Vycestovacia doložka pre Dubčeka
Režie:
Juraj LihositScénář:
Juraj LihositHudba:
Marcel PalonderHrají:
Alexander Dubček (a.z.), Miroslav Kusý, Ivan Romančík st. (vypravěč), Ivan Letko (vypravěč), Jiří PelikánObsahy(1)
Ústřední postava pražského jara 1968 byla v letech 1970–1989 nepřetržitě sledována StB... Alexander Dubček byl v roce 1988 oceněn udělením doktorátu honoris causa univerzitou v Bologni, ovšem jeho cestě do Itálie a samotnému převzetí ocenění předcházely neuvěřitelné peripetie. Diváci se seznámí s mašinérií československých mocenských orgánů, které měly neomezenou moc a rozhodovaly i o tom, kdo dostane povolení vycestovat do západních zemí. Dubček byl od roku 1970 pod neustálým dohledem StB, jeho rodina vzpomíná na okamžiky bezmoci, hraničící s absurditou. Detailní pohled na druhou polovinu Dubčekova života dokreslují archivní záběry a hrané rekonstrukce okamžiků, kdy se rozhodovalo o jeho budoucnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Velice zajímavý dokument. Adorace Dubčeka je evidentní, nicméně i tak je tam spousta zajímavých informací. Ta krátká pasáž o jeho smrti je pro mě rozpačitá - najíždí bez hlubších (vlastně jakýchkoliv) argumentů na vlnu spekulací a konspirativních teorií. I tak doufám, že ten dokument ČT koupí; a pokud ho koupí, že ho nepředabuje. ()
Ty hrané pasáže opravdu působí dost rozpačitě, jak tady někteří píší, nicméně jsem ráda, že jsem se dozvěděla podrobnosti o okolnostech Dubčekova vycestování do Boloně a mohla vidět ukázky ze slavnostního ceremoniálu, při kterém mu byl doktorát udělen. Italská část, ač poměrně krátká, je dojemná a z celého dokumentu nejpovedenější. Doporučuji k přečtení knihu Josefa Banáše Zastavte Dubčeka!, která se jeho osobě věnuje velmi podrobně a po jejímž přečtení jsem nabyla přesvědčení, že autonehoda, jejímž následkům podlehl, skutečně nešťastnou náhodou nebyla. ()
O Dubčekovi, co o něm nebylo známo. Především je třeba říct, že Dubček to myslel správně a to, že byl u toho komunistou byl jen duch doby. Takže fakt, že se k němu demokratický systém obrátil zády po revoluci je doslova ubohý. Těžko mohl být A. D. demokrat v 68 roce a otevřeně se k tomu hlásit, byť pod rouškou komunismu s demokracií vlastně přišel. Také mu nelze vyčítat, že v Moskvě podepsal. Jak sám říkal, nechtěl mít na rukou krev, také bych ji nechtěl. Pak už se k němu socialismus stavěl svým jasným způsobem. Namluvené přepisy záznamů nebo dobové záběry jsou zajímavé a dokreslují celkový pohled stejně jako výpovědi tehdejších pamětníků. Zvláště je fajn, že si Juraj Lihosit dal tu práci nechal mluvit i italskou stranu. To co je pro nás Havel je pro slováky Dubček. Je smutným faktem, a bohužel i jasnou výpovědí o demokracii 90. let, že jeho nehoda nebyla dosud vyšetřena. A to nemluvím o tom, že Havel ve své aroganci a touze po moci ignoroval Dubčeka jako osobnost v porevoluční době. Dubček totiž nebyl komunista, byl to demokrat v komunistickém režimu. Nebyl naivní a nebyl slabý, jak jasně zazní. Naopak byl rozhodný, ale klidný. ()
Hrané pasáže v dokumentoch sú tradičným kameňom úrazu, hlavne keď sú prednášané amatérskymi hercami. Prichádzajú, našťastie, až v druhej polovici dokumentu, a dovtedy si film vystačí s čítanými úryvkami zo spomienok eštebáka. Napriek výhradám som sa dozvedel dosť, takže dokument splnil svoj účel, ale určite by na to stačila aj tradičná necelá hodina. ()
Toto je presne ten typ dokumentu, aký ja môžem. Sú tu citlivo a s vkusom podané fakty, dobové zábery a videá, priame svedectvá či už rodiny alebo ostatných protagonistov, ale hlavne je to príbeh o viere, nádeji, túžbe po slobode, ktorú Dubček reprezentoval. Je tu krásne vidieť eštebácke praktiky, ktoré na Slovensku fungovali dlhé roky a každý to prehliadal. Podobné dokumenty by sa mali premietať na hodinách dejepisu. Nebyť tých otrasných hraných scén, tak napálim plný počet. 75 % ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama