Konce a začátky

Od Doremusa som videl zatiaľ jeho dve sci-fíčka, ktoré sú ale v jadre vzťahové drámy v melancholickejšom duchu. Podobne je to aj v jeho poslednom filme, kde ale ide už o civilizmus bez akýchkoľvek žánrových barličiek. Ide o vydarenú indie záležitosť, ktorá nechce a ani neprináša nejaké veľké múdra, postavy prednášajú schválne banálne dialógy a chovajú sa ľudsky, to jest robia chyby preto, lebo sú takí, akí sú. Zároveň ide aj o ukážku toho, že nakrútiť film takpovediac zo života spôsobom, ktorý by veci nehrotil dramatickými výstupmi postáv a zvratmi, je nesmierne ťažké, pretože obyčajnosť prináša v kine skôr nezáujem o postavy. Ťažko logicky chápať chovanie hlavnej postavy, ťažko chápať nezodpovedného milenca a môžeme napríklad ľutovať toho tretieho v "partii". Proste ako nemusíte chápať ľudí z vašej blízkosti v podobnej situácii a dokázať s nimi cítiť. (14.05.2021)

Stejně jako u každého předchozí snímku Drakea Doremuse i pro tento platí, že se jedná o velice osobitou filmařinu, a stejně tak pro něj platí, že se zabývá tématem křehkých a nejednoduchých vztahů. Stejně tak pro něj ale bohužel platí i to, že forma zde opět zvítězila nad obsahem, tudíž film nabízí mnoho přesvědčivých emocí, silných okamžiků, podmanivých záběrů a celkově stylově opravdu výrazné zpracování, ovšem co se samotné zápletky, respektive jejího vývoje týče, tak se též opět nejedná o kdovíjakou hitparádu, spíš jen takový lehký průměr, který nedokáže překvapit, vyloženě zaujmout, natož snad strhnout. Prostě se jen jedna ženská nedokáže rozhodnout mezi dvěma mužskýma, kteří jak k životu, tak k ženám přistupují odlišným způsobem, a tak píchá s oběma. Toť vše a nic nezachrání ani závěr, jenž je nepřekvapující a navíc i dost chladný. Doremus zde navíc tentokrát upřednostnil před duchovním vnímáním lásky ve vztazích lásku fyzickou, což vnímám trochu jako krok ke komercializaci jeho tvorby, každopádně to tím ale především ztratilo dost z kouzla, kterým disponovaly jeho předešlé snímky. Zmiňovaný krok k cestě k širšímu publiku pak potvrzuje i poměrně hvězdné obsazení, bohužel ani jeden ze tří ústředních herců není úplně nejpřesvědčivější, za což ovšem nemalou měrou mohou i jejich na tohoto tvůrce až nezvykle ploché a nevýrazné postavy, jenž se ztrácí především v tuctovosti a charakterové nenáročnosti. Konce a začátky zkrátka patří v tvorbě Drakea Doremuse zatím k tomu nejslabšímu, co natočil, čímž ovšem nechci celý ten film srážet úplně na hubu, jelikož v rámci žánru patří pořád k tomu jistě zajímavějšímu, co vůbec vzniká. (25.07.2021)

Hmm,mam dost zmiesane pocity z tejto zalezitosti,na jednej strane to ako drama z bezneho zivota funguje dobre,ma to taku depresivnu atmosferu,herci frcia dobre,no na tej druhej to casom zacina nudit,hlavna predstavitelka len zerie,pije,fajci a sulozi,samozrejme praca ziadna,taku priatelku by som nechcel mat ani keby mala vaginu a kozy zo zlata a herecka Shailene Woodley sa mi trosku zhnusila,bola tu nesympaticka a celkovo neurobila na mna dobry dojem ako doteraz v inych jej filmoch,takze sa priklanam k priemernemu hodnoteniu...:-) (12.05.2020)

Hmm.. Tak přemýšlím, co k tomu filmu napsat. Mám smíšené pocity, je trochu depresivní, utahaný, nezajímavý, plný nevěry, řekla bych. Připomíná mi Sedmilhářky, tou atmosférou. Možná, protože hlavní postava opět hraje utrápenou a nevyrovnanou osobu. Možná, protože na to koukám v 11 dopoledne a třeba na to téma nemám náladu. Některé části filmu mě fakt nudí, přemýšlím, že to přepnu, ale říkám si, že se z toho ještě něco vyklube a na konci zjišťuji, že je film "vo ho*ně" a byla to ztráta času. Dávám jednu hvězdičku, třeba to časem přehodnotím. Nevím. (26.04.2021)

Osobitý tvůrce Drake Doremus na nás už několikrát spustil solidní sprchu emocí (Like Crazy, Breathe In) a i přes své mládí překvapoval solidním režijním vedením a poutavými scénáři. Atmosféra, herci, nálada, kamera, hudba. I trochu té osobité jinakosti. To všechno klapalo, jenže režisér vztahových kousků zatoužil po ambicióznějších látkách a několikrát jimi lehce zklamal. Nyní se vrací ke kořenům, tedy ryze ke vztahům a kotrmelcům mezi nimi. Má už je ostatně solidně zmapované. Takže v kruhu se točící a nad životem tápající Shailene Woodley se rozhoduje, zda je lepší charisma a rozvážnost mladého spisovatele Jamie Dornana nebo živočišnost a přitažlivost Sebastiana Stana. Navzdory úplně jiným předsevzetím se záhy ocitá v milostném trojúhelníku. Jenže právě její kroky a chování ubírají výslednému dojmu nějaké ty body. Charaktery postav nestrhnou, příběh nemá úplně pevné švy, místy vyznívá až těžkopádně. Prostě plyne a nějak skončí. Jenže mu chybí spád a vyloženě dramatické momenty. Výsledek každopádně nesplyne s desítkami jiných romantických dramat, tudíž uvidím, zda mi zůstane v hlavě natolik, abych se k němu někdy vrátil. (24.05.2020)