Trouble Every Day
Trouble Every Day
Gargoyle
Milujem ťa až na zožratie
Trouble Every Day
Trouble Every Day
Trouble Every Day
Trouble Every Day
Trouble Every Day
Režie:
Claire DenisKamera:
Agnès GodardHudba:
TindersticksHrají:
Vincent Gallo, Tricia Vessey, Béatrice Dalle, Alex Descas, Florence Loiret Caille, Nicolas Duvauchelle, José Garcia, Hélène Lapiower, Aurore Clément (více)Obsahy(1)
Pan doktor Shane Brown se před nedávnem oženil a právě se svou manželkou June vyrážejí na svatební cestu do Paříže. Nutno podotknout, že paní Brownová vůbec netuší, koho že si to vlastně vzala. Její muž kdysi pracoval na lékařském výzkumu sexuálních úchylek spojených s kanibalizmem a bohužel se na něm experiment, jehož byl svědkem, velmi podepsal. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (134)
Další film, co jsem jako mladší chtěl vidět. Na rozdíl od většiny uživatelů tady nepovažuji Claire Denis za špatnou režisérku. Nebo alespoň ne tak špatnou, jen k artovým filmům přistupuje jednoduše, ale to někteří současní režiséři taky a jsou zde za to neskutečně oslavovaní... Trouble Every Day má slušné herecké výkony, děj sám o sobě taky není vůbec špatný, naturalistické scén má působivé, styl kamery mi teda většinou nesedl, ale má světlé momenty. Na psychologii postav to taky chtělo ještě zamakat, jelikož o nich víme minimum. Takhle to zní, že toho vlastně není moc co vytýkat, ale nezmínil jsem ten hlavní problém, který dokázal ten film úspěšně zabít - atmosféra je na bodu mrazu. Dokonce jsem tu ani žádný pořádný pokus o ni nezaznamenal. Celý ten film se naprosto nudně a pomalu posouvá dopředu, nějaké oživení ve formě hudby či zajímavějšího zvuku se nekoná a díky tomu to nemá čím upoutat. A to zvlášť když trvá dobrou půlku filmu, než se něco začne dít. V tomhle ohledu to Denis skutečně dost pokazila. V rámci toho, čím ten film je, není obsahově vůbec špatný, ale vizuálně dokáže max. za krátký čas uspat. 2* ()
Miluji tě k sežrání je lehce kontroverzní syntézou kanibalského hororu a psychologického dramatu. Podstata zápletky má šokovat a znechucovat, což se daří na výbornou a v samotném aktu nevnímám a ani nechci rozpoznávat zvrácenou poetiku, či rafinovanou metaforu. Za pozornost stojí samotný způsob provedení. Většinou povídá skrze své obrazové kompozice. Pečlivé aranžmá detailů, gest a mimiky vytváří prostředí nejistoty a rozpolcenosti. Skladba obrazů není nahodilá, ale důmyslně poodkrývá jednotlivé části, aby se ke všem souvislostem dobíralo nenápadně po malých krůčcích a s důraznějším existencionálním výkřikem. Díky skladbě film překračuje svůj žánr, což ve svém důsledku může přinést i rozčarování. Hlavní postavou kontroverzního příběhu je americký cizinec Shane Brown (velmi zajímavý Vincent Gallo). Svatební cesta se stává psychologickým očistcem a spalující touha po dekadentním uspokojení je zdatným protivníkem, který neponechává svému hrdinovi ani kratičký odpočinek. Hlavní ženskou postavou je Shaneova atraktivní manželka June Brown (zajímavá Tricia Vessey). Ne zcela srozumitelné chování novomanžela dává prostor vtíravým představám zhrzenosti a pravda je přitom ještě mnohem děsivější. Výraznou postavou je Coré (Béatrice Dalle), zoufale osamělá ve svém prokletí i bolestivé ozvěně dávné minulosti. Z dalších rolí: starostlivý Coréin manžel a laskavý lékař Léo Semenau (velmi zajímavý Alex Descas), submisivní a nezkušená hotelová uklízečka (půvabná Florence Loiret Caille), či příliš zvídavý a natěšený mladík Erwan (Nicolas Duvauchelle). Kanibalské hororové dílo není příjemné pokoukání a na tématu nespatřuji nic okouzlujícího a dráždivého. To, co u tohoto filmového díla stojí za chválu, je forma zpracování, která se přibližuje k vrcholným psychologickým thrillerům. Čímž se z pokleslého žánru vyklubala kuriozita a na chvíli zahřeje a uspokojí i můj chtíč po uměleckých hrátkách. ()
Tak bez keců, kdo to vydržel dokoukat do konce?(pokud jste to měli jako zvukovou kulisu, nebo jste u toho usnuli tak se to nepočítá).Něco tak nezáživnýho a nudnýho jsem snad ještě neviděl a jak už tu někdo psal, kdybych si nepřečtl text na kazetě, tak bych vůbec nevěděl o co šlo a proč se tam dělo to co se dělo. ()
Trouble every day. Některé filmu dostávají v Česku tak originální názvy, že vlastně, bez vlastního přičinění, ztrácejí na kvalitě. Kdo se nenechá názvem oklamat a je natolik pokročilý angličtinář, jistě docení i tu zmíněnou kvalitu. Ano, je zde, kvalitní zpracování skoro nevyslovitelného tématu. Lidská sexualita, jak je vidět ve světě čím dál víc, je nepředvídatelná a nebezpečná. Člověk se stává bezmocným a je absolutně pohlcen silou, kterou dokáže "bytost" v něm vyvinout. Ať už jde o jakoukoli sexuální úchylku, na člověku vidět není. A ono, když se nikdo nedívá, tak proč si trochu nezaexperimentovat s vlastními fantasiemi i tajnými myšlenkami. Sexuální chtivost vyvolává zlo. Zlo, které je ukryto, a ukáže se jen ve formě šoku a absolutního odsouzení. Lidé jsou ovšem přitahováni a chtějí být šokováni. Vnímat to svým zrakem. Na první pohled nudné a nezáživné plynutí děje, na ten druhý výborné vtáhnutí do příběhu o jedné "nenasytné" ženštině, která skutečně trouble řeší every day. A o jednom novomanželovi, který trouble řeší zatím jen ve své hlavě. Pomalu odkrývaný závěs neskutečného se rozevírá, aby poté nabídl trouble na vlastní oči. A o to jde. Krvežíznivý divák, odkojený kýblema červené tekutiny, lítající zpoza kamery není spokojen, ovšem divák vnímající neskutečnost a zdrcující realitu situace, musí prožívat očekávaný šok. Skladba, která doprovází celý film, je nanejvýš vypovídající svým smutně odevzdaným nádechem plným bezmocnosti. ()
Máme v sobě skutečně každý zakotvené kanibalské choutky? Tohle chce (možná) naznačit film francouzské režisérky Claire Denis Miluji tě k sežrání. Profláknutý kontroverzní film posbíral velmi rozpolcené reakce, který mnoho lidí jednoduše nenávidí a už během svého uvedení na Filmovém festivalu v Cannes roku 2001 bylo jasné, že Miluji tě k sežrání rozdělí společnost. A dává to smysl. Erotický hororový thriller rozhodně není takovou katastrofou, jak by ho chtělo prodat třeba aktuálních 26% na CSFD. Mnohem více k filmu sedí třeba takové hodnocení na Rotten Tomatoes s 49%, adekvátně poté Metacritic s 40%. Miluji tě k sežrání má opravdu daleko k těm vyloženě nejhorším filmům všech dob a divák ho tam automaticky nemůže tak snadno zařadit i kvůli tomu, že tam člověk vidí alespoň to, že Denis točit umí. Samotný námět poté určitě potenciál měl a téma o zakódovaných kanibalských choutkách v lidském organismu by mohlo být klíčem například k zajímavým filozofickým pohledům. Jenže nic z toho Miluji tě k sežrání nemá. A ve finále nejvíc film zabíjí právě vyprávění celého příběhu. Miluji tě k sežrání možná do hororového žánru v jistě formě přineslo svěží vítr a divák se ve filmu klidně může snažit najít různé symboly, ve finále to ovšem celé nestačí k tomu, aby se Miluji tě k sežrání dalo ocenit jako dobrý film. Ze samotné látky a atmosféry se toho ve finále moc nevytěží, pár násilných scén s kousáním tomu všemu moc nepřidá a ve finále film snadno vyvolá pocit ´´ rádoby uměleckého filmu, který má strašný přesah ´´. Což pochopitelně neznamená, že na samotném počátku by tam jistý přesah a snaha ten přesah převést do celistvé fungující podoby nebyl. Jen to ve výsledné podobě není dvakrát vidět. Celý scénář je jednoduše jalový, hlavní myšlenku prodat nedokáže a samotné postavy na tom nejsou o moc lépe. Problém tak ve finále je i s představiteli hlavních rolí, kteří sice nejsou špatní, po chvilce se ovšem ukáže, že Vincent Gallo ani Tricia Vessey vlastně nemají co hrát. Je ve finále jedno, že by jim divák z fleku ty lidi s perverzními choutkami uvěřil. Ty postavy jsou totiž ploché. Miluji tě k sežrání proslulo i díky kontroverzním scénám, těch ovšem v součtu také vlastně moc není. Denis v podstatě točí psychologické drama, které jen místy vybočí z řady a dojde na stříkání krve a jeden skutečně výrazný sex. Přitom se ovšem nedá říct, že by psychologická rovina fungovala. Zároveň se přitom skutečně nedá říct, že by Miluji tě k sežrání bylo pouze rádoby artový film. Ty stavidla tam totiž jsou, slušná řemeslná stránka ovšem nespasí fakt, že Denis napsala společně s Jeanem-Polem Fargeauem skutečně plytký scénář, který ani pár světlých momentů ve finiši nespasí od faktu, že potencionální zajímavou myšlenku naprosto promarnil. Dost možná by to chtěl být film, který diváka přivede k existencionální krizi. Dost možná by to chtěl být film, který diváka donutí k zamyšlení se sebou samým. Dost možná by to chtěl být film, který by chtěl něco vzkázat světu. Dost možná jsme všichni v hloubce naší duše sexuálně úchylní kanibalové. Dost možná je Miluji tě k sežrání skutečně nepochopený film. Možná! () (méně) (více)