Jakusoku no Neverland

Tohle není moc fantasy, jak by se mohlo podle názvu zdát. Je to spíš Prison Break v dětském domově, kde se hraje určitý "souboj myslí" a psychologický hry ve stylu Death Note. Sice jsem chtěl spíš klasičtější fantasy, ale ten celkový koncept je skvělý. Dětská parta na útěku, naznačený postapo svět s fantasy bestiemi, psychopatická "maminka"... Výborné přísady. Ale z konečného výsledku nadšený nejsem. I když má anime docela málo dílů a poměrně dost dobrých zvratů, stejně na mě působí šíleně utahaně. Jde o to, že většinu času vidíme děcka, jak si povídají. Není jim ani 12 let a jejich postavy jsou docela dobře načrtnuté, ALE - čím dál víc mě iritovalo, jak to jsou všichni malí géniové. V Death Note máme dvě megamozkovny, které mezi sebou soupeří. Zde VĚTŠINA hlavních postav jsou geniální taktici. A k tomu ještě jsou děti na svůj věk neuvěřitelně odvážné, rozumné, doborotivé, přemýšlející a dokonce i většinou zachovají chlavou hlavu, a to včetně hlavní hrdinky, která má být za tu impulzivní. Drtivá většina dospěláků by nezvládla být tak v klidu a obezřetně řešit ty různé situace jako místní děti. Může se říct, že to jsou výjimečné děti, ale... sakra, pořád by to měly být trochu děti. Což tyhleti cool prckové podle mě moc nejsou. Nehledě na to, že často jejich dedukce je přesně sladěná s tím, jak to ve skutečnosti autor zamýšlí. Nikdy se nemýlí a často téměř s nulovými stopami vydedukují všechno správně. No, myslím, že kdyby tohle byla tak hodinu a půl dlouhá jednohubka, tak by to byla bomba. Ale takhle to na mě působí tak, že se to snaží být chytrý a realistický příběh, což v žádným případě není. Ještě bych tu mohl mluvit o tom, jak je nerealistické to, že přes 50 dětí má jenom jednu maminku, která se o ně stará, a přesto jsou všichni děsně šťastní a žijou si tam bez problémů. A jsou tu i další podivné věci, ale to už bych spoileroval... Nakonec to pro mě byla především nuda s mimořádně špatně napsanými postavami (a sem tam cool scénou). (5/10) (15.09.2019)

Wow. Jsem ráda, že jsem tomuto seriálu dala konečně šanci. Téma, které se trochu podobá jednomu z mých oblíbených filmů, mě paradoxně trochu odrazovalo, protože jsem nedokázala odhadnout, jak moc pro mě bude jeho sledování náročné. Nakonec to ale nebylo podáno až tak děsivě, tak jsem se bála asi zbytečně už dopředu. Vlastně si zpětně ani nevybavuji, že by tam byla nějaká přímo hororová scéna, ale přesto jsem byla při sledování jako na trní. Seriál prostě staví na brutálně dobře zachycené dusivé atmosféře, na napětí a na bolestivé bezmoci, kterou jen občas a ve velmi dobře mířených dávkách probleskne paprsek naděje. Spousta twistů byla snadno předvídatelná a přesto mě seriál nenechal vydechnout a několikrát mě i překvapil. Bála jsem se, že to skončí špatně, dokonce jsem si vyhledala spoiler, abych v noci mohla usnout a to se mi stalo naposledy při sledování úchvatného Shinsekai yori, které bych atmosférou k tomuto dílu směle přirovnala. Tam to však bylo posunuté ještě o velký krok dál a i proto nemůžu hodnotit Yakusoku no neverland plným počtem hvězd. Pak se k tomu přidává ale i to, že občas mi přišlo až trochu moc na sílu, jak se každou chvilku měnily názory, motivy a celkově černobílé naladění postav. Do jisté míry přesně toto u postav vyhledávám, aby nebylo úplně jasné, jestli jsou dobré nebo zlé, ale tady to prostě bylo chvilkama už tak moc, že jsem to vůbec nežrala a věděla jsem, že se to na tu stranu dobra nakonec přechýlí. Svou stabilitou dobra pak mezi nimi Emma působila až skoro absurdně. Skvělá ale byla třeba postava sestry Krone, z jejího šílenství mě mrazilo, děti byly všechny úžasně chytré a nějak si dokázaly zachovat chladnou hlavu i když šlo o život a z celého srdce jsem jim fandila. Konec mě přesto nedostal až tolik, jak jsem čekala, asi to na mě bylo už trochu zdlouhavé, ale stejně to bylo dost silné, aby to ve mně trošku zůstalo. uf. To by k první sérii asi stačilo a ke druhé se vyjádřím zase příště, to by byla zase trochu jiná pohádka. (23.11.2022)

Zaslíbená Země Nezemě se mi nehodnotí snadno. Zápletka samotná zní možná otřepaně, ale její zpracování rozhodně stojí za vidění, přináší diváku nejedno překvapení a označit ho za zcela sterilní podívanou v kontextu současné japonské animované tvorby by mohl jen naprostý ignorant. Má to po většinu času hutnou atmosféru, na čemž se podílí hlavně zdařilý minimalistický hudební doprovod a ve vypjatých okamžicích i kamera z pohledu první osoby, ale k dokonalosti má toto anime hodně daleko. Proč? Po celou dobu jsem měl problém především s postavami, které jsou sice emočně nevyzrálé, ale jako Mary Sue vše hned vydedukují s minimem indicií, moralizují ostošest, nemají chybu a neochvějné správňáctví je zde prezentována jako ta jediná legitimní možnost, jak celou situaci vyřešit. Tempo vyprávění je rovněž nevyvážené, takže zatímco do poslední třetiny se seriál táhne a víc se mluví než koná (přičemž některé dějové kličky vyšumí úplně do prázdna), v posledních dílech nabere dění rychlý spád a konec přijde rychleji, než se divák naděje. Ohlášené pokračování mě nicméně zajímá, neboť právě v něm by mohli tvůrci naplno ukázat, jaké trumfy mají v rukávu, pokud tak do teď ještě neučinili. Trochu lepší 3*. (03.01.2020)

Úprimne nerozumiem tomu ohlasu, pretože po prvom dieli, ktorý si vyslúžil moju pozornosť a nadšenie, absolútne vytratí akýkoľvek cit pre pacing, diely začnú byť naťahované fillery, kde sa nič neudeje, a keď sa sám prekonám, aby som dopozeral posledný diel a zistím, že ešte aj ten záver je taký nijaký, a o svete vonku sa nič podstatné nedozvieme, tak niekde bude asi chyba. (29.12.2020)

S anime je to obvykle tak, že jejich "filozofické" podhoubí je hodně na oko, vcelku povrchní, ale uspokojivé a především funkčně doplňující zajímavé popředí, kde se děje něco zajímavého a zábavného. Takže člověk sleduje cool pohádku, která je rámována čímsi vágně hlubokým. A je to tak fajn. The Promised Neverland to má přesně naopak. Ta zastřešující alegorie dospívání a totality je celkem promyšlená a hodně chytlavá, zatímco samotný děj je nezajímavý a nepromyšlený. Především je problém, když narativ zaměřený na proceduru útěku nabízí celkem mělká pravidla o tom, co kdo ví, co kdo dělá a co si může dovolit - děti "v úplné tajnosti" dělají měsíce dlouhé skupinové venkovní akce, aniž by dávalo smysl, že to jejich dozorcům může uniknou - ale nemá se o tom přemýšlet, protože jen díky tomu může být rozváděno ono ústřední podobenství. Umím si představit, že kvůli tomuhle prohození popředí a pozadí bude tenhle seriál pro někoho jedno z nejslabších, pro jiného jedno z nejzajímavějších anime. (18.06.2020)