Režie:
Ivan PasserHrají:
Jan Tožička, Kamila Turková, Leopold Smolík, Miloš Končický, Josef Vaništa, Ota Hurych, Bohumil HrabalObsahy(1)
Filmová anekdota o hospodě a fotbalu podle povídky Bohumila Hrabala... Režijní debut Formanova spolupracovníka Ivana Passera z roku 1964, natočený podle povídky Bohumila Hrabala, byl zamýšlen do povídkového hrabalovského filmu Perličky na dně. V distribuci však byl promítán jako samostatný krátký film. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. Zatímco pár staříků mudruje o fotbale, neznámý mladík provokuje hospodského tím, že si ničeho nevšímá a zaníceně čte jakousi knížku. A z elegantní dámy, která se prochází před lokálem a na někoho čeká, se možná vyklube samotná Smrt… Film byl promítán v soutěži XIV. mezinárodního filmového týdne v Mannheimu v roce 1965 a získal Zlatý dukát v kategorii krátkých filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
No tak jasnej nářez. Tohle je jak kdyby mě Ivan Passer do nejbližší nálevny na jedno. "Jak si někdo může číst knížku, když Bohemka hraje o postup do první ligy. Co to je za debila." Tak za tuhle větu musí každej správnej zelenobílej fans přidat jednu hvězdu. Jsem velkej vyznavač relaxačních několika hodinovejch pobytů v žižkovskejch pajzlech. Příhod a keců co tam člověk prakticky denodenně zažívá se nikdy nemůžu nabažit a ty osobnosti tam a jejich hlášky, ke kterým se hrdě hlasím, to je prostě vymalováno, stejně jako ze Žižkovských osvěžovniček, tak i z tý Passerovi útulny odcházím totálně spokojen. ()
Jediný krátkometrážní film, který kdy Ivan Passer jako režisér udělal byl právě tento. Sledujeme dobu, kdy ještě nemuseli rozezlení fanoušci po fotbale rozkopat výlohy, ale pošlapali si vlastní kabát. Dnešní divák bude asi hledět s údivem i na hospodské návštěvnice postaršího věku, které si navíc prozpěvují. Na druhé straně je to pořád jen vzdálené různorodé společnosti. Toto je typická pražská hospoda a obyvatelé, včetně řečí, které vedou, ale zbytku republiky bude Fádní odpoledne možná trochu vzdálené. ()
Hospoda, fotbal, ženský... - a karty jsou rozdány. Nervozitu z toho, jak hrají ti naši, to si dovedu představit, ale ty pokuřující babky, které mastí karty a přitom pějí jakousi pohřební píseň, to je další nepochopitelný kousek z Hrabalových pábitelských schopností. To kvarteto karbanic je jak vystřižené z večerního draní peří. Um, jak hospodský a ostatní štamgasti pojmenovávají v poklidu si čtoucího "hejska", je uchulahodící. Škoda rychlého, useknutého konce. ()
Je škoda, že tato povídka se do Perliček nevešla. Možná to není škoda, spíše chyba producentů. I tento kraťas má své kouzlo vyplývající z toho, že Passer kráně zachycuje to naznačuje název. Totiž zažitou stereotypní nudu, jíž si hlavní postavy tohoto příběhu záměrně budují, zřejmě jako azyl před okolním světem. A vše co by tuto nudu mohlo narušit je cizí a nepřátelské. V tomto snímku se málo mluví a přesto toho říká mnoho. ()
Ve staré putyce si dědkové povídaj o fotbale, hospodskej nadává na nesympatického mládence a báby v rohu hrajou maryáš a zpívaj..nic víc. Abych řek pravdu, tak mě tenhle fádní mikrosnímek bavil...přeci jenom jak jde o hospodu, tak jsem doma :-) a ten zpěv těch bab tam dělá takovou zvláštní pohodovou atmosféru...no dobrý. Hrabal holt uměl ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- Ceny: MFF Locarno 1966: Velká cena za krátký film; MFF Mannheim 1965: Zlatý dukát za krátký film. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- V úvodní scéně, kdy vycházejí chlapi z hospody, je mezi nimi i autor předlohy Bohumil Hrabal. (Skladatel)
Reklama