Vlastníci

„Plyn byste si měli nechat... na sebevraždu.“ Vlastníci začínají jako lehká a svižná konverzačka, jejíž temné podtóny postupně a poměrně organicky zesílí natolik, že začnou udávat tón vyprávění (byť daný, jestli se nepletu, hlavně tím, o čem a jak se postavy baví, nikoliv proměnou stylu - ale pro ověření bych film musel vidět znovu). Z kina tak budete odcházet spíše s úzkostí než s úlevou. Jde o smělý a v českých žánrovkách poměrně ojedinělý tah. Lépe by fungoval, kdybychom postavy alespoň trochu poznali ještě před schůzí, kdyby byla expozice doladěnější. Takhle mnohé z nich zůstávají pouhými jednorozměrnými a ve své omezenosti nepřesvědčivými komediálními typy, které se nikam neposunou (zejména postavy Havlové a Novotného). S tím, kam by se měl příběh posunovat, je celkově potíž. Na začátku není stanoven žádný cíl, k němuž by děj směřoval. Jediný rámec poskytuje zhruba devadesátiminutové trvání schůze, takže se moc nemáme čeho chytit, čím se nechat vést. Teprve zpětně se jeví, že film řídilo bobtnání nevyřešených křivd a závad z minulosti, dané neschopnosti vést konstruktivní dialog a na něčem se k vícestranné spokojenosti domluvit (dokud se neobjeví někdo, kdo nabídne jednoduché řešení „pro všechny“, sloužící ve skutečnosti zejména jemu samotnému). Přes tyhle výhrady, neefektivní opakování některých vtipů (Malého rozdávání vizitek) a místy špatně odhadnutou hranici, kdy má nekorektní humor vypovědět něco o postavách a kdy jen pobavit diváka, jde o jednu z nejlíp napsaných, obsazených a zahraných českých komediích letošního roku, kterou si časem rád zopakuji. 65% Zajímavé komentáře: JFL, Marthos, castor, niethustra, Marze, decouble, major.warren, Psice, Sala1, johnny01, spotczek (15.11.2019)

Sledování "tohoto" mě fyzicky bolelo. Nevěřím, že je něco takového možné i v reálu (ne tak přepálené), nenene, to nejde, takoví debilové nejsme - nebo ... ? Ještěže že žiju na vesnici, na skoro-samotě, kolem domu teče řeka, nad řekou vysoká skála, všude ticho a klid. Tohle bych nedal. To není komedie, to je tragédie. Bez hodnocení. Rychle zapomenout a propříště jít na něco podobného spíš do divadla. (19.04.2020)

Asi takhle - jsem právník, na schůze SVJ jsem pravidelně chodil, manželka byla ve výboru SVJ, táta je asi desátým rokem předsedou výboru jiného SVJ a letos se chystá skončit. A je to inženýr a jmenuje se Kubát;) Takže bych mohl být ideální cílovka a lámat se smíchy od začátku až do konce. Ale to se nestalo. Asi jsem mockrát hasil hádky mezi zapřísáhlými odpůrci klimatizací ze severní strany domu a jejich stejně urputných zastánců z jižní strany, nebo až příliš často a emotivně proklínal až do třetího kolene všechny ty kretény, kvůli kterým jsme nebyli usnášeníschopní, protože jim bylo zatěžko podepsat i jen tu blbou plnou moc, ale ve zbytku roku měli spoustu hemzů o tom, co je kde špatně:) Nebo že by to bylo tím vzýváním zdravého rozumu ve chvíli, kdy zasloužilé partajníky napadlo navrhnout zákaz hlučných prací v domě každý den od 11 do 14 hodin s tím, že všichni mají v bytech (v domě, kde se co tři měsíce někdo odstěhovával a někdo jiný nastěhovával) všechno hotové? Anebo třeba ten čas ztracený posloucháním výhrad proti zvýšení příspěvku do fondu oprav, protože pak by musel pan X přece logicky chtít za byt víc, když ho bude prodávat, aby se mu to vrátilo, a to se mu tedy moc nezdá, a je tedy zásadně proti, protože už to má nějak spočítané a už má rozjednaný prodej... o šest let později stále v tom bytě bydlel;) Proč to tady vypisuju? Protože mi až druhý den došlo, že Vlastníci jsou - sice bravurně zahrané a zrežírované, a bohužel zcela trefné, ale stále pouze - figurkaření. Ale ne tak docela prvoplánové, protože pan režisér a scénárista v jedné osobě s divákem hraje velmi pěknou hru na předsudky, když postavu dlouho nějak líčí na základě jednoho rysu (Ramba - biomatka, Kotek - podpantoflák, atd. atd.), aby najednou odkryl jinou část její osobnosti, a ejhle, najednou jí můžete třeba i zpětně pochopit a fandit jí. Takže ještě jednou - smekám před výkonem režiséra i jednotlivých herců a hereček. Zejména Klára Melíšková, která mě vždycky dokáže uhranout, mi tady přišla dokonale nesnesitelná:) Na to, aby Vlastníci byli novodobým Hoří, Má Panenko, jim něco schází a něco přebývá. Přebývá jim divadelnost a chybí jim kus srozumitelnosti a vypravěčství. Co mají za význam Bernáškovi? Jejich reakce nedávají smysl a slouží jen jako absurdní rekvizity skoro v duchu Monty Pythonů. Nebo spíš Lynche. Co měl znamenat výstup jednoho z Čermáků na toaletě s paní Bernáškovou? A co ten hopskok zlom v jednání všech na závěr filmu? To už musel být konec, tak se to tak prostě udělalo? Pro mě je až příliš toho, co mi zážitek z filmu kazilo, ale do třetice, jako přehlídka lidských povah a úžasných hereckých výkonů jsou Vlastníci skvělí. Půjdu ale mírnit to všeobecné nadšení a dám "jen" 70%. (08.04.2020)

Vlastníci jsou fakt skvělým mixem dramatu a komedie. Občas je to střelená komedie plná hlášek, občas až mrazivé drama plné různých figurek, které můžete znát i ze svého prostředí. Osobně mě kromě padoucha Lábuse dost fascinovali dvojčata byznysmeni, z nichž jeden se vypracoval v Rusku a jeden v USA, a na každém to očividně něco zanechalo. Prakticky celý film se odehrává na schůzi vlastníků... A představa, že bych tam mezi nimi byl, je pro mě dost depresivní a k vzteku. Já bych tam nevydržel sedět ani 15 minut. Ve filmu se jinak sice najde i pár slabších vtipů, ale humorem je ten film tak natřískaný, že to nevadí. Velká sranda i velké drama. Super. (8/10) (14.02.2020)

Chodit do kina na nové české filmy považuju - stejně jako koukat na současné české seriály - za nevkusný masochismus/masochistický nevkus, kterému jsem nikdy moc nerozuměl ani neholdoval. Z lidových podívaných mi zalézají varlata do těla a uvnitř pak zoufale křičí, náročnější věci mě málokdy zaujmou a celkově pro mě v českém prostředí ani hercích není žádná přidaná hodnota. Vlastníci mě ale do kina vytáhli a nebylo to kvůli humoru, protože v trajleru jsem žádný nepostřehl - šel jsem na drama, které mohlo být potenciálně hodně nepříjemné. Jsem totiž veskrze otevřený, pozitivní a racionální člověk, který věří, že jsme lidi a vždycky se nějak dohodneme, že jo (a když to s někým nejde, tak dostane deku, nebo prostě zmizí, že jo) a nedělá mi moc dobře koukat na lidi, co se spolu domluvit neumí. Jenže mě zase zajímá, proč se spolu domluvit neumí. Ale konečně k filmu - šlape slušně jako komorní konverzační drama i jako komedie, byť bych se obešel bez všech running jokeů, což by znamenalo, že by film přišel o asi půlku vtipů. Taky postavy by mohly být míň karikaturní... Ale závěr byl krásně strašidelný. (03.12.2019)