Ecce homo Homolka

Tak tohle je takový úlet, že do toho člověk musí opravdu dorůst. Ale jakmile se tak stane, zůstává navždy fanouškem. Další díly mě moc nebaví, však tento mě dostal. Jaroslav Papoušek perfektně zvolil čtveřici dospělých. Domnívám se, že ani scénář v ruce nemuseli třímat, stačilo naznačit na jaké téma scéna bude a zapnout kameru... (21.04.2019)

Naprosto věrný obraz průměrné české rodinky. S Homolkovými se skutečně může sžít (i dnes) spousta z diváků, kteří i dnes po letech propukají v smích, když vidí ve filmu to, co jim v běžném životě zase tak směšné nepřipadá. Herci jsou naprosto kouzelní a navždy mi v hlavě utkvěl hlavně Josef Šebánek. (03.08.2002)

"A příště půjdu na fotbal a ještě se vožeru! Anebo...půjdu za děvkama." Ale jo, já bych dala i 4*, protože alespoň v jedné scéně najde paralely s vlastní rodinou asi každý Čech, osekala bych ale úvod z lesa a vůbec bych vynechala mikrozápletku s mladým párem. "Kluci, nehrajte si furt na toho tátu..." (13.04.2020)

Co je vlastně na téhle komedii tak cenné? Také vzhledem k další Papouškově tvorbě mám pocit, že to na začátku natáčení nevěděl ani on sám. Právě díky tomu, že tvůrčí záměr byl minimalistický - totiž převést na plátno obraz jedné reálně existující „veselé“ rodiny - vznikla víceméně bezděky komedie, která vypovídá strašně moc o lidech a době svého vzniku. --- Já tu dobu pamatuji, jsem věkem blízký sourozencům Formanovým, a nevzpomínám na ni rád. Ne, v tomto případě nejde o bolševika, nýbrž o naturalistický obraz sexuální revoluce, která tehdy probíhala nezávisle na politbyrech v celém západním světě. Hippies nadělali největší kravál, ale revoluce možná ještě zásadněji probíhala v rodinách. Tato komedie zobrazuje poslední léta existence dnes vymřelého živočicha zvaného „muž - hlava rodiny“. Všimněme si, ženy ještě bez námitek vykonávají všechny takzvané ženské práce, ale už vůči mužům ztratily jakýkoli respekt, stejně jako potomci k rodičům, mladší ke starším, a vůbec lidé k lidem. --- Homolkovi si to ještě plně neuvědomují, ale rodina už ztratila důvody existence. Ženy už mohou dobře žít bez mužů a muži bez žen, na šoustání manželství nepotřebují, a děcka koneckonců vždycky nějak vyrostou. Bytová krize u nás ještě nějaký pátek držela rodiny pohromadě (rozvedení spolu přečasto stejně museli bydlet dál), ale už tehdy bylo založeno na to, co dnes všichni uznávají: rodina a rodičovství jsou pouze jedním z řady rovnocenných způsobů existence dospělého člověka. --- Papež a já si myslíme, že je to špatně. Asi proto jsem z tohoto filmu pokaždé tak moc smutný. Takhle nějak žertovali žoldnéři mašírující k bělohorskému bojišti. (29.08.2010)

Netřeba moc slov. I po více než padesáti letech je první díl trilogie až nepříjemným a svým způsobem mrazivým zrcadlem české povaze, společnosti a mravů. Jaroslav Papoušek po celou dobu nerozehrává žádný příběh, ale jen a pouze se soustředí na geniálně odposlouchané a napsané dialogy a zachycení jednoho běžného nedělního dne v úplně normální rodině. Jejich hádky neřeší zásadní problémy, ale pouze banality, které jsou ovšem prostorem pro množství trefných hlášek a pro to, aby se v nich každý našel. Excelentní jsou herecké výkony, kterým kraluje úchvatný Šebánek, který je tak autentický, jak to jen jde, ale i František Husák, Marie Motlová a Helena Rúžičková jsou fenomenální a opomenout se nesmí ani raubíři v podání dvojčat Formanových. De facto každá scéna je skvěle vypointovaná a stala se legendou (popis fotbalového zápasu je neuvěřitelně nadčasový a geniální), navíc nejde o humor, který je hrubiánský a lidový, ale inteligentní, i když až nepříjemně trefný. Jediné, co se snad dá vytknout, je minilinie s dvěma mladými, kteří si chtějí užít, ale není jim to dopřáno, která nikam nevede a je trošičku navíc. Československá nová vlna v nejlepší formě a naprostá legenda. 90 % (11.04.2020)