Jakusoku no Neverland

S anime je to obvykle tak, že jejich "filozofické" podhoubí je hodně na oko, vcelku povrchní, ale uspokojivé a především funkčně doplňující zajímavé popředí, kde se děje něco zajímavého a zábavného. Takže člověk sleduje cool pohádku, která je rámována čímsi vágně hlubokým. A je to tak fajn. The Promised Neverland to má přesně naopak. Ta zastřešující alegorie dospívání a totality je celkem promyšlená a hodně chytlavá, zatímco samotný děj je nezajímavý a nepromyšlený. Především je problém, když narativ zaměřený na proceduru útěku nabízí celkem mělká pravidla o tom, co kdo ví, co kdo dělá a co si může dovolit - děti "v úplné tajnosti" dělají měsíce dlouhé skupinové venkovní akce, aniž by dávalo smysl, že to jejich dozorcům může uniknou - ale nemá se o tom přemýšlet, protože jen díky tomu může být rozváděno ono ústřední podobenství. Umím si představit, že kvůli tomuhle prohození popředí a pozadí bude tenhle seriál pro někoho jedno z nejslabších, pro jiného jedno z nejzajímavějších anime. (18.06.2020)

Tohle není moc fantasy, jak by se mohlo podle názvu zdát. Je to spíš Prison Break v dětském domově, kde se hraje určitý "souboj myslí" a psychologický hry ve stylu Death Note. Sice jsem chtěl spíš klasičtější fantasy, ale ten celkový koncept je skvělý. Dětská parta na útěku, naznačený postapo svět s fantasy bestiemi, psychopatická "maminka"... Výborné přísady. Ale z konečného výsledku nadšený nejsem. I když má anime docela málo dílů a poměrně dost dobrých zvratů, stejně na mě působí šíleně utahaně. Jde o to, že většinu času vidíme děcka, jak si povídají. Není jim ani 12 let a jejich postavy jsou docela dobře načrtnuté, ALE - čím dál víc mě iritovalo, jak to jsou všichni malí géniové. V Death Note máme dvě megamozkovny, které mezi sebou soupeří. Zde VĚTŠINA hlavních postav jsou geniální taktici. A k tomu ještě jsou děti na svůj věk neuvěřitelně odvážné, rozumné, doborotivé, přemýšlející a dokonce i většinou zachovají chlavou hlavu, a to včetně hlavní hrdinky, která má být za tu impulzivní. Drtivá většina dospěláků by nezvládla být tak v klidu a obezřetně řešit ty různé situace jako místní děti. Může se říct, že to jsou výjimečné děti, ale... sakra, pořád by to měly být trochu děti. Což tyhleti cool prckové podle mě moc nejsou. Nehledě na to, že často jejich dedukce je přesně sladěná s tím, jak to ve skutečnosti autor zamýšlí. Nikdy se nemýlí a často téměř s nulovými stopami vydedukují všechno správně. No, myslím, že kdyby tohle byla tak hodinu a půl dlouhá jednohubka, tak by to byla bomba. Ale takhle to na mě působí tak, že se to snaží být chytrý a realistický příběh, což v žádným případě není. Ještě bych tu mohl mluvit o tom, jak je nerealistické to, že přes 50 dětí má jenom jednu maminku, která se o ně stará, a přesto jsou všichni děsně šťastní a žijou si tam bez problémů. A jsou tu i další podivné věci, ale to už bych spoileroval... Nakonec to pro mě byla především nuda s mimořádně špatně napsanými postavami (a sem tam cool scénou). (5/10) (15.09.2019)

Natěšení se vyplatilo. Únik, ať už je z vězení, nebo zde ze sirotčince, bývá vždy zajímavý, ať už je zpracovaný jakkoliv. Zdejší téma mu ale dodává na originalitě a neotřelosti. Leckdo by mohl namítnout, že se dětští hrdinové chovají až moc dospěle, ale je třeba vzít v úvahu, že úhlavní skupinu tvoří géniové a jejich chytrost a jistá vypočítavost se tak dá pochopit. Celá první série se soustředí zejména na plánování útěku, než na něj samotný, což jí ale neubírá na napínavosti. Každý díl je poutavý, v každém je nějaký více, i méně očekávaný zvrat. I záporačky mají jisté charisma. A zakončení považuju za jedno z nejlepších, co jsem v anime obecně zatím viděl - a to jde jen o základy pro další sérii, ve které se snad víc dozvíme o fiktivním světě budoucnosti. Protože, nalijme si čistého vína, je stále co objevovat - jak se tam ta monstra objevila, nebo jak obecně funguje sociální struktura, tedy soužití s lidmi. Už teď se hrozně těším na pokračování. Top anime zimy 2019. (22.04.2019)

Zaslíbená Země Nezemě se mi nehodnotí snadno. Zápletka samotná zní možná otřepaně, ale její zpracování rozhodně stojí za vidění, přináší diváku nejedno překvapení a označit ho za zcela sterilní podívanou v kontextu současné japonské animované tvorby by mohl jen naprostý ignorant. Má to po většinu času hutnou atmosféru, na čemž se podílí hlavně zdařilý minimalistický hudební doprovod a ve vypjatých okamžicích i kamera z pohledu první osoby, ale k dokonalosti má toto anime hodně daleko. Proč? Po celou dobu jsem měl problém především s postavami, které jsou sice emočně nevyzrálé, ale jako Mary Sue vše hned vydedukují s minimem indicií, moralizují ostošest, nemají chybu a neochvějné správňáctví je zde prezentována jako ta jediná legitimní možnost, jak celou situaci vyřešit. Tempo vyprávění je rovněž nevyvážené, takže zatímco do poslední třetiny se seriál táhne a víc se mluví než koná (přičemž některé dějové kličky vyšumí úplně do prázdna), v posledních dílech nabere dění rychlý spád a konec přijde rychleji, než se divák naděje. Ohlášené pokračování mě nicméně zajímá, neboť právě v něm by mohli tvůrci naplno ukázat, jaké trumfy mají v rukávu, pokud tak do teď ještě neučinili. Trochu lepší 3*. (03.01.2020)

Velmi intenzivních 12 dílů. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se většinu dílů vlastně vůbec nic neděje (pár dětí spolu neustále vede dialogy), opak je pravdou. Každý díl je napínavý a většinou nic není tak, jak se zpočátku může zdát. O napětí a zvraty tedy není nouze. Audiovizuální stránka pouze přidává na atmosféře, která je hodně hutná. Jediná výtka, by mohla být ohledně inteligence dětí. Předpokládejme tedy, že to jsou mimořádně vyjímečné děti. :D (26.12.2019)