Vzpomínky

Určitě velmi zajímavý experimentální film. Když bereme v úvahu rok vzniku, nad experimentálním podáním lze tleskat ještě dnes. Snad je to i zajímavý pohled do jiného časoprostoru (do 60. let na Kubě, možná dříve), ale jak se mi to u filmů experimentálních a retrospektivních k tomu často stává, děj se tříští, chybí tomu ucelená myšlenka i jednotící prvek. Jediným sjednocením je tak velmi nesympatický hlavní hrdina, troufám si říci antihrdina, který mi nepřinesl nic moc hezkého ani obohacujícího. (23.10.2017)

Daisy Granados je sexy baba. No, ale nie o tom som chcel, aj keď je to vlastne jedno malé pozitívum tohto diela. Film je silnou kávou. Takou tou kubánskou. A ja kávu vo všeobecnosti nepijem, pre mňa je veľa už aj také cappuccino. Tak som to všetko pil po malých dúškoch, aby mi nezabehlo a aby som skúsil pocítiť a v podstate nájsť tú chuť, ktorú tak každý obdivuje a zbožňuje. Bol som ale slabý. Táto kávička mi nedopriala spokojnosť, po ktorej som tak bádal a uistil ma, že to bude zrejme večné hľadanie. Budem musieť skúsiť inú značku. (27.12.2018)

"People waste talents on inconsistent adaptations. They always need someone to think for them."     Dramatický príbeh s dokumentárnymi prvkami (dokumentárna dráma), ktorý je pre mňa v mnohom poučný. Veď možností nahliadnuť do Kuby a kubánskej spoločnosti sa mi dosiaľ veľa nenaskytlo. Vo filme sa vcelku pôsobivým spôsobom prelínajú 3 roviny: fiktívny príbeh filmového hrdinu, dokumentárna skutočnosť a hrdinove fantázie. Hlavnými postavami sú buržoázny intelektuál Segio (výborne hrajúci Sergio Corrieri mi tu dosť pripomína Johna Malkovicha) a pôvabná dievčina Elena (Daisy Granados), sympatická, ale totálne nekonzistentná. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (24.06.2022)

Srovnání s francouzskou novou vlnou je skutečně na místě, a to nejen co do působivé formy. Když hlavní hrdina v jedné ze svých reflexí soudobé společnosti vzpomíná, že Havana byla kdysi zvána Paříží Karibiku, netuší, že onou Paříží by mohl být i on sám. Narážím zde na pařížské filmy o hrdinech naplněných úzkostí, osamělostí a únavou ze sebe samých, jak je zachytili např. Varda v "Cléo" nebo Malle v "Bludičce". Alea zde také tvoří novodobého čechovovského zástupce zbytečných lidí, na rozdíl od svých evropských kolegů však svého hrdinu nenechá zažít znechucení nad svým životem postupně, ale znenadání. Kubánská revoluce vtrhne do života místní buržoazie rychle a jasně, je třeba volit - buď útěk ze země, nebo útěk od vlastního dosavadního já. 1) V tom je film optimistický - doba umožní hrdinovy se vzdát života, který sám již nahlédl jako převážně zbytečný a odsouzeníhodný, na rozdíl od evropských protějšků má tu možnost, zprostředkovanou zásadní společenskou změnou. 2) V tom je film pesimistický - kdo by čekal schématické prozření měšťáka a jeho obejmutí lidu, bude zklamán, hlavní hrdina se až do konce nevzdá mnoha výtek na adresu Kuby. Každopádně skvělý a nejednoznačný film, o němž se nedá jednoznačně říct, zda jeho poselství je nakonec optimistické či ne /což je jednoznačně účelem, protože Alea jedné z původních verzí scénáře chtěl film zakončit sebevraždou, čímž by se konečné vyznění filmu dosti zúžilo). Osobně si myslím, že ano - setrváním na ostrově se hrdina rozhodne podílet se na osudu celého lidu, jeho výtky jsou oprávněné a slouží (resp. film ve své době skutečně sloužil) jako výzva obyvatelům, aby přesvědčili buržoazii svou i celého světa, že se dokáží změnit kulturně poté, co se změnili politicky. (04.12.2014)

Tichá a nešťastná bitva buržoazního intelektuála o svou pozici ve změněném světě na jednu stranu bere dech hmatatelnou, subjektivní dokumentací kubánské porevoluční každodennosti, na stranu druhou trvale irituje nesnesitelně ublíženým protagonistou. Ten budí dojem, že jeho volba zůstat sám v komunistické Kubě má motivaci akorát v tom, jak si dát dovolenou od povinností intelektuála, kterou tráví tím, že bude hořce glosovat okolní marnost. To je totiž můj projekt. (03.01.2020)