Matthias a Maxime

Bouřlivák Dolan, který většinou prostřednictvím svých postav dští na diváky bouře vyhrocených a afektovaných dialogů, najednou přichází s poměrně umírněným filmem, jakoby se i on sám začal před třicítkou pomalu uklidňovat. Děj Matthiase a Maxima v podstatě shrnuje první sloka Song For Zula a stejně jako tenhle song, dokáže po sobě i tenhle film zanechat podobnou škálu emocí. Celé to pak působí jako jedno velké Dolanovo loučení se s touhle dekádou, s osmi zářezy, které v ní zanechal, s matkou Anne Dorval, vnitřní naštvaností, přáteli a nakonec i divákem. Jen doufám, že tohle Dolanovo „goodbye“ nebude moc na dlouho, i když ho chápu. (15.11.2019)

Napůl komedie, napůl drama. Komedie funguje bezvadně, dramatická část zvlášť ke konci dost dobře, začátek a prostředek ale trochu skřípou. A je to zbytečně dlouhý, dalo by se stříhat. Dost dobrá, i když možná maličko vtíravá kamera... Jak prohlásila kamarádka po projekci na Mezipatrech: To bylo tééééplýýýý. (13.11.2019)

Moderní hudební doprovod k líbivé kameře, cool lidičky, blikající party v novodobých domech, milostné drásání, hra světla skrze prosklené vchodové dveře, podzimní listí na zahradě... zkrátka takový klasický Dolan. Jenže tentokrát mi přišli všichni zúčastnění tak neuvěřitelně nesnesitelní a nudní, jejich problémy mě nechávaly překvapivě chladným. Až jsem si říkal: už si to kucí vyříkejte a neobtěžujte mě tím! Dáte si hubana a pak se budete dvě hodiny filmu nešťastně drbat ve vlasech. Dolan umí líp, teď tahal svou filmovou káru strašně pomalu a lehce do nikam. (20.07.2023)

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme. (25.12.2019)

Dolan ve svém (zatím) posledním snímku zpracovává podobná témata jako ve svých předchozích filmech, a přesto nepůsobí Matthias a Maxime jako (s)prostá vykrádačka a recyklace již použitých motivů. První polovina snímku má rozvláčnější tempo, přičemž Dolan "nemilosrdně" okrade diváka o onen polibek, aby si poté s námi dál hrál a zkoušel napínat naše očekávání. Ve filmu je spousta ukřičených (napřeshubu) postav a během některých scén mi přišla použitá hudba poněkud nepatřičná - přesto jsem si projekci užil. Ať už to bylo díky vypjatým scénám s matkou, v nichž zářila Dolanova "dvorní matka" Anne Dorval, či při konfrontacích mezi Maxem a Mattem, které se rozpínaly od vzteklé ignorace až k něžné smyslnosti. Tři a tři čtvrtě hvězdičky! (01.10.2021)