Phantom
Obsahy(1)
Lorenz Lubota je příkladným úředníkem a snad i talentovaným básníkem. Jednoho dne mu ale do mysli vstoupí fantom v podobě krásné dcerky z bohaté rodiny. Omámený představami o životě s krásnou ženou se Lorenz vydává na cestu plnou chamtivosti, lží a končí jako spolupachatel vraždy. Scénář k filmu napsala Thea von Harbou (Metropolis). (Ferguson)
(více)Recenze (10)
Fantom, přesněji "fantôme de désir", "přízrak touhy", jak překládá Anna Kareninová z Ferdinanda Célina (Cesta do hlubin noci - i název této přelomové knihy by se sem hodil). Film sestává z klasického dramatu (inovativni je na něm v podstatě jen Murnauova režie, co bychom také mohli čekat od They von Harbouové), a je také rozdělen na pět částí: 1. expozice, 2. kolize, 3. krize, 4. peripatie, 5 katastrofa, aneb symetricky 1. dobro, 2. latentní (zanikající) dobro, 3. nepřítomnost morálních hodnocení, 4. latentní (vnikající) zlo, 5. zlo. Tomu také odpovídají průběžné barvy, které jsou dnes už vnímány jako spíš rušivé. Pozn. 1: V závěru Lorenz Lubota jen suše oznamuje své setře Melanii, že se dostaly "pod kola", tento zřejmý pojem zpřesňuje moje nejoblíbenější kniha Herrmanna Hesseho "Unter dem Rad / Pod koly (plurál v čestině je výstižnější). Pozn. 2: Na tenhle film jsem se měl podívat, dříve než jsem jednomu "kamarádovi" (Vlastimil Balvín ze Žďáru nad Sázavou, v lidové hubě (im Volksmund) zvaný Bahňous) půjčoval peníze. Teď si mohu jen připadat stejně padlý na hlavu jako Lorenz Lubota, Marie Starkeová, její otec a teta Schwabeová dohromady, neboť každý z nich měl svůj fantom - prožitek mimo skutečnost. ()
F. W. Murnau byl rozhodně génius obraz a dokazuje, že i po téměř sto letech jsou jeho filmy v tomhle směru pořád hodně účinné. I v tomhle případě se pak dostává v podstatě do momentu, kdy prezentuje hororový příběh, i když ne fantaskní, jen s člověkem v hlavní roli. Sem tam nějaký ten trik potěší, ale především se na to prostě krásně kouká. ()
Banální příběh, který navíc působí po téměř sto letech místy více než naivně. Ale to zpracování! Člověk musí mít nakoukáno... podívejte se na dvě tři desítky filmů z počátku dvacátých let a nutně vás to pak praští do očí. Ta preciznost, kdy je každý výjev, včetně prostřihů, mizanscény, vysoustružen jak v přesně určené době záběrů tak v jemných hereckých nuancích jež (němě) poví co je třeba. Kdyby takový David Fincher točil filmy ve dvacátých letech, jeho smysl pro detail by jste si nejpíš spojovali s tvorbou F. W. Murnaua. ()
Na tu dobu vynikající zpracování. Prostý úředník ,jehož sestra právě odešla z domu provozovat nejstarší řemeslo, je radostí bez sebe jelikož vydavatel se rozhodl nechat vytisknout jeho básně. Když ho srazí koňské spřežení které řídí dcera bohatého měšt'ana okamžitě se zakouká, ale co on by jí mohl nabídnout když nemá ani na nový oblek. Zajde za tetou která provozuje lichvařinu a nakonec to nejvíc odnese jeho matka která je ze svých dvou povedených ratolestí v poslední štaci. ()
Z názvu jsem původně čekala horrorový nebo alespoň strašidelný příběh, ale vyklubalo se z toho jen malé drama o úředníkovi, který se zblázní do dívky, kterou viděl pouze jednou v životě. Čím déle ale nad tím člověk přemýšlí, tak jeho přízrak nebyl nereálnější než jiná strašidla. Díky vlastní imaginaci byl ochoten udělat i něco hrozného, jen aby udržel svou představu, a ač to byl v podstatě hodný člověk, tak by zavrhl cokoliv, co by mu bránilo v cestě za svým přízrakem. ()
Reklama