Režie:
Alain ResnaisHudba:
Hanns EislerHrají:
Michel Bouquet, Reinhard Heydrich (a.z.), Julius Streicher (a.z.), Heinrich Himmler (a.z.), Adolf Hitler (a.z.)Obsahy(1)
Svědectví o životech vězňů nacistických koncentračních táborů, vybudovaných na různých místech Evropy. Film ukazuje hrůzu těchto míst a dovolává se památky několika milionů umučených, mezi nimiž byly i tisíce dětí. Film získal Cenu za dokumentární film na X. MFF v Karlových Varech v roce 1957. (oficiální text distributora)
Recenze (77)
To je nejpůsobivější dokument o koncentračních táborech, který jsem kdy viděl (i když chápu, že Šoa, Zapomenuté transporty etc. byly více o zachycení individuálních výpovědí). Velice sevřený, se strohým komentářem, který jen glosuje obraz, s působivou hudbou. Působí stále neobvykle moderně. Nezapomíná, že v pozadí stáli Němci, ale zdůrazňuje, že to byli lidé, tedy, že není jistota, že to zopakují někde a někdy nějací neněmci (což se již také v různém měřítku stalo). I zlý duch si vane, kudy chce. ()
Nekompromisní a nevybíravý pohled na zrůdnost koncentračních táborů je jedním z nejotevřenějších dokumentů, který se nebránil zobrazit i pravdivě šokující fakta. Resnais prokládá černobílé nacistické záběry s barevnými pohledy na opuštěné baráky v Auschwitzu a ptá se po příčinách (aktérech) tohoto nelidského soukolí. Prostřednictvím vypravěče Michela Bouqueta se dozvídáme o ďábelsky propracovaném systému koncentráků, jenž pro vězně tvořily drastický svět ve světě, přesněji peklo na zemi. I dnes působí fotografie na vyhublé kostry zajatců či masové hroby doslova příšerně. Nedivím se, že deset let od skončení druhé světové války vyvolal tento dokument u řady lidí odmítavý postoj. Mnoho z nich totiž stále netušilo, jaká zvěrstva museli podstoupit mnozí z nás. ()
Renomovaný francúzsky režisér, Alain Resnais, UKAZUJE desať rokov po skončení 2. svetovej vojny, bez servítky, bez akejkoľvek hlbšej cenzúry, koncentračné tábory so všetkým, čo sa ich týka, s tak sugestivnou odozvou, že 30. minút, úplne a bohato stačí, aby sa každý človek mohol zamyslieť nad niečim, pri čom, rozum ostáva stáť, systematická mašinéria, ktorá LIKVIDOVALA ľudí v tak veľkom množstve, že 6. miliónov, až 9. miiónov židov sa stali obeťami šialenej nacistickej, nenásytnej - IDEÓLOGIE. Ku dokumentu, som sa dostal, nezištnou náhodou, táto VEC, sa umiestňuje na najvyšších priečkach s tématikou - Holocaustu, ak nerátam i film - Saulov syn, tak najsilnejšia výpoveď na túto tému, v niektorých dokumentoch, by som našiel obrazy s Resnaisovho krátkometražného snímku Noc a hmla, ale nikto nepristupuje tak dôkladne s analýzou, ako tu. Okrem toho, v dlhých záberoch, sa kamera pohybuje vo farbe, po miestach, kde sa to všetko odohralo, do toho, sú zakomponované archívne zábery i fotografie, na ktoré sa veľmi ťažko pozerá... ()
Mrazivý dokument, jeden z prvých o holokauste. Šokujúce a drsné zábery dopĺňa unikátny komentár s prenikavým, až básnickým, melancholickým pátosom. Je zaujímavé vidieť ako Resnais už v roku 1955 využíva progresívne zábery kamery, či dlhé tzv. nájazdy s kamerou ako napríklad ten pozdĺž kremačných pecí. A aj keď dnes sú už viaceré informácie z tohto filmu vyvrátené, nič to neznižuje z jeho kvality a výpovednej hodnoty o jednom z najväčších zverstiev v histórii ľudstva. Pôsobivý a silný dokument, ktorý by mal byť, s určitým doplňujúcim výkladom, povinne premietaný v školách. ()
Esejistická cesta skrze paměť kolektivní viny. Paměť, která je vědomím. Pozvolný pohyb (proslulá "resnaisovská" jízda) prostorem plynové komory, podél zdi bývalé věznice, kolem ostnatého plotu či latrín - tedy konkrétních předmětů a míst s neodlučitelnou minulostí - přivolává útržkovité vzpomínky-obrazy, které mají podobu hrůzných dokumentů doby; černobílých fotografií a filmových záběrů. Utrpení trvá nadále, bude rezonovat navěky, napříč labyrintem času, jehož plynutí nedovoluje zastavení, neboť by znamenalo okamžitou smrt. I po letech je stále přítomno v plevelem zarůstajících ruinách táborů, které se pro nás staly znaky nejhlubšího utrpení. Unikající přítomnost je kontaminována minulostí, která prodlužuje a udržuje bolest v budoucnosti... Je možné (ne)zapomenout? ()
Galerie (17)
Photo © Janus Films
Zajímavosti (5)
- Spisovatel Jean Cayrol se zapojil do francouzského odboje. V roce 1942 byl po udání zatčen a deportován jako politický vězeň N.N. (Nacht und Nebel) do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. Po návratu na základě zkušeností z koncentračního tábora složil básnickou sbírku „Poèmes de la nuit et du brouillard“ („Básně noci a mlhy“, 1946), jejíž text pak v roce 1955 rozšířil a následně upravil do podoby komentáře pro film. (bratr.Milan)
- Film měl být uveden na filmovém festivalu v Cannes v roce 1955. Na naléhání německého velvyslance francouzská vláda tlačila na festival, aby film nebyl promítán, údajně proto, že „utrpení lidí, kteří jsou vězněni, zastrašováni, mučeni a umírají“, by se špatně hodilo ke slavnostnímu duchu takové příležitosti. Poté, co stovky obětí tábora pohrozily, že budou v Cannes pochodovat oblečeni do vězeňských obleků, festival film uvedl mimo soutěž. (bratr.Milan)
- Název filmu je odkazem na Himmlerovu snahu o zneškodnění odporu. V prosinci roku 1941 vyhlásil, že pokud bude někdo zatčen ve snaze bránít Říši, okamžitě bude deportován a zmizí "do noci a mlhy". (HellFire)
Reklama