Létat jako pták

Měl jsem z tohoto filmu trochu obavy, protože jsem měl čest jenom s těmi díly Alana Parkera, které zrovna neoplývaly optimismem a to samé slibovala i hlavní dějová zápletka Birdy. Chtělo by se říci, že opak je pravdou, ale ne zas tak úplně. Filmů o hlubokém přátelství dvou lidí, které rozbila válka ve Vietnamu už byla natočena spousta, ale málokterý v sobě skrývá tolik lidskosti a vzájemného porozumění. Jenomže, i zde právě Parker stále zůstává věrný svému vypravěčskému stylu, takže psychiatrická léčebna – ač má bílé stěny, široké chodby a nevede ji pološílený doktor – stále působí notně depresivně a vzájemné rozhovory Ala s Pírkem, které uvízly na mrtvém bodě, dohánějí k šílenství nejenom samotné hrdiny, ale i diváka. Herecké party Matthewa Modina a Nicolase Cage jsou skvělé a oba své „handicapy“ zvládají na jedničku. Ať už Modine svého „ptáčníka“ nebo Cage obličejovou mimiku přes obvazy. Dosti rozporuplná zůstává (dohromady) asi pětiminutová válečná sekvence z Vietnamu, která ač přes svou formální preciznost, působí jako dosti nešetrně připojená vsuvka. Rozhodně má své opodstatnění v dějové skladbě, a film by se bez ní neobešel, ale působí vzhledem k zbytku filmu trošku samoúčelně. Ale čert to vem, Birdy je po dlouhé době film, u něhož jsem při letmém mrknutí na hodiny zjišťoval, že ten čas někdy letí opravdu rychle. (10.08.2005)

Docela zvláštní film, ale líbil se mi. Je to zatím nejstarší role Nicolase Cage, v níž jsem ho mohl vidět, a musím říci, že už tehdy coby 20 letý mladík hrál velmi dobře. Stejnojmennou románovou předlohu Williama Whartona jsem nečetl, ale soudím, že by to mohl být zajímavý text, který by celkem stál za pozornost. Film retrospektivně vypráví o osudech jednoho nerozlučného mužského přátelství a psychických traumatech z války, tzn. je to relativně ambiciózní podívaná, která chce na diváka hodně zapůsobit. V mém případě se to povedlo - ten film obsahuje celou řadu dechberoucích momentů, které jsou samy o sobě za pět hvězd. Plný počet nakonec nechci dát hlavně proto, že jsem film viděl v televizi v příšerném českém dabingu, který bohužel stáhl výsledný dojem z filmu trochu dolů. Vidět to ale v kině a v původním znění, pak není co řešit. (11.01.2013)

Komentár môže obsahovať spoiler. S istotou môžem povedať, že jeden z najkrajších príbehov o priateľstve. Konečne je tu film, kde duševná trauma z vojny, nie prostredníctvom vojny je sprostredkovaná. Veľkodušnejšie je byť pekným vtáčikom, ktorý vzlieta, kedykoľvek a kdekoľvek, ako sa zmietať v špine a v hnuse so zbraňou v ruke. Birdy, je vážne ako také neokrídlené vtáčatko, bez hlasu a len nemo schúlené do svojho krajšieho sveta, vedľa ktorého už len priateľ a sestrička zotrvali a už iba oni veria v jeho vyslobodení. Veľmi krásny film a veľmi krásne pojatý záver, pri ktorom plačete nad krásou filmu a nie nad smutným zakončením príbehu. Podobný film: Chlapec.ktorý vedel lietať. (31.12.2010)

Jeden z filmových restů, který jsem měl. Dva kamarádi, jeden lehkovážný a impulsivní, druhý introvertní a krapet zvláštní, kterým do života krutě zasáhla válka. Vyrůstali v chudém filadelfském předměstí, vymýšleli hlouposti a jeden respektoval fascinaci toho druhého světem opeřenců. Plní „zážitků“ z vietnamské války se potkávají na oddělení psychiatrické léčebny: jeden se zraněním obličeje tam navštěvuje druhého, zásadněji zraněného – na duši. Odmítá jíst, nekomunikuje a propadá do představ, že sám je ptákem. Setkání by nakonec mohla být terapií pro oba. Cesta ven, respektive zpátky do reality ovšem rozhodně nebude snadná. Kousek osvědčeného a žánrově i tematicky univerzálního Alana Parkera patří k dílům, která se vracejí k traumatům, jež zaoceánské společnosti způsobila nechvalně proslulá účast ve vietnamské válce. Drama o síle přátelství stojí na bedrech hereckého dua Nicolas Cage a Matthew Modine, kteří jsou velmi dobří. Stejně jako Parkerovo vizuální cítění. (29.06.2019)

Krásný film, silný jak ve scénách z minulosti, tak v těch z léčebny. A právě scény z léčebny jsou alespoň pro mě ty nejzajímavější, ač se mohou zdát poněkud jednotvárné. Oba herci tu excelují, více samozřejmě Matthew Modine, ale to je pouze tím, že je jeho postava více "nenormální". Nicolas Cage má zase své herectví značné ztížené obvazy na obličeji, i přesto hraje výborně. Alan Parker ale natočil obě roviny filmu velice dobře, povětšinou bezstarostné a příjemné vzpomínky, i depresivní psychiatrickou léčebnu. Že by úmyslně nutil k slzám si nemyslím, je to příběh jednoho přátelství, který by se podobně klidně mohl odehrát. 80% (05.02.2016)