Beats
-
Beats
-
Beats
-
Beats
-
Beats
Hudební / Krimi / Komedie / Drama
Velká Británie, 2019, 101 min
Česko-Slovenská filmová databáze
Hudební / Krimi / Komedie / Drama
Velká Británie, 2019, 101 min
V kinech
od:
Troniq
Nádherně svobodný snímek, o jehož pětihvězdičkovém hodnocení bylo rozhodnuto, jakmile se na pozadí rozezněl "Belfast" od Orbital. Lehký úsměv a dojem, že jsem zpátky v ravem a trancem nasáklých devadesátkách provázel moji mysl ještě dlouho potom, co mejdan skončil. Mimochodem - bez debat jedna z nejlepších filmových party sekvencí, né-li nejlepší. UK scéna mě vždycky fascinovala nejvíc - takže díky za tuhle retrospektivní a geniálně autentickou sondu.(3.12.2019)
Parabot
Po mnohaletém usilovném masírování 80s popkulturní nostalgií začínají vycházet první pokusy, které se soustředí na dekádu následující. A to je skvělé, už jen kvůlli hudbě, která v devadesátkách prodělala obří evoluční skok. Beats bych spíš než k Trainspottingu přirovnal k Human Traffic - filmu, který docela trefně a vtipně popsal generaci návštěvníků divokých parties. Protagonisté Beats jsou ovšem mladší a na ilegálním raveu probíhá jejich iniciační zážitek. Velice autenticky. Už třeba scéna, kdy hlavní představitelé jen jedou starou rozbitou károu někam, dle instrukcí na telefonu, a poslouchají Leftfield vyvolávala sentimentální brnění. Ach, dospívání, devadesátky, underground, soundsystémy, techno.(25.6.2019)
Marze
Je to univerzální příběh o přátelství, rebelii a neodolatelné síle společného mládí. To vše zabalené do různorodého a vzrušujícího soundtracku scény, která dala vzniknout beatu. Beats nemá co říct více než předešlé filmy o taneční kultuře, ale se svým vlastním vizuálním stylem a výborným výběrem hudby vzdává poctu této éře v paměti těch, kdož jsou dostatečně staří. Pro někoho to může být pěkně osobní film. Já elektronickou hudbu jsem přestal poslouchat. Uvědomil jsem si, že si nikdy nikdo nevšimne, že hrají celý večer pořád tu samou písničku. A také hip-hop moc neposlouchám, je to teď zvykem u nejmladší generace, tak aspoň poslouchají poezii i když obhroublou.(13.2.2020)
Elvisjagger
Film, který s lehkostí a citem vypovídá o touze být svobodný a přátelství, které má být rozděleno. Jednotlivé scény jsou velice vtahující a autentické. Skoro jakoby někdo dal kameru do ruky postavám tohoto filmu a ty ho celý natočili. Postavy se vymaňují z klece společnosti, ve které jsou zavření a konečně začínají být sami sebou. V ten jediný moment totiž uvidí konečně život barevně, vnímaný jejich pohledem a ne surový a černobílý, do kterého je uvrhuje již zmiňovaná společnost svými představami o správném životě. V porovnání s Easy Riderem, který pojednává o přibližně stejném tématu, mi Beats přišlo natočené způsobem, který mi byl o dost bližší. Zkrátka jsem se do té situace dokázal o mnohem lépe vžít a představit si tam třeba sám sebe. Hlavně díky tomu, že příběh je o normálních lidech, žijící běžný život, navíc v podobném věku, jako jsem já. Beats je revolta. Je to jasná revolta, která o svých tématech vypovídá velice zřetelně a diváka si zaháčkuje takovým způsobem, že tomu prostě není schopen odolat. Z kina jsem odcházel s jasnou myšlenkou v hlavě a s velkým úsměvem na tváři.(12.6.2019)
Othello
Devadesátky se staly konečně nostalgickým retrem a vzhledem k tomu, že jeden z jejich znaků bylo rapidní rozvětvení kulturních scén, tak se zajisté dočkáme v blízké době nejedné další filmové vzpomínky. Po Lords of Chaos, věnujících se norské blackmetalové scéně, Hillových Devadesátkách, které zase vzpomínaly na americkou skejtovou subkulturu či mainstreamově orientovaném Straight Outta Compton vyprdlo BBC upomínku na britskou techno/dmb/rave scénu, která byla obléhána zákonem, který ji prakticky znemožňoval existovat a tedy ji vrhnul do skutečného ilegálního undergroundu. Vzhledem k zadání jsem pak očekával nepřístupnou a přísnou antisystémovou jízdu, kde si protagonisti nebudou žádat sympatie a z přešvihlých beatů a kontrastních střihů mi bouchne hlava. Zkrátka něco jako Climax, Nachtmahr či Mektoub. Místo toho Beats servíruje skotskou verzi na Šteindlerovy Perníkové věže, která neustále připomíná, jak není schopná beze slov zprostředkovat pocit toho být součástí divokých let odporu pod reprákem tím, že o ní musí stále někdo nahlas mluvit. A samozřejmě proto tam musí být strašně záporná postava, aby se skrze ní vysvětlila celá myšlenka těchto akcí. Zkrátka takoví hodně špatně natočení techno Bakaláři s ambicí vysvětlit tuhle scénu vašim rodičům, možná prarodičům. Z dramatického oblouku se Spannerovým násilnickým bratrem je mi pořád stydno a Cristian Ortega jede jednoznačně nejhorší herectví tohohle roku.(10.9.2019)