Vtip

Snímok plný poézie života a smrti, zároveň jeden z najlepších ženských hereckých výkonov na plátne umocnený skvelou hudbou. Postupná, emotívna rekapitulácia životného príbehu "úspešného" človeka. Len... sme si v každom okamihu svojej púte sami sebou istí či ideme po správnej ceste? Ak náhodou nie, nebude už neskoro vydať sa správnym smerom? Nad niektorými vecami donúti popremýšľať až smrť... 85/100 (30.06.2015)

Nemám moc rád, když ve filmu mluví ke mně resp. do kamery.. nepůsobí to na mě moc realisticky. Jinak silný příběh o ženě, která onemocní rakovinou a díky tomu přijde o vše. O život, o soukromí, o respekt, o nadhled, o svobodu... prostě o vše. Nepříjemné jsou hlavně situace, kdy ji choulostivě vyšetřuje bývalí student a jindy je za pomůcku vizity. Taky je důležité, že bylo zmíněno " není mi teď tak zle, protože mám rakovinu, ale protože si ji léčim". Ja osobně jsem proti chemoterapii a jsem přesvědčený, že existují lepší cesty než tahle drastická léčba. Ale to je každého volba. Celkem slušné 4. 80% (13.10.2010)

Už takmer rok som žiadnemu premiérovo videnému filmu nedal plný počet hviezdičiek. K Nicholsovmu Vtipu som pristupoval s rešpektom, pretože filmy o umieraní sú divácky i ľudsky náročné. Sú akýmsi opozitom k romantickým filmom a divák by mal byť na ne pripravený. Tiež som párkrát sledovanie odložil. Obvykle idem hneď po záverečných titulkoch pridať hodnotenie a písať komentár. Tentoraz som mal pomerne dlhý emočný "dojazd". Vtip považujem za výnimočný film s famóznym výkonom Emmy Thompson. Nevyvolal u mňa žiadnu depresiu, o plači ani nehovoriac, čo považujem za znak toho, že tvorcovia pre zvýšenie účinku nepotrebovali z divákov vytláčať slzy. Zvolili formu akéhosi hraného dokumentu, ktorý vyvoláva potrebu rozmýšľať o živote a smrti a aj o tom najhoršom, o umieraní. (21.10.2016)

Jeden z nejsilnějších filmů o umírání a o zákeřné rakovině, jaký jsem kdy viděl. Kromě vzpomínek se skoro nedostaneme z prostředí nemocnice, kde prochází očistcem profesorka literatury Emma Thompson. Film pochopitelně stojí na jejím strhujícím výkonu. Vidíme ji, jak se snaží s nadhledem komentovat své osudy, ale vidíme ji i ve chvílích nejhorší bolesti, kdy ani nemůže mluvit. Zajímavý je i pohled na doktory, pro které je pacientka jen objektem, studijní pomůckou. Nadšení mladého doktora pro rakovinu je směšné – při pohledu na člověka, který to ale nestuduje ale má to v sobě, ovšem mrzne úsměv na rtech. (12.09.2004)

Zajímalo by mě, jaká byla, jak vypadala a jak působila původní divadelní hra. U filmu oceňuji především to, co už někteří zmínili, a sice "netradiční pojetí", a sdělení, že v nemoci je každý sám - hlavní hrdinka byla jistým způsobem vždycky sama, ovšem se samotou, kterou prožívala v rámci filmu, se to srovnat nedá. Velkým kladem filmu je i měnící se pohled na Vivian. Zatímco zpočátku mi nebyla nijak sympatická, chvílemi mi přišla arogantní(hlavně v retrospektivních pasážích) a příliš jsem s ní necítila, s blížícím se koncem mě zavalila vlna soucitu, ale i sympatií (tento záměr tvůrcům vyšel, a ani mi tolik nevadí, že jsem se nechala "nachytat"). Dále na mě zapůsobily herecké výkony, scénář, dialogy a celkově neotřelý přístup. Dokonce ani dabovaná verze nesnížila mé hodnocení, což svědčí jak o síle a kvalitě filmu, tak o přijatelné kvalitě českého dabingu. Spoiler: E.Thompson nazve slovem sentimentální scénu, ve které konverzuje se sestrou a obě jedí zmrzlinu. Tato scéna je ale pouhým odvarem sentimentu, který se objeví ke konci, když za pacientkou přijde za celou dobu první a zároveň poslední návštěva. Přesto, vlivem ostatních výše zmíněných kvalit snímku, ani tato scéna nevyzněla lacině nebo prvoplánově, a snad jen trochu manipulativně, takže jsem měla co dělat, abych se udržela. (01.10.2013)