Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Je to šialené, neurotické, znervózňujúce... ale fantasticky zahraté. A aj keď to vyzerá, že jediné hviezdy budú Burton a Taylorová, veľmi ma svojím výkonom prekvapila "žaba" Sandy Dennis, na ktorú som spočiatku pozerala ako na jej postavu - hlúpučkú naivku - ale toho Oskara za vedľajšiu úlohu si plne zaslúžila. (21.06.2007)

Dámy a pánové, přivítejte svým potleskem dnešní dva šampióny! V levém rohu ringu profesor na katedře historie George. V pravém rohu jeho manželka, dcera rektora univerzity Martha. Co persóna, to případ pro psychiatra, spíše pro dva. V roli nezávislých rozhodčích mladý manželský pár Nick a Honey. Úder gongu a souboj začíná! Oba dva zápasníci dobře znají slabiny svého soupeře a neštítí se jich využít ve svůj prospěch. Jak můžeme slyšet, jejich nejsilnějšími zbraněmi jsou sarkasmus a zákeřně podpásovky. Rozhodčí nad nimi milostivě přivírají oči, neboť sami nejsou bez poskvrny a, nevěřím vlastním očím, aktivně se zapojují do zápasu! Strhla se nevídaná mela, každý napadá každého, málokterá rána mine cíl. Kdo bojuje s kým? Kdo bojuje proti komu? Těžko se v tom vyznat. Jedno je jisté: v tomhle mači půjde o život!___Pouhé dva roky trvalo, než Warneři převedli úspěšnou divadelní hru Edwarda Albeeho na plátna kin a vzbudili tím nemalou kontroverzi. Málokoho bude dnes Virginie Woolfová šokovat slovníkem hrdinů, ale psychický dopad na diváka je i po letech nevídaný. Důkazem, jaká to byla soda, budiž fakt, že ještě pár hodin po doznění Northova minimalistického hudebního motivu mi dělalo problém plně se koncentrovat na nějakou činnost. Největší podíl na adaptaci Albeeho hry má pravděpodobně Ernest Lehman, autor scénáře a producent, který do hlavní ženské roli prosadil Elizabeth Taylor. Dle některých zvěstí právě ona z respektu před podobně náročnou rolí angažovala Mikea Nicholse, nadějného divadelního režiséra, jenž ji, jak věřila, dokáže vést tím správným směrem. Dokázal (četná ocenění, Oscara nevyjímaje, budiž důkazem) a s Haskellem Wexlerem za kamerou dokázal mnohem víc než to. Dokázal natočit dvouhodinový film postavený výhradně na „hlučnějším dialogu“ čtyř lidí způsobem, z nějž dodnes mrazí. Ani na okamžik přitom neztrácí ďábelské tempo, do značné míry určované zdrcující kadencí dialogů. Burton s kulovnicí, řádění v tančírně, šokující závěrečné odhalení... Na jednu stranu mě děsilo, co dokáže dlouholeté manželství udělat s dvěma normálními lidmi a bylo pro mne krajně nepříjemné sledovat jejich vzájemnou (sebe)destrukci, na druhou stranu jsem nedokázal odtrhnout oči. Když naberete odvahu Virginii Woolfovou zhlédnout, buďte připraveni na nepříjemný, ovšem nebývalé silný zážitek. Jestli od něj odejdete zoceleni, nebo naopak roztřesení jako kostka ledu ve skleničce whisky, to už musíte zjistit na vlastní kůži. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Eddard, Ai.ma, tangerine1, Triple H, Petus (23.11.2008)

Že sa nedá nenávidieť a zároveň i milovať? George a Marta vás hneď vyvedú z omylu. Na začiatku to bola veľká láska, potom ... Čo to bolo, bol to zvyk, potreba, alebo len hľadali jeden v druhom útechu? Len nejaká hra, ilúzia? Ich dialógy plné cynizmu, satiry, zosmiešňovania a vzájomného krutého podpichovania no zároveň i chvíľkovej nehy, mi nedali ani chvíľu vydýchnuť, hltal som každé ich slovo. Zároveň tu máme aj zaujímavú štvorhru, akési zrkadlo a pohľad do minulosti, kedy sa v podobnej situácii ako George s Martou ocitá aj druhý pár mladých manželov (vplyvná/bohatá žena a muž na nej vďaka tomu do veľkej miery závislý), kde aj keď to tak možno nevyzerá, riešia alebo v budúcnosti budú riešiť podobné problémy, len sú ešte v tomto snažení na začiatku. A tak mnohé veci, narozdiel od Georga, ešte nemôžu chápať. Mám na mysli aj deti, ktorých neprítomnosť je problémom mnohých manželstiev a domnelé vyriešenie týchto problémov môže byť naozaj len ilúziou. Neskutočný filmový zážitok. (21.12.2015)

Totálně depresivní představení (divadelní předloha je velmi znát), které jsem zpočátku paradoxně bral jako čistokrevnou komedii. To, co nejdříve působí jako sympatické sarkastické narážky a rejpance, které mám z běžného života tak rád, se pomaloučku polehoučku mění v psychický teror nevídané síly. Všichni herci jsou ve svých rolích výborní a přesvědčiví, v celé té dvouhodinové hádce mi nepřišlo, že by kdokoli z nich překročil tu tenkou hranici mezi bezchybným výkonem a přehráváním. Pes je samozřejmě zakopaný jinde, nicméně Virginii Woolfovou doporučím jako nejlepší film o alkoholu, jaký jsem prozatím viděl. (04.09.2010)

Míša Nicholsovic je génius, o čemž mě přesvědčil už v Absolventovi. Tenhle těžký film má kvantum zbraní, které svou palebnou silou hravě uspokojí požadavky i toho nejnáročnějšího diváka. To zásadní plus však spočívá v kadenci, která se nezadrhává až do závěrečných titulků. Další velmi silnou zbraní je bezesporu geniální scénář, který zvedá Virginii Woolfovou až na samý vrcholek těch nejlepších scenáristických prací. Sálá z ní život takový, jaký bohužel je. Eliz Taylor a můj velký oblíbenec Richard Burton jsou herci obrovského formátu a zde skutečně excelují, tudíž nominace jsou pochopitelné. Druhé duo rovněž bez chyby. Občas si při projekci nějakého emotivně strhujícího filmu jistě každý z nás řekne: "Vždyť je to jen film" V tomto případě to však není pravda, neboť dalšími silnými zbraněmi jsou realita a autentičnost, díky které je divákovi naservírováno takové množství životních sraček, až z toho skoro mrazí. Inteligentní a emotivní film, který v divákovi rozhodně něco zanechá. 80% (02.11.2011)