Sånger från andra våningen
Sanger fra andre etasje
Sange fra anden sal
Piesne z druhého poschodia
Songs from the Second Floor
Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonHudba:
Benny AnderssonHrají:
Rolando Núñez, Bengt C.W. Carlsson, Lars Nordh, Klas-Gösta Olsson, Gun Fors, Lars Finberg, Fredrik SjögrenObsahy(1)
Být člověkem není lehké. Každodenní chaos lidské existence má v podání švédského režiséra Roye Anderssona podobu jízlivé grotesky složené z absurdních anekdot. Třetí celovečerní film Roye Anderssona před diváky otevírá jízlivě absurdní výhled na útrapy lidských bytostí, které zůstaly lapené v každodennosti současného světa. Režisérova vize západní kapitalistické společnosti je vzdálená obvyklým obrazům kariérní hektičnosti, reklamní vymydlenosti a multimediálních ataků. V souladu s mnohokráte zaznívající mantrou ?Milován buď ten, kdo se usadí? ukazuje svět ve stavu odevzdaného spočinutí ve všeobjímajícím chaosu samospádem kupředu spějící civilizace. V městě stiženém fatálním dopravním kolapsem rozvíjí řetězec volně provázaných anekdot vystihujících prostřednictvím bizarních figur obyčejných lidí apatickou absurditu soudobé lidské existence. Roy Andersson započal svou tvůrčí dráhu již na přelomu 60 a 70. let, kdy se zařadil po bok řady tehdejších autorských osobností debutem Švédská lovestory, kde nastavoval kruté zrcadlo konformitě a hodnotové pokřivenosti středostavovské společnosti prostřednictvím kontrastující lásky dospívajícího páru. Po negativně přijatém druhém snímku Giliap z roku 1975 se dvacet let věnoval pouze tvorbě reklam. Na nich si vytříbil osobitý styl, jenž použil i ve svém přelomovém snímku Písně z druhého patra. Ten se vyznačuje striktní metodou pečlivě zkonstruované všednosti, kdy kamera v dlouhých statických záběrech snímá groteskní sekvence inscenované povětšinou v rozsáhlých studiových prostorách, které se tváří jako přirozené prostředí. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Jedna super scéna se 101letým generálem. A to je na hodinu a půl sakra málo. ()
Byť človekom nie je ľahké. A na túto neľahkosť bytia sa vo filme z roku 2000 zameriava aj švédsky režisér Roy Andersson. Snímka, ktorá je do značnej miery čiernou komédiou, si všíma zdanlivo obyčajných ľudí v boji s každodennými nástrahami osudu a nepredvídateľnosťou života. Obyčajné situácie film štylizuje do špecificky ladených scén, vďaka čomu sa ako celok vyznačuje jedinečným vizuálom, ktorý navyše zvýrazňuje dominantná statická kamera. Vizuálna stránka je výrazná ako v prípade výpravy, tak aj hercov, vystupujúcich s bielym líčením. Vizuál navyše zvýrazňuje celkovú depresívne ladenú atmosféru, nesúcu sa naprieč príbehom Anderssonovho filmu. Bohužiaľ, príbeh je zároveň najväčším kameňom úrazu celého diela. Napriek tomu, že začína viac-menej solídne s tým, že aj neskôr ponúka viaceré skvelé scény (kúzelnícke predstavenie alebo storočný generál), postupne sa pretvára do podoby, v ktorej Andersson skôr stavia na snahu byť čo možno najviac obskúrny, ale upúšťa od humoru. A to filmu nakoniec najväčšmi škodí. Až do konca sa síce zameriava na človeka a jeho trápenie v rôznych podobách, ale robí to spôsobom, pri ktorom sa najviac zo všetkých trápi divák. Sånger från andra våningen ukazuje, že má potenciál byť skvelou čiernou komédiou, ale dobrovoľne sa ho postupne vzdáva. Dielo režiséra Roya Anderssona je tak v konečnom dôsledku diváckym sklamaním. Kríza ľudskej existencie v humornom podaní sa tu postupne mení na krízu ľudskej existencie v nevtipných a vyčerpávajúcich obrazoch, ktorú ešte ako-tak kvalitatívne zachraňuje depresívne sivastá vizuálna štylizácia. ()
Výstižné sousloví "skandinávská depka" přesně vyjadřuje, co se ve filmu děje. Chladné odcizení, tíživá samota, nehybná nemluvnost, prázdné pohledy, noční můry, pomalé tempo filmu viděno ve spoustě příbězích v tomto povídkovém filmu. Je to působivé a myslím, že hodina a půl akorát stačí na to, aby zdravý člověk ještě nechtěl spáchat sebevraždu. ()
Genialní slepenec metafor o smysluplnosti lidského bytí naroubovaný na tvorbu peruánského avantgardního básníka Cesara Valleja. Nic pro ortodoxní milovníky lineárního děje nabytého akcí okořeněného ňadry v bikinách, ale kdo umí číst, aniž by pohyboval rty, může být potěšen. ()
Tohle šlo úplně mimo mě. Fascinující, jak lze natočit nevtipný film o ničem... Semtam některá scén má něco do sebe, ale jako celek je to čistý odpad... ()
20% - komentář 20ti slovy: Do třetice Andersson a myslím, že už stačilo :D "Nejlepší" byl "Holub", ikdyž je hodnocený nejhůře, ale tam byl aspoň vtip, tady vůbec. ()
Neodvazim sa hodnotit pretoze toto je asi prvy film, cez ktory som zaspal. Asi este pred polkou. A kebyze ho dopozeram tak....neviem, fakt neviem ako by to dopadlo. ()
Mrazivě divné a též mrazivě vtipné, místy i nekoukatelné a nudné. Tuším, co tím tvůrci chtěli sdělit, ale nějak se mi příčilo, abych jim to bez výhrad akceptoval. Ale všichni se tak davově snažili, tak jim za to tu trojku dám. A ještě jsem taky neviděl Krista, jak se houpe na kříži. ()
Film sa sklada z 46 statickych zaberov a retazi na prvy pohlad nesuvisiaceho radu neveselich osudov.Uradnik pride o miesto,kuzelnik pokazi trik s pilou,obchodnik kvoli poistke podpali svoju predajnu,senilny general oslavuje ste narodeniny,na zastavke zbiju pristahovalca atd a to všetko na pozadi zuriacej dopravnej zapchy,ktora vyhana ludi do kaviarni ,kde bezradne čakaju zaskočeni sledom udalosti.Všetky postavi a aj divak vedia len jedno čosi sa stalo,veci sa vymkli kontrole,vyššia moc zlyhala.Film ako podobenstvo o stave ludstva v sebe nesie silny existencialny a humanisticky naboj aj napriek svojej absurdnosti a apatickosti s akou sa Anderssonove postavy po bezutešnom svete filmu pohybuju.Andersson akoby preferoval estetiku škaredosti v centre jeho zaberov stoja väčšinov zvädnute postaršie postavy s miernou nadvahou,nabielenymi tvarami a s maskou akehosi blaženeho smutku ()
Obdivuhodný a přesto těžko stravitelný, cynický pohled Roye Anderssona na svět, ve kterém národ těžko hledá svoji existenci a naprosto se v něm ztrácí a utápí. Smysl pro humor a lidskost je to jediné, co nás může zachránit před temnotou v našich životech, zasmát se můžeme vždycky, i když se občas jedná o hořké, někdy až kruté smíchy. Přesně 46 statických záběrů, které dohromady tvoří celý film, zachycují kolaps společnosti a lidí, jejichž životy jsou naprosto prázdné a nenaplněné. Velmi působivý a jedinečný filmový zážitek. ()
44 převážně statických záběrů, které spolu zdánlivě nesouvisí. Někdy, pravda, se ty souvislosti hledají těžce... Poměrně kontroverzní snímek i v "rodném" Švédsku. Snímek chladný, pesimistický, přirozený. Těžko se škatulkuje, ale drama to není - spíš taková smutná komedie o tom, co přináší život ()
Zajímavé, depresivní, komické, absurdní. Tento film mne velmi zaujal a dostal jsem se k němu jak slepý k houslým. Je vidět, že se stále dají natočit filmy s myšlenkou a ne jen hollywoodské nastavované kaše. I když taky někdy rád u kaše vypnu, ale takovéto filmy mám raději. Doporučuji jen lidem s mozkem a chutí u filmů přemýšlet. ()
Pravdou je že tento snímok je absolútne o ničom. Absurdná blbosť! ()
Možná až moc náboženské tématiky mě tentokrát u Anderssona trochu vadilo, částečně i nepochopení některých situací, ale kvalita s rukopisem tohoto režiséra nejde zapřít. Kdo má rád jeho filmy tak míň než 4* dát nemůžou... Du Levande (Ty, který žiješ) bylo o stupínek lepší. ()
První film z Anderssonovy trilogie, který je nejméně zábavný, ale už pro svůj netradiční přístup a humor ho stojí za to vidět. ()
Dejte mi rezavou žiletku nebo mě vemte na Žďákovský most, pak už se o sebe postarám. Nebo raději ne, spíš si pustím něco od Chytilové nebo od Formana a budu se za břicho popadat. ()
Tati po svedsky. Smutnosmiesna groteska plna absurdneho cierneho humoru, metaforickych, az apokaliptickych vyjavov o osamelosti cloveka vo svete konzumnej civilizacie. Formalne i vizualne isto zaujmave a originalne. Kazda jedna, staticky ponata scena je do detailu pripravena. Film je bez jedineho uzsieho zaberu a ked sa v 53ej minute jediny krat vo filme kamera pohne, je to šok ! Prijemne by to bolo, keby to malo tak okolo polhodinky. Na celovecerak je to trosku unavne. 54% ()
je těžké ohodnotit film, na který se nedá ani dokoukat kvůli tomu, že je nechutný a depresivní. i když obsahuje sebelepší myšlenku a nepostrádá ironii, je prostě odpuzující. ()
Skvelé absurdity. Človek len hľadí na jeden obraz, každý z nich je ako fotografia a čaká, na ktorom mieste zaregistruje pohyb. A keď ten pohyb príde, stane sa niečo, čo nikto neočakáva. Ale najzaujímavejšie obrazy, boli s väčším množstvom ľudí, krajšie to pôsobilo a budilo silnejší dojem. Konečná scéna, bola krásne mrazivá a tiež vydarená bola tá, kde ľudia chodili po uliciach a navzájom sa bičovali. ()
Během pětadvacetileté kariéry tvůrce špičkových televizních reklam (mimo jiné pro IKEA) musel Roy Andersson nasbírat víc než dostatek podnětů k natočení "Písní z druhého patra". Název napovídá přítomnost múz a pohled vzhůru, ale svérázné alegorické album živých obrazů shrnujících úděl člověka 2O. století je nepřetržitým olejnatým tokem trapnosti, ponížení, zoufalství, nenaplněné touhy, násilí a černého humoru. Kritici nejčastěji vzpomínají Bosche, Tatiho, Kafku, Becketta, ale i Buňuela, Gilliama, Allena ; jiní v Anderssonovi vidí slapstickového Ingmara Bergmana nebo méně milosrdného Kaurismakiho. Mně se zdálo, jako by na mě z filmu občas smutně kýval duch Daniila Charmse. Svět, v němž režisér (ironicky) cituje svého oblíbeného peruánského básníka Césara Valleja, je mrtvolně bledě žlutozelenomodrošedé akvárium, kde se mezi zaživa mrtvé mísí přízraky nadobro zemřelých, kde ukřižovaných ze dřeva i masa a kostí je jako hub po dešti a kde znějí příjemné melodie Bennyho Anderssona (ABBA). Lekce výmluvná natolik, že hodina by stačila. ()