poster

O slavnosti a hostech

  • anglický

    The Party and the Guests

  • USA

    A Report on the Party and Guests

Podobenství

Československo, 1966, 68 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morloth
    *****

    Pět hvězd za znovuzkoukatelnost. Běžně se stane, že se člověk podívá na film a jde se dál. Možná něco zbyde, možná taky ne. Možná se podíváme příště, možná taky ne. Možná jsme se poučili a možná... O slavnosti a hostech člověk zhlédne poprvé, a skoro nic - herci dobří, ale o čem je tu řeč, o čem je tu obraz, o čem to zatrsakr je (mluvím za sebe)? Podruhé, ejhle, že bych se chytal, alespoň stébla od tonoucího? Potřetí, inu zase o něco pevnější v tom tápání, a pak se jede dál a dál a dál... O hereckých výkonech ani ostatním netřeba mluvit.(2.6.2009)

  • Ghoulman
    *****

    O slavnosti a hostech funguje ve dvou rovinách. První rovina je explicitní děj, jež by se dal shrnout bez větších problémů. Několik hostů se chce účastnit oslavy narozenin postaršího pána. Nejdříve jdou směrem na oslavu, poté jsou „přepadeni“ několika muži, se kterými hrají nesmyslnou hru. Následně se objeví oslavenec, vyhrocená situace se uklidňuje, všichni hosté se přesouvají k jezeru ke slavnostní tabuli a nakonec se po dalším převážně konverzačním vývoji většina hostů vydává na „hon“ jediného muže, který se oslavy účastnit nechce. Avšak pod touto banální a veskrze nesmyslnou fasádou se skrývají jiné, na první pohled ne vždy zřetelné významy, které se rozsáhle dotýkají fungování mocenských struktur. Na začátku je hrstka protagonistů, z nichž každý, jak se příběh odvíjí, získává stále zřetelnější podobu určitého archetypu, který se vymezuje k ostatním archetypálním postavám. Středobodem všeho je Ivan Vyskočil, oslavenec, který symbolizuje muže, v jehož rukou je veškerá moc. Dále zde máme Jana Klusáka, který je jeho poskokem, bezpáteřním kariéristou, který, když se oslavenec nedívá, povyšuje sebe sama na toho, jež rozkazuje a když je přítomen, podlézá mu a pitvoří se před ním. K těmto dvěma představitelům moci se poté různě staví jednotlivý hrdinové, jež jsou představeni na začátku snímku. Máme zde například Schormovu manželku, prototyp šedé myšky, jež nemá nikdy žádný názor a která doslova mění kabát, podle toho jak se jí to hodí (když se například pořádá hon na jejího manžela, ihned se převlékne do loveckého oblečení). Máme zde postavu Karla, jež v první polovině snímku funguje jako iluzorní buřič, když nechce přistoupit na pravidla Klusákovi hry. Posléze však zjišťujeme, že nemá s mocenskými strukturami žádný problém, dokud si mocní nechtějí přivlastnit jeho majetek (ve filmu je symbolizován jako zapalovač a nůž - jakmile jsou mu tyto věci nahrazeny, přestává se proti moci vzpouzet). Jan Němec hraje ukecaného intelektuála, člověka jež vše ví nejlíp a teoreticky by dokázal obhájit jakoukoliv pozici a také jich v průběhu příběhu mnoho zastává. To však vede k jeho morální neukotvenosti a neschopnosti skutečně jednat dle vnitřního přesvědčení, protože v jádru se k žádné pozici nepřipoutá. Všechny situace jsou pak též symbolické. V první polovině například Klusák přepadne skupinku postav a donutí je hrát hru. Narýsuje na zem čtverec, jež symbolizuje zdi, které žádná s postav nemůže překročit. Tím je v podstatě naznačeno, že společenská hierarchie a postavení jsou pouhým konstruktem, iluzí a výmyslem člověka. Určití jedinci mají moc, neboť jim ji ostatní přisuzují a tím ji udržují v chodu. Napadlo vás někdy, co má takový vládce nebo král navíc oproti obyčejnému člověku? Většinou nic moc - není často ani silnější než všichni ostatní, mnohdy ani chytřejší a málokdy morálně vyspělejší. Je vládcem, protože na to všichni obyčejní lidé prostě přistoupí. Mraziví závěr poté ukazuje jedince, jež nechce hrát podle těchto pravidel, nechce oslavovat mocné a drát se tím pádem nahoru - tohoto rovného a charakterního muže hraje příznačně Evald Schorm (úžasně nadaný režisér, který bohužel na svoji poctivost dojel i v realitě, na rozdíl od jiných, přizpůsobivějších tvůrců). Na tuto postavu je uspořádán hon, protože svým odmítnutím uznání autorit nenapadá pouze mocné, ale též zahanbuje i ostatní „hosty“, neboť svým chováním podtrhuje jejich zbabělost i absolutní poslušnost. O slavnosti a hostech je rafinovaný film, co se týče množství skrytých významů má v našem prostředí jen malou konkurenci.(4.4.2018)

  • Anderton
    ****

    Komunizmus bol tiež jeden veľký nevydarený vtip, lenže na rozdiel od Rudolfa nám to nikto včas neprezradil a hra sa pretiahla na desaťročia. Pokiaľ sa budete na film pozerať od začiatku ako na politickú alegóriu, budete sa výborne baviť všetkými narážkami, ktoré sú tak zreteľné, že vtedajšiu gardu musel trafiť šľak, pokiaľ nemáte páru, o čom je reč a budete sa sústrediť iba na dej, budete sa bohužiaľ nudiť. Mladí filmári, zoberte kamery a nejaké tie svetlá a choďte do lesa, aj tam sa dá za pár drobných natočiť zmysluplný artový film. Hlavne, keď sa myšlienky v Slávnosti dajú aplikovať aj na súčasné politické prostredie (no dobre, prekračovanie hraníc máme dovolené).(26.9.2013)

  • WANDRWALL
    **

    Přestože ve filmu hraje velké množství postav, tak se celý odehrává na jednom místě. Jde o film krátký, takže kdyby byl delší, tak bychom se o jednotlivých postavách dověděli více. Doba ukázala, že tyhle filmy jsou jen úsměvným viděním lidské společnosti. Ale svého času to mohlo někoho popudit. Ve filmu je několik hezkých replik, ale to je tak vše. Inu každá doba má experimenty, a tenhle film patří k době, kdy se experimentovalo třikrát víc než je běžné.(20.9.2010)

  • Vitex
    *****

    Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země.(17.6.2005)

  • - Jednu z hlavných postáv si mal pôvodne zahrať Josef Škvorecký, ale režisér Jan Němec sa rozhodol obsadiť Evalda Schorma a jemu zveril iba drobnú úlohu svadobného hosťa. (Raccoon.city)

  • - Kompozice hostiny byla provedena na základě rozestavení stolů a židlí při udělování Nobelových cen. (hippyman)

  • - Vtedajší prezident Antonín Novotný vnímal postavu vladára ako narážku na neho, a preto ho osobne zakázal hneď v prvej normalizačnej vlne. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace