Reklama

Reklama

Sbohem, synu

  • Čína Di jiu tian chang (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Čínský snímek Sbohem, synu je pečlivě vystavěná, tříhodinová rodinná sága zachycující několik desetiletí z nedávné čínské historie prostřednictvím příběhu manželského páru postiženého osudovou tragédií. Film uznávaného režiséra Wanga Xiaoshuaie reflektuje skrze osobní lidské drama odvrácenou stránku čínské kulturní revoluce a zejména politiky jednoho dítěte, a mimo jiné dokazuje, že velké city nepotřebují velká filmová gesta. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (36)

Pete 

všechny recenze uživatele

Jakoby na mě někdo na tři hodiny hodil de(p)ku, a zaplaťpánbů je alespoň konec o moci rodičovské lásky katarzní. Ve stylu evropských dramat nasnímaná sága čínské rodiny působí jak stvořená spíš právě pro západní trh, se snahou získat nějakou tu festivalovou cenu. Střídají se tu silné momenty s velmi dlouhými nudnými pasážemi, a celkově je snímek snad až příliš vážný, což je naprosto vysilující. První část zbytečně rozsáhlé stopáže divák hledá záchytný bod v matoucí časové posloupnosti vyprávění, marně se snaží utvořit si vztah k nějaké postavě, a to za nesnesitelného, neustálého doprovodu čínské verze notoricky známé "Auld Lang Syne" (neoriginalita soundtracku film sráží). Sbohem synu vyžaduje hodně trpělivosti, ale jak zajímavé pozadí čínské "perestrojky", tak zejména ty výstižné intimní rodinné momenty za to nakonec stojí. ()

Enšpígl odpad!

všechny recenze uživatele

Střihače bych nechal někde na dvoře zmrskat a jestli mně vleze Wang na oči, tak po něm hodím pantofle. Takhle zdegenerovat silný příběh, ohavnou vyprávěcí strukturou a mě ukrást tři hodiny času, už dlouho jsem neodcházel z kina takhle nasranej jak dneska a to tak moc, že i to málo co se mě líbilo na filmu, prostě zasypu odpadem a už nikdy více. ()

Reklama

Narciska 

všechny recenze uživatele

Byl by to snímek artový a komorní, nebýt toho, že se odehrává na pozadí velkých dějinných událostí, převratných změn a obrovských měst. Přístup k filmovým postavám je velmi jemný a citlivý a zanechává meditativní vyznění. K mému překvapení na Čínu snímek velmi otevřený, přesto mi nepřijde, že se jedná o "semizdat". Je to dílo "oficiální"? Zanechává něco, co mnou hluboce pohnulo..., že realita je tam někde venku, mimo nás... Smyslově působivé, podkreslené jemnými melodiemi a velmi přirozeně vystavěnými scénami..., zanechává dojem Číny nejen v politických rozhodnutích a jejich dopadech na společnost a pak zejména na dvě konkrétní rodiny, ale také v podobě nezměrnosti a vnitřního klidu. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Snímek myslím vyhrál Berlinale že? Film smutná a bolavý a kritikou politiky mezi řádky prostřednictvím příběhů lidí přes tři desetiletí. Je to krásně nasnímané. V závěru přichází vykoupení. Měl jsem problém se orientovat v tom, kdo je kdo, kdo za co může, jak jdou události za sebou. Režisér podával informace a emoční dávky postupně. Předložil mnoho osobních i společenských témat. Od kritického pohledu na to, jak čínská politika zakazující mít druhé dítě dopadá na soužití lidí, přes vyrovnávání se s bolestivými ztrátami po otázky, jak dojít smíru s vlastním svědomím. Z Číny chodí do světě nebezpečné pandemie. Prasečí a Ptačí chřipku se podařilo zázračně utlumit, koronavirus už ne. Měl by jim někdo zakázat požírat divoká zvířata na nehygienických trzích. Z českého pohledu je pak zapotřebí dodat – a důvěrně varovné! Nejenom k třicetiletí svobody se totiž hodí filmařsky působivá připomínka, že to přece není ani tak dlouho, ani tak daleko: typické rodinné Pelíšky za totality. Film nikterak okatě nedrásá, i tady se příbuzní scházejí, slaví, baví, případně na sebe významně pomrkávají, kdykoli si slovo bere někdo ze stranických kádrů. Více či méně poddajní hrdinové se upínají k dětem. "Pro nás čas se zastavil už dávno, jen čekáme, až zestárneme.“ Konstatování ústředního manželského páru v sobě shrnuje všeobecnou vůkolní rezignaci. Domácích rituálů, i k úklidu svého vyplaveného obydlí se dvojice pustí takřka beze slova; o čem by taky ještě mluvili, všechno důležité už si řekli. Struktura vztahů sledovaných během období let 1979–2013 je poměrně složitá, překombinovaná střihová skladba jde občas vyloženě na nervy, nicméně podstata, tedy rodinný mikrokosmos v duchu Pelíšků, si podmaňuje. Protože přes veškeré proměny měst, životních podmínek, generací i technologií zůstává lidská bolest stále stejná, podobně jako koloběh ztráty, vzpoury, znovunalezení a vyrovnání. ()

Vojteco 

všechny recenze uživatele

“Sbohem, synu” čínského režiséra Wanga popisuje třicetiletou historii jedné rodiny na pozadí kulturní revoluce, politiky jednoho dítěte i soudobého hyperkapitalismu. I přes pompézní tříhodinovou stopáž jde ve své podstatě o rafinovanou, patos redukující, ale nesmírně silnou výpověď. Slogan filmu “Některá setkání jsou krátká, ale některá loučení zaberou celý život” je v tomto případě mimořádně trefný. Neskutečně mě bavila nelineární struktura i “životně přirozená” fluktuace především vedlejších postav...Voyeristické prvky “mlčenlivé” kamery, mnohdy sledující mlčenlivé hrdiny, upomněly na snímky Roma i Poslední rodina. Prozatímní film roku (v osobním žebříčku přeskočil Parazita, Tenkrát v Hollywoodu, Bílý bílý den i Devadesátky). 95% ()

Galerie (67)

Zajímavosti (2)

  • Celosvětová premiéra filmu proběhla 14. února 2019 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
  • Film byl natočen za 3 měsíce. (ČSFD)

Související novinky

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

25.09.2019

Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)

Reklama

Reklama