Písně z druhého patra

2,5*/5 ... Prvá polovica (alebo tretina?) parádne absurdná, bavil som sa, aj keď som nechápal O ČOM?. V tej druhej dochádza k "únave materiálu" a celá tá absurdita zrazu pôsobí ako obrana pred neschopnosťou a nemohúcnosťou tvorcov. Ak tam aj mal byť hlbší zmysel, tak som nemal chuť hľadať ho. Kameramanom bol v tomto prípade asi len statív... (13.12.2011)

Já nevím. Další z řady dlouholetých restů a já ho dokoukávám po vydatném víkendu... kompozice, mizanscéna a realita filmu je něco netradičního, severský rukopis je v tom jasný. Statická kamera přechází ze záběru do záběru, pokaždé úplně jinam, chvíli člověk pozoruje surreálné drobné (až gilliamovské) prvky, aby se pak de facto ocitl v něčem, jako je snad peklo... takové to pojetí pekla, že je to skoro to samé, jako tady, jen se v něm dějí jiné věci. Symbolismus je tam asi nějaký, ale to je jako analyzovat Jodorowského, nemám o to nějak extrémně zájem. Je to jako kdyby Wes Anderson namísto barviček a dynamického příběhu adaptoval nordickou depku, černý humor a přístup (baví mě, jak vždycky v pozadí někdo projde/projede a vytrhne to dění vepředu - úředníci, co jdou po silnici a vzájemně se šlehají). Žebrák potká muže, kterého vykopla přítelkyně z bytu... a tak se žebrák dovolává, aby žena muže vzala zpátky, mezitím ona oknem slyší svůj hlas, ale už si to rozdává s dalším týpkem, na jehož otázku, kdo to je, tvrdí, že neví, o koho jde. Zvláštní, číst u tohohle Bukovu sbírku, kde v jedné básni píše o tom, jak sedí v druhém patře. Vlastně de facto i já jsem v druhém patře. Končím druhý. Můj otec končil druhý. Nevím, Roy Andersson, huh, asi budu muset zkusit ještě někdy nějaký jeho další film, tenhle mi v druhé půlce už moc neřekl. Chvíli to baví, pak to začne nudit. Lidem to bude i nebude sedět. (23.06.2024)

Do formálne stránky tomu nemám absolútne čo vytknúť. Každý záber je premyslený, bohatý na významy a vizuálne pôsobivý. Myslel som si, že zmena štýlu v Anderssonovej tvorbe bude pútavejšia, zaujímavejšia a hlavne zábavnejšia. Ale už dlho sa mi nestalo, že by mi nejaký tvorca liezol na nervy tým, ako sprostredkúva určité myšlienky. Permanentne som bol nasraný. Chladný štýl, premalované ksichty a nepríjemná utópia a úpadok ktorý ešte dotvára na nervy lezúca hudba. Koniec trocha pripomínal Palahniukov The survivor, ale inak to išlo absolútne mimo mňa. Netvrdím, že je to zlý film. Určite má svoje kvality, ktoré treba vidieť a zhodnotiť ich na základe osobnej skúsenosti. Ja som ale s Anderssonom definitívne skončil. (17.10.2014)

Tohle se dá označit jen jediným výrazem - NAPROSTO BRUTÁLNÍ a na mě asi až moc... Něco takového jsem nikdy neviděl a je možné, že ani neuvidím a je pro mě těžké srovnávat, když se tenhle film nepodobá ničemu, co znám. Bohužel na mě byl asi až moc šílený a moc chaotický. Neupírám mu to, že je velmi zajímavý, ale kromě parodování společnosti jsem v něm nenašel žádnou hlubší myšlenku a tak nějak to působilo pouze jako shluk televizních sketchů. (18.11.2015)

Pre nezasvätených by som charakterizoval Piesne z druhého poschodia ako film, kombinujúci vnútrozáberovú montáž Orsona Wellesa a Williama Wylera s dadaistickými a surreálnymi postupmi 20. a 30. rokov minulého storočia, so symbolizmom pripomínajúcim Buňuelov antiklerikálny štýl. Ale natočené moderne na prelome tisícročí. K tomu ešte severská tragikomická atmosféra. Že to dáva aj zmysel, to môže byť pre niekoho iba príjemným bonusom, pre niektorých ospravedlnením zvoleného štýlu. Z Piesní sa toho môžeme veľa dozvedieť, môžeme sa baviť vlastnou všímavosťou, dôležité je totiž neustále pohybovať očami a všímať si, čo sa deje všade, ale úplne všade v priestore plátna. No a Piesne z druhého poschodia sa to volá preto, že to Andersson písal na druhom poschodí domu. Vážne. Nič viac v tom nehľadajte, je to z dôveryhodného zdroja. (06.09.2014)