Na samotě u lesa

Jiřího Menzela už dlho považujem za jedného z najlepších českých, filmových režisérov. Vážim si a rešpektujem všetky jeho diela, pod ktorými je podpísaný. No do absolutnej top trojky radím tieto kúsky: "Ostro sledované vlaky", "Vesničko má středisková" a "Na samote u lesa". Posledne menovaná trpká komédia je výborne natočený, príjemný film, čo som videl už nespočet krát a vždy som sa pri ňom dokázal zabaviť. Herecký výkon Josefa Kemra je obdivuhodný. Patril ku generácii famóznych českých hercov, ktorí boli schopní zahrať prakticky všetko takým spôsobom, že divákovi behali po chrbáte zimomriavky. **** (11.09.2011)

No co k tomuto výbornému a snad nikdy neokoukatelnému českému filmu (mimochodem typicky českému), ještě více napsat...? Ukázkový příklad toho že kvalitní divácké filmy se dají točit v každé době (a může to být i bez politiky, nebo přímo politických objednávek), záleží však na samostatných tvůrcích a samozřejmě se to musí i tak trochu umět..Zde autorská dvojice cimrmanologu Svěrák a Smoljak ve spolupráci s renomovaným Jiřím Menzelem se ukázala více než velmi šťastná..Byl to vlastně takový obyčejný film, ale o to víc reálný v životních zážitcích obou scénáristů, v tomto případě tvůrci zúročili své chalupářské zkušenosti, společně s docela dobře podanou rodinou-jako základem každého státu..Nesmrtelný film, od začátku až dokonce prošpikovaný známými scénami a momenty (které zná divák už dnes nazpaměť), jako například (povídka o vodníkovi, na podzim prodám kravku a na jaře už nezaseju, umřel pan Pokorný nebo pan nebožtík? stavitel na kolečkovém křesle, který projede seníkem, psí blechy na lidech, která na člověka nejdou atd..atd...), a především vtipnými glosami a hláškami, které dnes už zlidověly viz. chčije a chčije. V nich tu ale jasně vítězí starý děda Komárek-vesnický samorost-kterému žádná práce není cizí a ještě všechny kolem udivuje jak svým elánem s chutí do života, tak svými životními a především vesnicko-pracovními zkušenostmi, o kterých rodina velkoměšťáků z Prahy nemá ani šajnu, a sami se tak střetávají s životem na vesnicí, se zvyky a obyčeji :-)) Ve filmu si mimo jiné zahráli i herecké legendy František Kovářík (otec samotného Komárka-tehdy 90.letý ! ) a starý Vondruška (Václav Trégl-který ten rok a to ve svých 74.letech si stihl zahrát ještě v dalších čtyřech filmech !). Klasika která nikoho neurazí, a nenajdete v ní ani žádné jiné vulgárnosti. TOP 20 ČESKÉHO FILMU. (02.08.2007)

Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. (12.06.2008)

Další skvělá komedie od dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Pražská rodina koupí chalupu na venkově. Má to ale jeden háček. Koupili ho i s dědou Komárkem a ten ne a ne umřít. Má hold tuhý kořínek. A když vidí jeho čilého otce, tak pochopí, že na tom světě ještě nějaký ten čas pobude. A tak se k němu na léto nastěhují. Nakonec jsou stejně rádi, když neumře. Kemr tu podává naprosto vynikající výkon. Všechny ty vesnické postavičky jsou skvělé. Třeba nejlevnější zedník na vozíku pan Lorenz a jeho zákazník, který má zmáklé všechno kolem stavby domu. Samozřejmě tu o vtipy není nouze. Dobrý je třeba dědův údiv, že Pražáci ještě v 10 hodin spí nebo jeho hádání se s rádiem. Pak taky návštěva mlýna s mlynářem Ladislavem Smoljakem. Ten jim poví příběh, který chce každý slyšet ještě jednou. Nebo pan Novák, který koupil barák s babkou a dědkem a ti taky nechtějí umřít. Tak si dělají různé naschvály. On jim lije vodu do příkopu, přes který se chodí do domu a oni zas do zrní sypou hřebíky. Takže pokaždé, když přijede, tak píchne. "Dědeček je hodný, ale překáží nám. No počkej. To přece takhle nemůžeš napsat!." :D (31.01.2013)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)