímku dal vyčítat " laciný závěr " , ale v tomto případě ten konec k snímku jednoznačně patří, člověk chápe co tím básník chtěl říci a proto ho bez námitek přijímá.... (09.06.2010)

Již jsem přesycena filmů o úžasných, milých a báječných černoušcích. Ještě tak dva tři uvidím a bude ze mě vynucený rasista. Ale abych jen nežehrala, jsem přešťastná, že film vzniknul ještě v minulém století. Kdyby ho natáčeli nyní, řidič by byla ona a s Daisy by se do sebe zamilovaly a polovinu filmu by strávily v posteli. Takhle to minimálně polovinu snímku mezi hlavními postavami příjemně jiskří a z celého filmu sálá pohoda. Zimmer sice odvedl opět velmi dobrou práci, ale zdá se mi, že se spíše jedná o neuplatněné přebytky z Hoosiers. (17.12.2023)

Geniální film s vynikajícím způsobem protivnou Jessicou Tandy a ještě úžasnějším, poněkud prostoduchým kliďasem Morganem Freemanem. Dana Aykroyda nemusím, ale tady se docela vytáhl. Není nouze o situace vtipné i dojemné, ze závěru trochu mrazí a bolí u srdce, ale takový je prostě život. Zbožňuju tenhle film - v původním znění s titulky nemá chybu. 100% (19.03.2009)

Kdykoli Řidiče slečny Daisy vidím, vzpomenu si na povídku geralda Durrella Fred neboli Dotek teplého jihu (hledejte ji v knize Vdáváme matku), kde popisuje svůj krátký pobyt v domácnosti jisté americké dámy, veselé a milé, která ale spolu se svými přítelkyněmi velmi odsuzovala černochy. Durrella to uvádělo do rozpaků o to víc, že jejich rozhovorům netečně naslochal její starý černošský sluha Fred. Ptal se jí, zda jí není trapné před ním mluvit o negrech atd. Velmi se tomu podivila o odpověděla: "Můj prapradědeček koupil Fredova prapradědečka už v roce 1850. Mám na to stále účtenku. Fred není žádný negr. Fred patří do rodiny." :-) Takhle nějak to zjevně bere i slečna Daisy. S krajní nedůvěrou se dívá na nového šoféra, ale ke své letité černošské kuchařce výhrady nemá. Ta přece patří do rodiny. Ten film totiž není o rasismu, ale xenofobii a to je něco jiného. Strach z neznámého. Jinak krásný příběh a výjimka, popírající pravidlo, že každý hollywoodské melodrama chce diváka dojmout násilím, asi jako když vám skřípnou ruku do mandlu. Tak tady ne. Kultivovaný sentimentální film. 100% (08.02.2006)