Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (259)
Pojem "persona" znamená v Jungovskej archetypálnej teórii akúsi "masku", ktorú má každá osoba. Naša "persona", teda to ako sa prezentujeme pred svetom je často diametrálne odlišná od nášho vnútorného sveta. Myslím (teda mne to fest sedelo), že Bergman sa nechal inšpirovať Jungom a na tejto teórii vystaval film o dualite osobnosti, o protikladoch, o chcení, o ... Formálnej stránke nie je čo vytknúť, úvodná strihová exibícia je viac než geniálna...Za kamerou nestojí nikto menší ako maestro Nykvist (môj najobľúbenejší kameraman!!!), ktorý sa pohral s čiernobielou kompozíciou priam ukážkovo... Ťažký film ,ale začínam prichádzať Bergmanovi na chuť:) ()
Je úžasné sledovať Bergmanove hrdinky v ich psychologickej štúdii. Liv Ullmann ako mlčanlivá herečka a Bibi Anderssson ako jej ošetrovateľka, ktorá vie o nej všetko a preto jej začne rozprávať všetky problémy a traumy s jej života. Pre mňa jeden z najlepších Bergmanových filmov a slabšie hodnotenie (aj tak úctyhodných 83%) mi akosi nejde do hlavy. ()
Film, který začíná jako surrealistická koláž zdánlivě nesouvisejících obrázků, jen aby se posléze změnil v jednu velkou psychologickou mozaiku [která na pomezí reality, abstraktní fikce a snu polemizuje nad významem herectví, přetvářky a ženství], a nakonec skončil jako Bergmanův osobní (dvojitý) komentář k otázce mateřství.... Persona tak i po víc než 50 letech stále rozděluje diváky na dva nesmiřitelné tábory: pro někoho jde o ukecanej hyper-intelektuální artovej fetiš plnej metafor; pro někoho jde zas o sebevědomý manifest o síle monologu, dialogu a vzájemného porozumění. Jedno je však jistý: nahned bych s těma dvěma holkama taky zachilloval na chatě u moře.... VERDIKT: 8,5 čelenek z 10 ()
Persona je exkurziou do zákutia ženskej psychiky ponúknutá cez psychoanalytický jazyk. Bergmanovi sa umelecky podarilo zobraziť zložitú mozaiku jednej ľudskej existencie, jej podoby a prezentácie cez rôzne sociálne role. Odporúčam naštudovať teóriu osobnosti C.G.Junga a ľahšie pochopíte inotaje v Bergmanovej Persone. ()
Bližšie rozoberať tento film snáď ani nemá zmysel, o všetko sa už totižto postaral siahodlhý obsah, kde je hlavná pointa filmu pekne objasnená. To však nič nemení na skutočnosti, že ide o veľmi náročný film, možno až zbytočne, niekedy mi to prišlo, ako keby sa Bergman snažil vysvetliť ľahkú vec čo možno najkomplikovanejším spôsobom, niečo v štýle: "tak poďte so mnou nazrieť do ženského vnútra, ale počítajte s tým, že vám budem po ceste hádzať kamene pod nohy." Najľahšia a najzrozumiteľnejšia časť bola tá, kde narážal na svoj osobný vzťah ku matke, vzhľadom na celkovú ťažobu filmu mi to prišlo ako ostrov kde svietilo slnko jasnejšie. Pre mňa zatiaľ môj najslabší Bergman, ale stále výborný a nadpriemerný. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Galerie (48)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (25)
- Ingmar Bergman plánoval obsadit Bibi Andersson (Alma) a Liv Ullmann (Elizabet) do filmu „Kanibalové“, což byl velký projekt, od kterého upustil poté, co onemocněl, ale stále doufal, že se mu je podaří spojit v jednom projektu. Ullmann uvedla, že začala být obsazována do Bergmanových filmů počínaje postavou němé Elisabet: „Bylo to proto, že můj obličej dokázal říct to, co chtěl říct on. Díky tomu chtěl pracovat právě se mnou, protože to byla moje tvář a já jsem také rozuměla tomu, co píše.“ (classic)
- Obraz matky, po kterém hmatá tajemné dítě, je složen z tváří obou protagonistek příběhu Bibi Andersson a Liv Ullmann. (Charlizee)
- Ingmaru Bergmanovi se nelíbil zvuk ve scéně, kde Alma (Bibi Andersson) popisuje orgie, a tak řekl Andersson, aby scénu přečetla znovu, což udělala tišším hlasem. Byla nahrána a dabována. (classic)
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
Reklama