Rychlé šípy

Tvůrci se určitě potýkali s tím, kolik toho z původní knížky přenést na obrazovku - proto nechápu, že příběh seriálu je zpatlanec z prvního dílu Záhady hlavolamu a zároveň dvojky Stínadla se bouří, jednotlivé události autoři prohazují jak se jim hodí, často nesmyslně - např. pro neinformovaného zbytečná několikaminutá scéna s listem gingko biloba. Jako otrávený ortodoxní fanda bych dal i tři hvězdy, ale vizuální stránka seriálu je úžasná a zjevně nákladná, až se nechce věřit, že všechny ty chátrající domy jsou v ateliéru - dokonce se podařilo i obsazení a za úspěch s dvojníky Rychlých šípů tleskám. Celkem věrohodně se přenesly i jejich charaktery (vždycky jsem si myslel, že Mirek Dušín je čestný robot a ten herec tomu odpovídá). :-) (12.08.2010)

Nezapomenutelné převedení nejznámějšího Foglarova díla do seriálové podoby. Tajemná atmosféra Stínadel, umocněna černobílým kabátem, je prostoupena všemi díly .Ať už se jedná o poslední chvíle Jana Tleskače ve svatojakubském kostele nebo o záhadnou postavu s bílou škraboškou přes obličej, Široka. Překročit rozdělovací třídu a vstoupit na území Vontů je tvrdým oříškem i pro chlapce kalibru Rychlých šípů. (16.02.2007)

Dětskýma očima mohu hodnotit bez výčitek čtyřmi hvězdičkami. Dnes ale mé již dávno dospělé oči vidí tento seriál poněkud kritičtěji z hlediska způsobu zpracování a obsazení jednotlivých postav poněkud přestárlými chlapci. O tom už ale tady v komentářích byla řeč. Ty čtyři hvězdičky tedy zůstanou ze sentimentu a nostalgie. (11.08.2009)

Foglarovu předlohu jsem četl snad tisíckrát (včetně obou pokračování), a tak přišel (konečně) čas i na filmové zpracování (dobrá, kdysi dávno jsem seriál už viděl, ale v době, kdy jsem snad ani netušil kdo to Foglar byl). Teďka jsem si celý seriál hezky vychutnal - během dvou večerů jsem jej zhltnul celý - a resumé? Foglar se rozhodně nezapře a tím je polovička úspěchu dána. Atmosféra výborná, potemnělá Stínadla strašidelná (i když chvilkama mi kulisy přišly trošku fórové) - ale co mi rozhodně vadilo byl hlavní představitel Mirka Dušína - Jiří Lukeš. Kromě toho, že se do této role vůbec nehodil, tak se navíc ani jako Mirek Dušín moc nechoval (schválně si všimněte, že kdykoliv o něco šlo, tak to musel odedřít Jarka Metelka). A druhá věc (když už jsem u té kritiky) - scény, u kterých o něco šlo jsou (bohužel) zkráceny na minimum (volba Velkého Vonta trvá snad 2 minutky), zatímco scény o ničem (válka mezi Vontskými skupinami či prozkoumávání kanálů) zabírají každá snad celý díl. Ale celkově dobré pocity převažují ... (03.08.2010)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)