Náruživost

Subjektivně vrchol ostrovní trilogie. Tečka. Uvedl bych důvody, ale přiznávám, že je neznám, zkrátka neumím racionálně vysvětlit, proč mne Náruživost na rozdíl od předchozích dvou části výše zmíněné trilogie zaujala až tak, že jsem chvíli váhal nad absolutním hodnocením. Nebudu po tom ale pátrat, stačí říct, že Náruživost je filmem, který si zaslouží divákovu pozornost. ___ Jen ještě malá zmínka o civilním výstupu jednotlivých herců, tento Bergmanův tah je skutečně zajímavý. Proto si zaslouží, abych ho alespoň takto zaznamenal ve svém komentáři. 80% (27.05.2013)

Ve skrze průměrná „vztahovka“, která sice vybočí sem tam nějakým lepším místem, ale nebýt dobře hrajících herců, neměla by divákovi skoro vůbec co říct. A díky tomu, jak je málo výrazná, se mi jen pár dní po zhlédnutí takřka vypařila z hlavy jako celek, v paměti mně zůstalo jen pár momentů. A psychologie postav mi přišla asi až zbytečně nepřehledná. Promluvy herců o postavách mi přišly mimo, avšak to je možná můj osobní problém. Jde zkrátka o průměrný film, který sice má svou rutinní řemeslnou kvalitu, ale nic navíc nepřidá. (23.03.2014)

Náruživosť. Áno, to je vynikajúci titul..... Formálne známy a vysokopozoruhodný Bergman, avšak k vrcholnému ako obdivovateľka niečo postrádam. Najmä viac tej medziľudskej reakčnosti, s ktorou vie Bergman zachádzať ako nikto iný. Múdra a úvahy postáv valcujú praobyčajné, zato však intímne prejavy duší (Ullmannovej "Prišla som ťa požiadať o ospravedlnenie..." v závere napríklad) vždy, keď je im umožnené presiaknuť na povrch. Deje sa bohužiaľ len niekedy... Herecké kvarteto tieto momenty povyšuje na pôžitok, aký možno dosiahnuť len pri málo činnostiach, cez ktoré na Zemi prežívame.:) Môžem sebeviac chcieť, ale odporučiť En Passion lepšie ako Silas vo svojej poslednej vete proste nezvládam. Prezradím vám tajomstvo: ono to ani nejde. 90%. (08.12.2008)

„Cítím, že mezi námi vyrůstá zeď. Jsem před tou zdí, odloučil jsem se.“  Nejdřív mě dostalo, že Bergmanův film 60. let je nezvykle barevný! A pak mě dostával celý film a obzvlášť fascinující výkon Maxe von Sydowa, který dokáže plnokrevně dotvořit vnitřní psychologii své postavy v často minimalisticky pojatých scénách i pouhými výrazy tváře. Však mu Bergman naštěstí opět dává velkou příležitost a v mozaice scén dávno po zásadních událostech nám představuje postavu Andrease v různých podobách: coby architekta pracujícího na projektech v kanceláři i v manuálních pracích kolem své domu. Coby muže v pohasínajícím vztahu s manželkou, dočasně intimním sblížení s další příbuznou, poznáváme jeho soucitnost (ve vztahu k pejskovi), ale později i chvíli vyhoření. Jako nenápadný, ale pocitově zásadní vnímám sled scén s vedlejší figurkou fotografa, jehož dialogy s Andreasem směřují od focení „povrchového“ vnějšku s pronikutním do nitra Andrease, jenž se současně snaží naplno utéct z přízraků své minulosti. Buď jsem si už na Bergmanův styl komorních dramat plně zvykl nebo mistr tady trochu povolil, ale až na chvilkové závany tísně jsem se tentokrát necítil přehnaně depresivně, než především obohacen netuctově rozehraným psychologickým dramatem několika postav. Částečně mi nesedly metafilmové vsuvky s herci vyprávějícími o svých postavách, přesněji jejich zařazení v danou chvíli, kdy nevytváří přímou kontinuitu s dalšími scénami (nápad je to sám o sobě zajímavý). Ale není nakonec celý film s často dlouhými dialogy, přehovory postav či psanými útržky takovou menší psychologickou mozaikou? [90%] (12.05.2023)

ČESKOSLOVENSKÁ Pay-TV PREMIÉRA: MGM = 30.11.2010 - Uvedené pod podivuhodným originálnym názvom L 182 ("The film’s alternate title, L 182, refers to one of the neatly labeled, organized boxes that comprise Vergerus’s creepy photographic hobby."). (1.12.2010) (01.12.2010)