Tenki no ko

Romantický příběh o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (21.10.2019)

3 roky dozadu ma Makoto Šinkai ohromil svojim filmom "Your Name". Vzal si tému, ktorú sme poznali a zaobalil ju v niečom úplne unikátnom. A vďaka tomu absolútne zažiaril a patril v mojich očiach medzi absolútne highlighty japonského filmového anime. Už len z toho titulu bolo "Weathering With You" jedným z mojich najočakávanejších filmov na rok 2020 (Viem, že vyšiel už roku 2019, no dôležité pre mňa je, kedy si ho môžem pozrieť ja.) a dnes som konečne film mohol vidieť. A po dopozeraní som mal pocit, že išlo o skutočne vynikajúci filmový počin, no nemyslím si, že by ma upútal rovnako ako jeho predchodca. Sú tu určité elementy, ktoré mi úplne nepasovali, no k tomu sa dostaneme. V prvom rade si povedzme plusy filmu. A najvýraznejšie tu pre mňa vychádzajú animácie. Úprimne. Pozrite sa na ten film. Je tu obrovský cit pre detail. Tokyo vyzerá nádherne a pôsobí realisticky. Keď Hodako dostane v McDonalde svoj Big-Mac, tak som vnútorne mal pocit, že vyzerá úplne ako z reklamy. Nádherný, farebný a plný života. Scénky s počasím sú vždy perfektne zvládnuté. Vizuálne je na čo sa pozerať a efekty sú krásne. Takže v tomto smere film vysoko oceňujem. Vedľajšie postavy sú podľa mňa tiež veľmi dobré. Hodakov šéf Keisuke je mi sympatický a rovnako aj jeho asistentka Natsumi. Hinin mladší brat Nagi mal dobré momentky. Takže v tomto smere som spokojný. Hlavní hrdinovia sú okey, no nevedel som si k nim asi vybudovať také veľké puto, ako by film chcel, aby sme si vybudovali. Neviem. Mám pocit, že o Hodakovi sme toho moc nevedeli a nerozumel som dokopy jeho dôvodom, prečo sa nechcel vrátiť domov. Ušiel do Tokya, no dokopy nič viac o jeho histórii nevieme. Nepoznáme jeho vzťahy s rodinou, jeho dôvody ani nič. Hina je na tom o niečo lepšie. Dozvieme sa trošku niečo z jej minulosti a páči sa mi jej optimizmus, no jej rola vo filme je dokopy len tá, že slúži ako láska pre Hodaka. Každopádne jej schopnosti sú super a keď bude scénka na hotelovej izbe, tie animácie s tým súvisiace rovnako. Na druhú stranu ale mohli byť hlavní hrdinovia zaujímavejší. Film však pre mňa najviac zlyháva v jednom dôležitom elemente a tým je tá story ohľadom polície. Nemám pocit, že to veľa pridáva, zdržuje to film a kladie nám to zbytočné prekážky. Toto nebolo pre film potrebné. Mňa osobne to nebavilo. Asi som dal svoje očakávania vysoko na tento film, alebo mi ranný film "I Want To Eat Your Pancreas" ponúkol niečo viac. Každopádne napriek tomu, že ide o silný film a môžem odporúčať na zhliadnutie, nie som vnútorne tak nadšený, ako som si myslel, že budem. Hodnotenie: B+ (09.05.2020)

trochu zklamání. Srovnání s předešlým Šinkaiovým filmem se nelze vyhnout, protože podobností je tu podezřele mnoho. Opakováním jako kdyby hrál až příliš na jistotu. Formálně ale pochopitelně vybroušené a vycizelované jako klenot do vitrínky. Asi nejvíc mě ale zaujal závěr - člověk je ze starší literatury a jiných filmů "vychován" a tak nějak automaticky už očekává, že pokud je hrdinovo štěstí v rozporu s nějakým obecným dobrem nebo ohrožuje ostatní osoby, pak se hrdina hrdinsky svého prospěchu vzdá pro dobro celku. Tady poprvé jsem viděla pravý opak a působilo to na happy end dost hořce. Na druhou stranu, má-li film zachycovat pohled dospívajícího chlapce na svět, pak to docela odpovídá. Mládí umí být pěkně sebestředné. (05.08.2020)

Jako vždy chválím animaci, je fakt nádherná. Zajímavý byl také nápad vložených písní, znělo to jako opening/ending pro začátek/konec životních etap hlavního hrdiny. Postavy a jejich charaktery byly ok. Potud dobré, fajn, nepodprůměrné. Ale pak scénář. Bože můj, ten scénář! Pane Šinkaii, najděte si někoho na psaná scénářů a oddejte se animaci a režii, protože ty scénáře vám prostě moc nejdou. Možná je kniha lepší, ucelenější, dává větší smysl, ale tohle bylo fakt špatné. Divně rozhárané, dlouho člověk vlastně tápá, o čem to konkrétně je a když se to tak nějak jakž takž ukáže, tak se do toho zamotá další motiv. Kdyby to byly dva různé film, bylo by to lepší. A pak ten konec! Bože, ten konec! Už dlouho jsem neviděla nic stupidnějšího. SPOILER Tři roky neustálých dešťů? a všichni jsou s tím v pohodě, hlavně věci, byty, co nepodléhají plísni, korozi, propadu, celosvětový potápějící se řád? Po třech letech dešťů by to určitě bylo takhle sluníčkové. Jupí. KONEC SPOILERU A bohužel mě to koukání zase tolik nebavilo. Vlastně jsem se docela těšila, až to skončí. (09.06.2021)

Vizuálně uhrančivé, leč vypravěčsky poněkud zmatené poselství o síle přírody a síle lásky. Paradoxně mi to přišlo lepší ve své první polovině, která je působivým sociálním dramatem, do něhož se jen postupně a zlehka vkrádají romantické, mystické a klimaticko-katastrofické prvky. Ve druhé polovině pak dojde k přímočaře brutálnímu fantasy zvratu, navíc servírovanému s větší než malou dávkou hysterie, a celá ta zajímavá, pomalu budovaná atmosféra existencionálních nadějí a nejistot jde do kopru. Kontrast mezi počátečním civilním slice of life a expresivním, dramaticko-pohádkovým koncem příběhu je opravdu hodně zvláštní zážitek. Nicméně uznávám, že co se zobrazení poetiky života týče, nemá v současnosti Makoto Shinkai sobě rovného. (08.05.2021)