Děti mrtvých

Vrchol hnusu a nevkusu, který snadno pobouří a irituje. Rakušané své slizké choutky nezapřou a v tomto "filmu" je dávají na odiv bez cenzury. Začátek vypadal ještě slibně, trocha nechutného humoru neuškodí, ovšem čím déle tato groteska trvá, tím více jsem přicházela na to, že tohle už je opravdu těsně před mou hranicí snesitelnosti. Klobouk dolů před tím, kdo se do tohoto projektu pustil. Nad zdejšími výjevy se mi dělalo blivno a nad dialogy ještě hůř. Všemu tomu navíc vládne ohlušující muzika v podobě trumpetového šlágru a zdlouhavé scény, kde lítají pstruzi a palačinky vzduchem. Za mě fakt absolutní oslizlost a magořina. Dvě hvězdy dávám za ten občasný trefný humor a opravdu bohatý výběr kostýmů. KVIFF 2019 (03.07.2019)

Kulturní obohacení v podobě syrských hladových básníků nás zatím míjí a tak si pro něj musíme zajet do Rakouska, země, kde každý druhý má české kořeny a tak se není čemu divit, že tam tahle štýrská variace na Cimrmana vůbec vznikla. O hororu není třeba diskutovat - žádný není, a humor najdete jen v titulcích, sledovat obraz je podružné. (16.03.2024)

Deti mŕtvych zaujali len tým, že sú bizárom a celkom originálnym, ale nič viac v ňom hľadať nejde. Zábery na mľaskajúcich dôchodcov ako si strkajú jazyky do huby, to je skôr nechutnosť, v závere potom šukajúci jódlovač na stole plnej jedla, opäť len niečo bizarné, účelovo zasadené, ale bez hlbšieho zmyslu. V podstate ani nevieme či má ísť o komédiu alebo horor, nič nie je vyhranené, vidíme len pozliepané scény, ktoré majú jediný účel - byť čo najviac divné. (30.03.2021)

[KVIFF 2019] Hnedka první film ve Varech dopadl docela zajímavě. Jako jedno velký "Co to kurva bylo?". Film, který je natočen na styl staré grotesky, udělán však v dnešní době. A vy nevíte. Koukáte a vidíte komedii s totálním bizárem, která se poté zvrtne k filozofickým částem nadpřirozena a magořiny nejvyššího kalibru. Člověk se mnohdy ptá co a jak, proč a podobně. Musím ocenit situace, kdy se člověk opravdu upřímně zasmál. Syřané jako zombie je prostě kapitola sama o sobě. Jenže to asi tolik bohužel nedokáže vykompenzovat až stupidní nelogičnost. Ať už v záběrech nebo příběhu samotném. Ale pamatovat si tohle budu asi nadosmrti. "Všichni se nádherně usmívají. V pekle mají asi dobré zubaře. (06.07.2019)

Přestože mi filmová povinnost přikazuje: v čem má prsty Ulli Seidl (zde produkce) a Elfride Jelineková (kniha), tomu je třeba věnovat pozornost. A tu jsem tomuto filmu opravdu věnoval. Přišlo mi to však jako další (nový) pokus o surrealistickou automatickou tvorbu, ke které jsem v této post-bretonovské době ztratil už značnou část své důvěry. "Němý" film bez mluvených dialogů, založený jen na obrázcích a hudbě sice kvituji, ale samotná hudba nebyla zas tak skvělá. Zajímavější byla až poslední třetina filmu: něco jako národní usmíření, ovšem na zobijské bázi, a pak (to už ovšem bylo trochu odbyté: Přírodní divadlo v Oklahomě, a na víc škoda, že se v titulcích neobjevil žádný citát z Kafky; takže ho doplňuji: Byl to zmatený hluk, trubky nebyly sladěné, troubilo se bez všech ohledů... Stovky žen oblečených jako andělé v bílých řízách s velkými křídly na zádech troubily  na dlouhé, zlatě se třpytící trubky. (23.09.2021)