Intimní osvětlení

Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt  Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny  na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes.  Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl,  že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako  představovat, Bambas?  Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava  banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.)  Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno.  (28.10.2023)

Intimní osvětlení je dokonalým podobenstvím skutečného člověka. Vynikající scénář a především pak Passerova režie kladoucí na místo obsahu důraz na pozorování postav. Krásné drobné kontrasty mezi Passerovou a Formanovou režií. Myslím, že z hlediska Formanových filmů má Intimní osvětlení nejblíže Černému Petrovi, ale zároveň je to film viděný zcela jiným úhlem. Passerův režijní pohled je Formanovi hodně podobný, ale zároveň jiný. A právě tento autorský vliv a (neo)realistický pohled na svět dělá z Intimního osvětlení jedinečnou a kultovní komedii o české mentalitě. Vynikající práce herců "kapelníků," samozřejmě v čele s nestárnoucím Janem Vostrčilem, a dále pak s nádherně vysmátou Věrou Křesadlovou. Nic se tu neděje a přesto je to neskutečná zábava od které se dá jen těžko odtrhnout. Krásný a nezapomenutelný film, ukazující na plátně skutečné lidské bytosti. A scéna s kuřetem a koňakem...? Kdo neviděl, nepochopí... (12.05.2020)

Ten film přesně vystihuje atmosféru a pohyby v české kinematografii 60. let. Experimenty s filmovou řečí, využívání neherců, poetika trapnosti, snaha zachytit banalitu všedního dne v nejrůznějších sociálních prostředích atd. Na druhou stranu, přestože považuju Intimní osvětlení za celkem zajímavý film, Forman dokázal totéž co Passer, zachytit ve svých raných filmech mnohem zábavněji a rozdíl mezi řekněme Hoří, má panenko a Intimním osvětlením vyjadřují nejvýstižněji 2*. Takže celkový dojem: 60 %. (04.01.2013)

Intimní osvětlení je pro mne zajímavým spíše klubovým filmem na půli cesty mezi Formanovým Černým Petrem a Menzelovou Vesničkou mou střediskovou. V zásadě nuda, ale nuda úmyslná a kořeněná desítkami nezapomenutelných sladkokyselých scének: nabízení posledního angreštu, kolování stehýnka dokola nakonec k dědečkovi a Štěpin záchvat smíchu, Jarouš a Š-Š - Štěpa, sledování chrápání, nejsi ženatej - nejsi vyřízenej, fernet - 8 cihel, hraní na pohřbu - 200 cihel, chlapi v průběhu pohřbu močící na zeď hřbitova, zkoušení předválečné drátěnky u postele, později cvičení břišních svalů zvedáním nohou v téže vrzající posteli, Štěpino předvádění krásy koček v okně během hraní Mozarta kvartetem chlapů, defilé vrásčitých žen s hráběmi přísně si prohlížejících mladičkou Štěpu v autě, pití ztuhlého ajrkoňaku ztuhlými protagonisty. Dále je zde nevyřčená ale všudypřítomná rezignace na vysněné kariéry hudebníků doplňovaná všudypřítomnou amatérskou vážnou nebo pohřební hudbou. Takový všední víkend všedních životů v šedi všedního socialismu šedesátých let. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=c3LWEwmjsn8 (28.02.2009)

Na celom filme ma pobavili tak riadnejšie asi tri scénky a to tá s babkami roľníčkami idúcimi okolo auta s kráskou Krěsadlovou, scénka so zaostalým chlapcom, ktorého si ona ako predstaviteľka Štěpi doberala a záverečná s vaječným koňakom, zvyšok je pre mňa ako mnohé z českého sveta humoru mimo pobavenie a celkovo nová česká vlna má mnoho filozoficko-umeleckých diel, ktoré možno stoja za to si pozrieť, lebo sú rozumne kreatívne, no ja nad nimi nejasám. (03.07.2015)