Oidipus král

No tak musím se přiznat, že přibližně prvních 10 minut jsem měl silné nutkání film vypnout. Poté jsem si však tak nějak na vše zvyknul. Vše se nějak ustálilo a začalo se jet přibližně po Sofoklových kolejích. Film se velmi slušně drží předlohy - tedy neovlivnitelnosti předpovězeného osudu. Zpracování filmu je však děs a hrůza. Dokonce při té mečovací scénce jsem měl pocit, že si z diváků dělá režisér Pier Paolo Pasolini prdel. Herci jsou neskutečně nesympatičtí, a to úplně všichni. Přostředí kde se děj odehrává je naštěstí slušné. Dávám 2* s očima v takové poloze jako byly Oidipovy oči v samotném závěru. A věřte, že toho zrovna moc neviděl. P.S. Viděno v italštině s anglickými titulkami. (12.05.2012)

Nejprve musím podotknout, že to bylo školní představení, tak proto občas bude můj komentář trochu zaujatý... Začátek vypadal dobře, naladil mě na vlnu zmodernizovaného Oidipa, ale když jsem konečně nahodila na kolej novověk... bum a jsme zpátky ve starověku... Oidipovy myšlenkové pochody v dospělosti se mi občas zdály nepochopitelné- zlomí chlapovi nohu, s řevem uteče, zabije dalšího chlapa a s řevem se vrací zpátky, zlomí chlapovi druhou nohu, zabije krále a potom vrazí do chlapa s oběma nohama zlomenýma něco jako veslo. Milostné scény působí neskutečně směšně, za všechny- Matko! ... V duchu jsem se modlila ať už to skončí, ať už Oidipus konečně ztlumí hlas... Co ta sfinga?... Když si nakonec tak nějak unáhleně vypíchne oči, tak bum bác, a jsme zpět v novověku, kde žije slepec... Že by potomek? Kamera se mi zdála nějak roztřepaná, točivé záběry mě místy donutily zavřít oči. Hudba tu nedokážu popsat, ale vím, že mě bolela hlava. A když se vám do bolavé hlavy zařezává pronikavá flétna, celkem to bolí. Finálně mi jako dobrý nápad připadal začátek a konec, jinak nechtěně směšný film, který si znovu určitě dobrovolně nepustím... (22.05.2006)

Ticho, řev a hrozivá pomalost, jakoby se po poušti plazil Chřestýš. Průběh uštknutí je bolestivý, konec tragický. Říká se, že film, který člověka zasáhne, ve špatném nebo dobrém smyslu, tak že na něj vzpomíná i po čase, je dobrý. Můj názor na snímek dozrával pár měsíců a přece mi obrazy z něj stále zůstávají v hlavě. Oidipus král staví na známém řeckém mýtu a snaží se všechny jeho základní rysy a výjevy, jež předkládají různé zdroje spojit v jeden celek. Výsledkem je úžasná tragédie s námětem, jež nepatří jen do dob starých Řeků a jež zasáhne v kterékoliv době. (12.05.2008)

Titulný protagonista: Kráľ Oidipus; sa teda snáď i čochvíľa konečne dozvie až 2 zaujímavé informácie, nie konkrétne: 2 naprosto šokujúce zistenia, priamo sa dotýkajúce jeho [v rámci tohto diania, nevyspytateľnej] osoby, ktoré ho vskutku akosi mimoriadne vydesili k smrti!, a práve preto sa i vehementne snažil pred nimi ujsť čo najďalej, kam ho v podstate iba nohy zavliekli, čo kľudne môže byť trebárs i naprieč touto thébskou, resp. v tomto prípade gréckou, miestami taktiež trochu viac aj povedzme nehostinnou krajinou, počas čoho vlastne [po]stretáva[l] »KOPEC ĽUDÍ«, pred ktorými by sa mal určite čo najviac STRÁNIŤ, ale najskôr to vyzeralo najmä iba tak, že ho k daným súvislostiam niečo zakaždým sakramentsky, a k tomu i obzvlášť priťahovalo! Samozrejme, že ďalej ani nebudem zvláštnym spôsobom spoilerovať, čoho sa ústredná postava tak strašne obávala, pretože vtedy by som potenciálnym divákom pokazil veľmi luxusný, filmový zážitok, aký sa mi uprostred sledovania totižto naskytol; no šikovnému divákovi si stačí prečítať len obsah k danému titulu, a už zrazu náhle vie, ako sa veci vlastne majú, ale i napriek tomu ani vonkoncom správne ne[vy]tuší, akou nadštandardnou formou sa na dané udalosti bude pozerať, čo mu zrovna umožní tento 1. farebný film: P. P. Pasoliniho, ktorý si v ňom strihol i malú úlohu. • Ústredný predstaviteľ mýtického Oidipusa: taliansky herec: Franco Citti, väčšinou trpel akýmsi «oidipovským komplexom», čo súčasne predstavovalo i ústrednú líniu udalostí a vzťahov v jednom a tom istom ponímaní. Geniálne stvárnenie [ANTI]hrdinu podobne, ako i v debutovom počine: Accattone, kde ma tentohľa herecký umelec presvedčil v tom, že mám s ním do budúcna ešte počítať... • A to ani nehovoriac o kompozícii obrazu, strihovej skladbe, hudby a zvukových ruchov, tak to je pre mňa normálne hotový »balzam na dušu«, vrátane i predstaviteľky matky/Kráľovny Jocasty v náležitom podaní Silvanou Manganovou! • Toto podarené, kinematografické dielko, ale nie je automaticky určené pre každého filmového konzumenta. (20.12.2023)

Tento film se mi těžko hodnotí. Je v něm hodně technických chyb, některé herecké výkony jsou směšné (zvláště pak ty hysterické, Oidipus má ve scénáři řvát a tak herec prostě řve). Útlou knížku jsem četl, tam kde kniha začíná, tam se s Pasolinim doberem asi za 70 minut. Ale není to na škodu, Pasolini si to udělal po svém a knížky se otrocky nedržel. Látka je šokující (a ve své podstatě atraktivní), Pasoliniho zpracování má atmosféru, ale postrádá tah, drama přestává být dramatem. (27.12.2006)