Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Wally PfisterHudba:
David JulyanHrají:
Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano, Mark Boone Junior, Jorja Fox, Stephen Tobolowsky, Harriet Sansom Harris, Thomas Lennon, Callum Keith Rennie (více)Obsahy(2)
Začne to fotografií a vzkazem na ní: "Zab ho!" A od té chvíle se odvíjí tajemný a drsný příběh Leonarda. Jeho žena byla napadena, zavražděna a on si skoro nic nepamatuje. Jeho krátkodobá paměť je pryč. Leonard se ale musí pomstít. Okamžitě jde po vrahovi. Aby nějak kompenzoval výpadky paměti, všechno si fotí, cvaká spouští na svém Polaroidu jako blázen a podstatná fakta si nechává tetovat na tělo. Story je vyprávěna zvláštním způsobem. Každá důležitá filmová scéna končí tam, kde předchozí začala, a tak musíme být pozorní, abychom ten zvláštní propletenec dějů a potkávajících se postav dobře vnímali. K hlavnímu hrdinovi se přidávají další - ukecaný Teddy a barmanka Natalie. Všichni jsou s vraždou nějak propojeni. Ale pořád se nám do mysli vnucuje klíčová otázka: Je skutečně vrahem John G, jehož jméno má Leonard vytetováno na prsou? (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (1 533)
Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius ()
Ztráta krátkodobé paměti je opravdu strašlivá představa, obzvlášť ve chvíli, kdy nemáte po ruce tužku. Příběh muže, který neví, kdo je vlastně přítel, kdo nepřítel a kdo je vrah. A existuje vůbec nějaký vrah ? Postupně odkrýváte části příběhu k nějakému vysvětlení a najednou je všechno jinak a zase začínáte od začátku. Myslím, že na Memento se dá dívat mockrát a stále bude na co. Patřím mezi t , kdo tvrdí, že měl dostat Oscara. ()
Přestože sledujeme prakticky celý film pátrání o vrahovi, nakonec zjistíme, že vlastně žádného vraha ani není třeba hledat. Jeden z nejpromyšlenějších filmů co jsem kdy viděl. Koukat by na to člověk měl klidně i dvakrát hned po sobě, protože je to prostě paráda, jak postavy dokáží snadno s naším hrdinou bez krátkodobé paměti manipulovat jak se jim zlíbí. 100% ()
Co říct k tomuhle filmu? Sám nevím, nejsem si úplně jistý jestli jsem to všechno pochopil. Důležité ale je jak to na mě všechno zapůsobilo. A zapůsobilo to ohromně...Od famózních výkonů Guye Pearceho a Joea Pantoliana přes mrazivou tajemnost nádherné Carrie-Anne Moss k mistrné režii Chrise Nolana a úžasné hudbě, která celému filmu dodává podivně nejistou a přesto zvláštním způsobem klidnou atmosféru. ()
Najprv jedno doporučenie. Film je nutné pozerať bez prerušovania a s veľkým vnímaním na detaily. Môžem si dovoliť povedať, že nie každý filmu porozumie hneď na prvýkrát. Preto som dal prvýkrát len za štyri. Nolan a Pearce v excelujúcej forme a hanba Akadémii, že aspoň jednu nomináciu nepremenili a že vôbec nominovali len strih a scenár. Keby sa udeľovala soška za celkovú pointu, tak toto by bola jedna z najbravúrnejších v kinematografii. A podľa mňa je aj zbytočné skúšať takéto niečo prekonať. Ťažko sa dakomu podarí ešte niečo podobné, kde všetko presne sedí a zapadá do seba, navyše so spomínaným najgeniálnejším záverom. Jeden z najlepších päť hviezdičiek aké som kedy dal! 100%. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (42)
- I když je úvodní scéna zobrazena pozpátku, zvuky jsou zachovány v reálné podobě. (don corleone)
- Carrie-Anne Moss (Natalie) natočila všetky svoje scény za 8 dní. (Niles)
- Leonardova žena (Jorja Fox) čte knihu „Já, Claudius“ od Roberta Gravese. (HellFire)
Reklama