Intimní osvětlení

„To jsem jednou v Takovýmhle žitě viděl Takovouhle holku!“ Ironická, nikoliv jízlivá, více observační než příběhová tragikomedie o tom, jak těžké je někdy sladit čtyři housle, o tom, že někdy musíme dozadu, když chceme dopředu, o tom, že umění žít se učíme celý život. Passer postavy nesoudí. Má pro ně pochopení a v prozaičnosti jejich bytí, v jejich přízemním vegetování, které se točí okolo jídla, žen a hmotných statků, nachází stejně jako Hrabal cosi lyrického. Díky mistrovské rytmizaci s hudebními kontrasty, variacemi a gradací tohle letní zastavení přes svou nedramatičnost nedrhne, ale velmi přirozeně plyne. Oživuje jej také množství paralelně probíhajících (inter)akcí, odbíhání postav k různým tématům a lehkost, obsažená v tom, jak na sebe reagují herci i záběry (např. střih z přejeté slepice na pohřební průvod). Na místě zůstávají možná postavy, kterým chybí kuráž opustit své jistoty, ale nikdy ne film, v němž se stále něco děje. Poslední záběr, kdy mají postavy na dosah jazyka to, po čem touží, a jenom čekají, až si to budou moci vychutnat, je jednou z nejpronikavějších metafor lidské existence, jaká se v nějakém českém filmu objevila. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, Adam Bernau, Offret, LeoH ,actor-SP (21.05.2008)

Filmy českej novej vlny som zažíval v reálnom čase a dodnes ich mám rád. Pričom radšej Formana s Papouškom a Němcom, než Juráčka s Passerom a Chytilovou. Po desiatkach rokov od premiéry stratilo aj Intimní osvětlení pre mňa svoje pôvodné čaro a jednu hviezdičku. Má síce všetky atribúty novovlnných filmov, ale aj množstvo hluchých miest, zlej hudby a chýbajúce vyznenie. Na niekoľkých pasážach sa dá dobre zasmiať, Ondříček osvedčil svoje majstrovstvo a tri hviezdičky film nezatracujú, iba ho radia medzi vysoko nadpriemerné filmy. (26.11.2011)

-"Smutek, ten je všade stejnej." Já nevím, já jsem asi moc velký elitář na to, aby mi tyhle filmy o "obyčejném životě" a "lidské povaze" něco řekly. Intimní osvětlení jsem poprvé viděla před nějakými deseti lety jako nevzdělaný teenager a tedy jsem si z něj odnesla pouze dojem, že jsou tam na sebe všichni strašně hnusní, pořád si na něco a na sebe navzájem stěžují a při sebemenším náznaku konfliktu i před cizími lidmi začnou vytahovat urážky a kostlivce ze skříně. (Což je tedy hřích mnoha filmů, které se celé odehrávají během krátkého časového úseku, a ani nemusí jít přímo o tady tu specifickou odnož nové vlny.) Teď jsem o něco starší a filmově vzdělanější, ale nevidím tam o moc víc. V podstatě to na mě funguje jako injekce negativity přímo do krevního oběhu (podobně jako Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří má panenko) - zkazí mi to náladu a funguje to jako inhibitor kreativního myšlení. A není nic, čím by byl tenhle temný mrak vykoupen nebo vyvážen, prostě jen hodina a čtvrt dobrovolného utrpení, po kterém nenásleduje katarze, nýbrž jen vtíravý pocit, že stojím po kolena v bahně. (Jo a ne že by z toho muži vycházeli nějak skvěle, ale všechny ženy jsou tam vykreslené jenom jako hloupé či vyloženě krávy, což taky ničemu nepřidá.) (28.03.2019)

1 cihla - 1 velkej frťan... hmmm, tak to byste měli 800 vožralejch z těhle cihel. Tady se měří všechno na cihly. 1 funus - 200 cihel. Film v duchu Formanových a Papouškových komediíí 60.let. Aby ne, když se oba jmenovaní různým dílem na filmu podíleli. A také producent V.Šašek přiložil řádně ruku k dílu při psaní scénáře. Docela zajímavá je škatulka filmu - drama/podobenství, když jde především o komedii. To ostatně v rozhovorech potvrzuje jak I.Passer, tak hlavně V.Šašek. Cílem bylo pobavit diváka, o nějakém podobenství nebyla řeč. To si dodatečně našli někteří diváci tak, jako si různě vykládají čtenáři básně. Ale proč ne. Neslyšet komentáře tvůrců, možná bych o podobenství také uvažoval. Film však skončil v trezoru kvůli emigrantovi Passerovi. Zajímavostí je, že film se stále hraje i ve světě, a dle slov I.Passera na něj lidé v různých zemích reagují podobně. Výborná komedie ukazující lidské slabosti, pinožení a marnivost je prostě aktuální stále. (12.11.2011)

Film o ničem, ale zároveň o všem. Film, jehož hrdinové nejsou šťastní, ale ani nešťastní. Film, který je náladotvorný, prakticky bez příběhu, a který je veskrze banální drobnokresbou všednosti a každodennosti, a který vyniká hledáním krásy v obyčejnosti i subtilním objevování jednotlivých nuancí nudy jako takové. Což snímku Intimní osvětlení dodává zvláštní optimistický nadhled, který zcela přirozeně koexistuje s melancholickým tónem, jež je definován všudypřítomným akcentem na vážnou hudbu.... jedno je však jistý: po zhlédnutí bude mít chuť na vaječňák doslova každý. (28.10.2022)