Intimní osvětlení

Intimní osvětlení je pro mne zajímavým spíše klubovým filmem na půli cesty mezi Formanovým Černým Petrem a Menzelovou Vesničkou mou střediskovou. V zásadě nuda, ale nuda úmyslná a kořeněná desítkami nezapomenutelných sladkokyselých scének: nabízení posledního angreštu, kolování stehýnka dokola nakonec k dědečkovi a Štěpin záchvat smíchu, Jarouš a Š-Š - Štěpa, sledování chrápání, nejsi ženatej - nejsi vyřízenej, fernet - 8 cihel, hraní na pohřbu - 200 cihel, chlapi v průběhu pohřbu močící na zeď hřbitova, zkoušení předválečné drátěnky u postele, později cvičení břišních svalů zvedáním nohou v téže vrzající posteli, Štěpino předvádění krásy koček v okně během hraní Mozarta kvartetem chlapů, defilé vrásčitých žen s hráběmi přísně si prohlížejících mladičkou Štěpu v autě, pití ztuhlého ajrkoňaku ztuhlými protagonisty. Dále je zde nevyřčená ale všudypřítomná rezignace na vysněné kariéry hudebníků doplňovaná všudypřítomnou amatérskou vážnou nebo pohřební hudbou. Takový všední víkend všedních životů v šedi všedního socialismu šedesátých let. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=c3LWEwmjsn8 (28.02.2009)

Desítky veselých, trapných i tragikomických a zdánlivě bezvýznamných výstupů a dialogů do sebe postupně zapadají, aby v závěrečné scéně stvořily obraz rezignace zúčastněných na jakýkoli pokus o změnu životů směřujících k prázdné marnosti. Zručně vytvořená mozaika bezchybně funguje hlavně díky režisérově tvůrčí práci s postavami a dialogy a výkonům herců i neherců. (15.11.2006)

O životě se toho dá namluvit hodně, ale v symbolické větě "To chce trochu trpělivosti, ale zato je dobrej." se skrývá celé jádro pudla. Anebo neskrývá? Podobně od lesa na to totiž jde celý film. Je o ničem i o všem, je prázdný i plný, je všední i nevšední, je intimní i nebývale otevřený. Jinými slovy je (jako život samotný) jen takový, jaký ho chceme mít, jak ho chceme vidět - dává nám na výběr. A to je zřejmě důvod, proč se jej čas ani trochu nedotknul. (17.08.2009)

Špatný film ze špatné doby. Nezlobte se na mě, ale tento snímek si rozhodně nezaslouží takové hodnocení, jaké má. Herceké výkony nestojí za nic. Příběh je už dávno vyšumělý. Intimní osvětlení by se prostě už vysílat nemělo. Jedinou omluvou, proč hodnotím tak nízko je to, že jsem film viděl velmi mladý. Třeba až někdy konečně dospěju, hodnocení přehodnotím:) (09.01.2012)

„To jsem jednou v Takovýmhle žitě viděl Takovouhle holku!“ Ironická, nikoliv jízlivá, více observační než příběhová tragikomedie o tom, jak těžké je někdy sladit čtyři housle, o tom, že někdy musíme dozadu, když chceme dopředu, o tom, že umění žít se učíme celý život. Passer postavy nesoudí. Má pro ně pochopení a v prozaičnosti jejich bytí, v jejich přízemním vegetování, které se točí okolo jídla, žen a hmotných statků, nachází stejně jako Hrabal cosi lyrického. Díky mistrovské rytmizaci s hudebními kontrasty, variacemi a gradací tohle letní zastavení přes svou nedramatičnost nedrhne, ale velmi přirozeně plyne. Oživuje jej také množství paralelně probíhajících (inter)akcí, odbíhání postav k různým tématům a lehkost, obsažená v tom, jak na sebe reagují herci i záběry (např. střih z přejeté slepice na pohřební průvod). Na místě zůstávají možná postavy, kterým chybí kuráž opustit své jistoty, ale nikdy ne film, v němž se stále něco děje. Poslední záběr, kdy mají postavy na dosah jazyka to, po čem touží, a jenom čekají, až si to budou moci vychutnat, je jednou z nejpronikavějších metafor lidské existence, jaká se v nějakém českém filmu objevila. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, Adam Bernau, Offret, LeoH ,actor-SP (21.05.2008)