Reklama

Reklama

Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (226)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

"Ženská a vona ráda plzeňský..." Nemusíte o Intimním osvětlení vědět zhola nic a přesto ho z prvních momentů ihned identifikujete jako typické dílo Nové vlny. Passer zřejmě natočil to co chtěl a jak chtěl. Jenže se to nějak minulo účinkem. Je zde několik scén, které jsou takřka dokonalé a o to více zamrzí, že takový není i zbytek. Ten sice není vůbec zlý, ale u "novovlných kolegů" lze najít nejeden lepší snímek, který nabízí v zásadě to samé, jen poněkud záživnější cestou. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Koukám, že Papagai spolupsal scénářík, tak to vysvětluje tu vynikající autencitu, kterou svítící intimčo disponuje, jako celou dobu se člověk nenudí a že to nemá příběh ? Tady jde přece o zachycení život, když někdo před nás v deset dopoledne postaví kameru a v sedm večer jí vypne, tak máme taky hovno příběh, ale to přece neznamená, že to nebude stát za to. Závěrečná scéna s pitím vaječnýho koňaku mě na dobro odbourala, kdybych se nešel před filmem vydojit, tak bych po týhle scéně smíchy zavlažil celou Saharu. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Passerův celovečerní debut, Intimní osvětlení, tvoří spolu s Formanovými filmy specifickou řadu v proudu české nové vlny - přesun zájmu k všednímu, obyčejnému, zakonzervování všednodennosti, pokus o oproštění se od stylizace a maximální příklon k autentičnosti, poetika trapnosti, pokus uchopit médium filmu jinak, než to bylo dosud běžné, práce s neherci, je tu slyšet ozvěna neorealistické vlny v jinde v Evropě... Co reflektuje sám Passer? Tendence urbanizovat kolektivizovaný venkov jsou liché stejně jako pokus vybudovat sociálně spravedlivou společnost, šedesátá léta jsou dobou vystřízlivění... Setkání dvou světů, přičemž není jasné, který z nich je kvalitativně hodnotnější - dva stárnoucí a bilancující přátelé, z nichž jeden dokázal z vesnice odejít a vybudovat kariéru ve městě, je zdánlivě úspěšný, má krásnou mladou přítelkyni, druhý zůstal a oženil se, má děti, nato pak vybudoval vícegenerační rodinný dům s plnou spíží a materiálním dostatkem vykoupeným věčnými půtkami a rozepřemi s rodiči... Oba jsou zdánlivě úspěšní a spokojení (,,Maruš sice není žádná intelektuálka, ale čuchni si..."), oba si však navzájem dost věcí závidí...oba zažívají pocit nenaplnění, intelektuálního zmaru... To je Intimní osvětlení, podobenství o duchovním stavu českého člověka té doby, pokud by tvůrci nasměrovali svůj reflektor do intimity kohokoliv, nenašli by tam tentýž obraz vnitřního smutku? Podobenství o tom, že na některých místech Evropy, zvláště v její východnější polovině, se díky politické konstelaci čas zastavil a na dlouhé desítky let zakonzervoval - nádherná symbolická scéna s přípitkem vaječným koňakem... Proto je tenhle film dokonalý. Podobné filmy: Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Žert, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„To jsem jednou v Takovýmhle žitě viděl Takovouhle holku!“ Ironická, nikoliv jízlivá, více observační než příběhová tragikomedie o tom, jak těžké je někdy sladit čtyři housle, o tom, že někdy musíme dozadu, když chceme dopředu, o tom, že umění žít se učíme celý život. Passer postavy nesoudí. Má pro ně pochopení a v prozaičnosti jejich bytí, v jejich přízemním vegetování, které se točí okolo jídla, žen a hmotných statků, nachází stejně jako Hrabal cosi lyrického. Díky mistrovské rytmizaci s hudebními kontrasty, variacemi a gradací tohle letní zastavení přes svou nedramatičnost nedrhne, ale velmi přirozeně plyne. Oživuje jej také množství paralelně probíhajících (inter)akcí, odbíhání postav k různým tématům a lehkost, obsažená v tom, jak na sebe reagují herci i záběry (např. střih z přejeté slepice na pohřební průvod). Na místě zůstávají možná postavy, kterým chybí kuráž opustit své jistoty, ale nikdy ne film, v němž se stále něco děje. Poslední záběr, kdy mají postavy na dosah jazyka to, po čem touží, a jenom čekají, až si to budou moci vychutnat, je jednou z nejpronikavějších metafor lidské existence, jaká se v nějakém českém filmu objevila. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, Adam Bernau, Offret, LeoH ,actor-SP ()

Galerie (22)

Zajímavosti (27)

  • Vtedy ešte neherečku Vlastimilu Vlkovú (Bambasova matka) objavil režisér iba deň pred natáčaním na lavičke v parku. (Raccoon.city)
  • Ani jediný filmový záběr není natočen v ateliérech. Natáčelo se ve vsi nedaleko Tábora a v obci Mirotice. (sud)
  • Roli lékárníka vybíral Passer z pěti kandidátů. Ten vítězný mu za to dokonce přislíbil půlku své penze. (hippyman)

Reklama

Reklama