O slavnosti a hostech

Hodně ostrá "už-ani-ne-komedie", a zároveň důkaz, že ke geniálnímu filmu toho není zas tak moc zpotřebí - výborný (v tomto případě silně kavkovský) scénář, přesná a citlivá režie, všímavá kamera a úžasné (tentokrát neherecké) herectví (úžasný Evald Schorm!!!)... PS. : Zdá se mi to, anebo osoba Ester Krumbachové stojí v pozadí téměř každého opravdu kvalitního českého filmu?? (23.09.2007)

I když se může člověk snažit sebevíc, aby se jen bavil povedenou letní taškařicí, nedokáže se ubránit nepříjemným pocitům a sklouzávat myšlenkami k druhé stránce filmu. Tam pak objevuje stále další skryté významy a vyrůstá před ním obraz, na nějž už naštěstí může jen vzpomínat. O tomto filmu jsem předtím nikdy neslyšel a jsem rád, že má celkem dost hodnocení, protože se jedná o opravdu vynikajíci záležitost. (12.10.2006)

Poprvé jsem viděl po uvolnění z trezoru do kin a byl jsem zasažen nenápadnou mrazivostí příběhu. S odstupem času musím konstatovat, že síla z Němcova filmu nevyprchala. Je to jen hra, nebo jde o život? Samy postavy dost často tápou, a tak přikyvují každému, kdo pro ně znamená představitele moci. Místy absurdní dialogy začínají dávat smysl až postupně. Snímek je plný symbolů a metafor, z nichž nejvíce se mi asi líbila scéna se svícny a následným zhášením svíček (pořídila jsem si zhášedlo). Symbolika světla a plamene svíčky vůbec je víceznačná. Jestliže herci hrají, pak neherci spíše odhrávají či přehrávají. Kupodivu to nevadí, ještě více je podržen podivný svět, ve kterém se všichni nacházejí. I když obrazová stránka filmu je spíše krotká, nelze si nevšimnout ruky Ester Krumbachové, která se určitě nepodílela jen na kostýmech a scénáři, ale i na výpravě( hodování při pikniku, samotná hostina se starobylými svícny a různými židlemi ad.) V závěru sledujeme černé plátno a k tomu zní zvuk, jenž nenechá nikoho na pochybách o konci, ke kterému během filmu vše děsivě směřuje. (28.09.2012)

Nebojím se říct geniální parafráze, v níž se musel dobový režim vidět jako v zrcadle. Malá skupina lidí představuje poměrně dobrý obraz společnosti, kde se drobná neposlušnost a odchylka od normy trestá a pod maskou vlídnosti "hostitele" se skrývá dobře nabroušený břit. Němec předběhl svoji dobu a ukázal budoucí normalizaci v tom nejhorším, co pro člověka skýtala. Úplné potlačení osobnosti, rozpad všeobecných lidských hodnot a tlak okolí na přizpůsobení se stádu. (11.03.2011)

Ansámblové podobenství O slavnosti a hostech od režiséra Jana Němce má relativně nevinou premisu: sedmice obyčejných lidí je na pikniku v lese, a posléze jsou pozvání na honosnou hostinu tajemného boháče, jež se záhy zvrhne v temnou procedurální hru... Jedinečnost tohoto snímku však netkví pouze v jeho těžké uchopitelnosti, ale i ve zcela otevřené interpretaci autorského vyznění, které si divák může vyložit k obrazu svému. Kvůli záměrně chybějící návaznosti dialogů tak divák na pomezí pouhých 68 minut neustále tápe a dumá, o čem "příběh" tohoto prapodivného filmu vlastně je. Pochopitelně, někdo na něj bude pohlížet jako na minimalistickou mozaiku o slavnosti a hostech. Avšak ti, kteří se pokusí číst mezi řádky, si skrytý význam snímku vyloží tak, jak byl původně zamýšlen – tedy jako sociálně-kritickou alegorii na tehdejší režim až kafkovského střihu, která prostřednictvím groteskního situačního humoru, žoviální symboliky a metafor paroduje mechanismy totalitarismu a autoritářství. Abstraktní postavy jsou zde totiž záměrně napsány tak, aby byly nositelem podstaty, ale i kritiky soudobé komunistické ideologie. Snímek tak nápaditě využívá alegorické stylizace do té míry, aby se vyhnul tehdejší ideologické cenzuře a zároveň se jí tak vysmál přímo do tváře. Sice se mu to stalo osudným, jelikož rozhořčil samotného prezidenta Novotného a byl tak poslán do trezoru, což ale nemění nic na tom, že i v současnosti jde o geniální podobenství a jeden z etalonů kinematografie české nové vlny. (13.09.2021)