Prší nám na lásku

Na lásku začnú padať kvapky smútku okolia vždy, akonáhle okolie zistí, že konkrétna láska je úprimná a krásna z pohľadu oboch partnerov. Okolie to cíti a závidí. Snaží sa preto mstiť a zároveň navonok poskytovanú milosť dvom krehučko dojímavým a ľúbiacim sa hrdličkám využiť v svoj prospech. Najmä ak hrdličky nevedia veľa o svete dravosti, akčnosti a zneužitia kohokoľvek vo svoj osobný prospech. A keď nie prospech, tak aspoň treba dať chudákom zaľúbencom najavo, že sú a vždy budú len totálne nuly a otroci. Pokiaľ sa teda nevzchopia a následne nezaradia do pravidiel agresívneho presadzovania sa. Tak koná prenajímateľ chatky, majiteľ kvetinárstva, jeho manželka, kňaz, policajti. Tak koná väčšina spoločnosti už tisícky rokov. Vyzerá to tak, že jedinú pomoc môže pár dostať od zlodejov, ktorí vždy idú pod cenu a chudobným teda vždy vhod. Pomôcť tiež môžu ešte ľudia, ktorí ostali ľuďmi a nestali sa z nich len zombíkmi idúcimi po prachoch, ojebávačkách a pokorení tých druhých. Režisér Ingmar Bergman všetko toto zabalil do jednoduchého, no pôsobivého príbehu. (13.07.2015)

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu je to skvěle natočené, celkem dobře zahrané, ke konci mě i začalo zajímat, co všechno se ještě postaví do cesty opravdu velké lásky téhle dvojice a líbilo se mi příjemné ladění snímku a optimismus v závěrečné scéně, ale na tu druhou stranu to celé vypadá jak nějaká naivní romantická komedie, ze které někdo (až tak na jednu scénu) vyřadil všechen humor a nechal jen ten naivní romantický příběh, který mě tak tři čtvrtiny stopáže docela nudil. Rozhodně to není špatné, ale Bergmanův film Loď do Indie, natočený o rok později, mi přišel o dost silnější a vyspělejší a Prší nám na lásku je jenom dobře odvedená práce... 3* (18.12.2020)

Poněkud odlišný a dle mého názoru neprávem opomíjený film Ingmara Bergmana je poetickým podobenstvím o věčném boji jednotlivců s byrokratickou, závistivou a utlačující společností, jež ke všemu a na všechny nahlíží jen optikou vidiny materialistického bohatství a vlastního profitu. Snímek se od režisérových pozdějších, dosti těžkých duchovních náloží liší zejména svou lehkostí a optimistickým laděním. Příběh je to doslova dělaný do vánoční atmosféry, jak napoví již vypravěč v úvodním okénku, leč sociální hodnota (v historické paralele k formující se neorealistické metodě) mu přidává na univerzálnosti. Romantická dvojice - napravený kriminálník David a půvabná Maggii - se dají dohromady s nádhernou samozřejmostí a i přes všechny životní strasti se společně brodí sdílenými děsy (nezdařené těhotenství, soud) za vyhlídkami lepších dnů. Zůstávám v radostném přesvědčení, že Prší nám na lásku patří k nejvyzrálejším debutům v dějinách kinematografie. (24.12.2023)

Nemôžem napísať, že ma tento prvý, či druhý Bergmanov film zaujal. Dokonca som v ňom na rozdiel od iných užívateľov ani nezbadal náznaky režisérovho neskoršieho majstrovstva. Takže po krátkom čase už nebudem ani vedieť o čom film bol. Ale nie je to žiadna tragédia. Bergman nakrútil viacero filmov, ktoré si budem pamätať pokiaľ mi pamäť bude slúžiť. A to sa nedá povedať o každom režisérovi. (21.09.2020)

Po "vážnom" scenári ku Štvanici sa Bergman ako debutant prezentoval sociálnou rozprávkou, ktorej síce nechýbajú temné tóny a kritika spoločnosti a ľudskej povahy všeobecne, ale nakoniec by film celkom hladko zapadol do programu Štedrého dňa, pretože láska prekoná všetky prekážky, chalan sa poučí z nespravodlivosti na svete a na súd dorazí samotný...no ale to nechajme tak. Preto aj jednoduché prirovnanie života k premenlivému počasiu, explicitne vyjadrené samotným názvom, v takto ladenom diele nie je tak ľahko napadnuteľné. 70% (15.05.2018)