Doom: Annihilation

Hru som nehral, ale na filmovú adaptáciu z r. 2005 som sa ako fanúšik Votrelcov (a im podobných) veľmi tešil. Avšak nakoniec som bol bohapusto sklamaný. Malo to pár momentov (scéna z vlastného pohľadu), ale nebolo ich veľa. V r. 2019 sa na trhu objavilo nové filmové spracovanie a hoci je nízkorozpočtovejšie a neobsahuje žiadnych slávnych hercov, páčilo sa mi viac. Kladne vnímam výpravu, dizajn, uniformy, zbrane. Masky slabšie, akčné scény príjemne drsné, rázne a krvavé, ale aj jemne ťažkopádne (nemám v láske, ak sa podobné obludy objavujú v normálnej akcii, narúša to ich suverénnu vážnosť, skôr mi vyhovuje, keď útočia zákerne z tmy á la Votrelec) a vo finále to išlo smerom, ktorým to podľa mňa ísť nemalo. Napriek tomu u mňa prevláda spokojnosť. Slušné hororové akčné sci-fi remeslo so sympatickým kastingom (fajn a uveriteľná ústredná hrdinka) a dobrou atmosférou. (03.10.2019)

Škoda, že šeredná hlavní představitelka v půlce filmu ztratila helmu. Naštěstí ale neztratila hlavu a docela hustě to tam kosila. Kamera i choreografie bojových scén vůbec nebyla špatná, atmosférou to chvílema dokonce připomínalo vetřelce na penzi. V půlce jsem se sice občas nudil, ale když Amy Mason našla speciální plazmovou zbraň, která by vohla v zádech i Arnolda Schwarzeneggera, začalo to mít zase grády. Zdejší nízké hodnocení si to rozhodně nezaslouží, takže dávám slabší tři hvězdy. (28.09.2019)

Druhá filmová adaptácia kultovej FPS DOOM naplnila naše očakávania. Nanešťastie pre snímok samotný, je to myslené v tom naj negatívnejšom zmysle ako sa len dá. Treťotriedna šou z produkcie Bulharskej továrne na otrávené dáždniky, sa ocitla na internete, a ja sám som sa podujal a ten skvost si pustil. Výsledkom mojej odvahy je čiastočná mozgová obrna na ľavú stranu a mierne mravenčenie v končekoch prstov na pravej ruke. Pokiaľ chcete rovnako zaujať postoj k celému tomuto spracovaniu, ktoré sa chcelo a teraz citujem režiséra; "Vyvarovať chýb z minulého filmu", určite si ho nájdete po pár kliknutiach. Následne už len stačí prečkať 48 hodín komatického stavu, vyhodiť špinavý matrac do najbližšieho kontajnera a udeliť hodnotenie. (27.09.2019)

Absolutní shit kterej si nezaslouží ani špetku chvály. Universal pravděpodobně našel někde ve sklepě licenci na Doom a podobně jako Activision před lety vyprděl THPS5, tak si i v tomhle případě řekli že proč si trochu nenamastit kapsu na filmu co vypadá že stál tak pětibábu, když s tou licencí něco neudělaj tak o ní přijdou. Lacinej set design, tragický herci, ještě tragičtější herectví, nezajímavý postavy, neexistující zápletka či příběh jako takovej, trapný odkazy na id Software hry (William Blazkowicz há hí hó há), krátký flashbacky do minulosti hlavní postavy (která je vám u prdele) a mezi tim všim asi tři akční scény o ničem, z nichž ta první se zombíkama je jak vykradená z prvního Resident Evilu. Asi 10 sekund tam používaj motorovku a dalších 10 sekund dvouhlavňovou brokovnici protože na víc se nezmohli. Pár scén je v podstatě identickejch s předchozím filmem, akorát v mnohem horším provedení, je to prostě zase sračkoidní variace na Aliens. Nezmohli se ani na sekvenci z pohledu první osoby takže Doom z roku 2005 vyhrává tak jako tak. Na konci vytáhnou plastovej foukač listí maskovanej za BFG a v posledních 5 minutách vyplácaj veškerej rozpočet na efekty na nesmyslnou scénu která mi připomněla Spawn film z roku 1997 když šla hlavní postava do pekla. Konec trapas. V podstatě jediný dvě emoce co se u mě střídaly během filmu byla znuděnost a občas zasmátí se nad debilitou dialogů. Masky impů vypadaj záhadně hůř než ty z roku 2005 a že se tady zmohli aspoň na CGI firebally mě na prdel neposadí. Pokud máte rádi direct-to-video sračky co vypadaj jak kdyby je natočili v roce 2000 tak se asi budete bavit, mně bylo trapně a to jsem na to čuměl sám. (24.09.2019)

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)