Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Bibi Andersson, Erland Josephson, Erik Hell, Sigge Fürst, Britta Brunius, Lars-Owe Carlberg, Malin Ek, Barbro Hiort af Ornäs (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Náruživost je psychologická hra, ve které Andreas, žijící z vlastní vůle izolovaným životem na ostrově, se na krátkou dobu stýká se třemi lidmi. Elis je úspěšný, ale emocionálně chladný architekt. Jeho žena Eva, trpící nespavostí, se neustále snaží vyjít vstříc lidem kolem sebe a je zcela závislá na svém apatickém manželovi. Anna, Andreasova známá, se stala vdovou poté, co při autonehodě zahynul její manžel a dítě. Posledních šest měsíců žila s Andreasem. Všechny důležité události se odehrály ještě před začátkem filmu. Nejsou odhaleny prostřednictvím konvenčních flashbacků, ale v dopisech a dialozích. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
Mistrně natočené drama o dvou lidech , kteří se setkali v naprosto nevhodný životní okamžik..jistě, opět bergmanovské klišé, ale vždycky neotřele poznáme, že to natočil Ingmar a nikdo jiný!! K tomuto filmu rozhodně patří tradiční střídání barevných a černobílých záběrů, účelové zpomalování a samotné vstupování herců, kteří promlouvají o svých postavách. ()
84% - Opět... Opět Bergmanovské moudro, opět výtečná studie postav, opět skvělé výkony čtyř autorových dvorních hereckých hvězd, opět Nykvistovy úžasné záběry, opět absence hudby s výjimkou v pozadí znějícího Bacha, opět opět opět... Kdyby to byl můj první Bergman, asi by plný počet tomuto filmu neunikl. Takto jsem bohužel místy cítil svou vlastní ironii, vždy, když nějaká postava opakovaně pronáší dlouhý a chytrý monolog, jakoby přebírala Nobelovu cenu... Passion je rozhodně skvělý film, ale fanouška Bergmana překvapí pouze interaktivními hereckými zpovědmi a magickými kontrasty v podobě Anniných snů... Když to tak po sobě čtu, je mi fakt líto, že jsem tu pátou hvězdu nedal. Měnit to ale nebudu! ()
Film představuje bergmanovský standard. Standard - měřeno ovšem výhradně bergmanovskýma očima - lehce opotřebovaný. Mnohé z toho, co je tu řečeno, jsme již určitě slyšeli. Způsob, kterým se přechází z flirtu (byl to opravdu jen chvilkový flirt ?) mezi Andreasem a Evou do vleklého Andreova soužití s Annou, je vysvětlen velmi vnějškově (opět s ohledem na Bergmanovu dimenzi). Že se i tak jedná o vrcholné dílo mistra světové kinematografie, zůstává zřejmým. Stejně tak jako skutečnost, že kdesi v pozadí slyšíme plačící či jinak strádající autorovo srdce. Poznání, že Bergmana - právě proto, že je to Bergman - nikdy není dost, rozhodně nezarmoutí. A to i v případě NÁRUŽIVOSTI. ()
Moje druhé setkání s těžko stravitelným Bergmanem dopadlo oproti Sedmé pečeti mnohem lépe. Film stojí zejména na hereckých výkonech a tíživém příběhu krize mezilidských vztahů. Vložený příběh se zmrzačenými zvířaty ještě umocnil dusnou atmosféru snímku. Zkrátka pěkně natočené drama, které nevyprchá hned po závěrečných titulkách. ()
Pět * spíš kvůli neskutečné kameře a dokonalé formě. Ta tam je NUTNOST vrcholných Bergmanů. Ale copak jsme tu na závodišti, ptá se to hned ve mně??? Každopádně mi u dřívějších Bergmanů nebývala dlouhá chvíle (snad je to redukcí, možná je jejím důsledkem i jistý nedostatek); nechyběly mi u nich ani expresionisticko/naturalistické gradace pomocí zachycení vraždění. V tom mi to evokuje úpadkového Triera. Poprvé jsem si uvědomil, kolik si Dogma95 z Bergmana tohoto stylu vzalo. ()
Reklama