Krtek

Totální nářez. Jodorowsky je básníkem a jeho filmy básněmi. Myslím, že vedle Svaté hory jeho nejlepší film. Podivný western plný bizardností, tak jak on to umí - poetické, básnické obrazy v kontrastu s brutalitou a násilím. Westernové vyprávění o nesmiřitelném střelci, který nakonec dojde k osvícení a asketismu. Bravůrní... (03.08.2008)

Jojo, buďto chorý výmysl zkouřeného podivína nebo geniální parafráze Bible, Freuda a spousty dalších věcí. Pořád se nemůžu rozhodnout. Ať tak či tak, jedná se o jeden z nejoriginálnějších a nejpodivnějších (v tom dobrém slova smyslu) filmů, co jsem kdy viděl. Při cestě domů jsem se motal jako zfetovaný. Po první části už jsem se oblékal, že půjdu spokojeně domů, a pak jsem se podíval na hodinky a zjistil, že nás čeká ještě hodina.. Ten film není krátký a režisér nechá v tom nekonečném přívalu podivností a absurdit diváka pěkně vykoupat. Pak se to teprve rozjelo: sklep plný postižených, ruská ruleta, děsivý bordel plný odporných tlustých bab.. Druhá polovina se mi líbila ještě víc a celkově... No, nevím, nejsem si teď jistý vůbec ničím, ze sálu jsem se vykrádal s vidinou toho, že lidi na ulici vytáhnou pistoli a zastřelí mě. (08.09.2008)

Film je to sice těžko pochopitelný, ale zpočátku jsem od něj nemohl odtrhnout oči. Ovšem... Vizuálně velmi přitažlivé, doprovázeno krásnou hudbou, přesto po hodině a čtvrt "vymýšlení" a "hledání" významů jednotlivých výjevů (což mě ohromně bavilo), jsem se začal docela ztrácet a zážitek už nebyl tak intenzivní, spíše naopak. Snad to bylo pokročilou nocí, snad to bylo únavou... snad to bylo onou stopáží - nevím, nicméně poslední třetina mě už spíše nudila a (říkám to překvapen sám sebou) na všechen ten příval násilí a bizarností jsem si vlastně už z předchozích částí filmu zvykl. Proto to průměrné hodnocení tohoto jistě nevšedního snímku. Nevylučuju ovšem, že se na to ještě podívám...:-) (12.11.2007)

SPOILERY Jodorowsky film režíroval, napsal k němu scénář, hudbu k němu složil a hlavní roli spasitele Krtka si sám zahrál. Hm. Jodorowsky asi musí být narcis jak sviňa, který nemá daleko od jednoho filmového mistra/Boha jménem Neil Breen, kterého kdo zná, tak si z něj dělá prdel, no tady to je přesně naopak. Krtek je jakýsi gangster, procházející se synem po kruté pouštní krajině, kde všichni jdou proti všem, on koho potká toho střelí (kromě biskupům, kterým předhodí svého syna a jeho ženy, která je taky oblečena celá v černém), ale ti lidi mu vždycky tak stupidně pózují a nikdy se té jeho střelbě ani nebrání, takže je pochopitelné, že vždycky všechny zabije. Pak ale dojde k souboji, kdy jeho oběť spáchá sebevraždu, Krtek "prohraje" a zdeptá ho to natolik, že začne přehodnocovat svůj život, žena od něj odejde a on odchází kamsi do jeskyně, kde je nějaká vesnice a tam ho oslavují jako spasitele, on se pak nechá vyholit dohola, dá se na buddhistické učení, pak tam pobíhá v nějaké druhé vesnici s o dvě hlavy menší ženskou, všude visí ilumináti, pak tam přijede jeho syn, kterého po cestě zahodil, pohádají se, usmíří, Krtek pak propustí lidi z té jeskyně, i když po něm chtěli jenom to, aby tam zboural díru a šlo tam na ně světlo, všichni ti z jeskyně běží do té druhé vesnice, ti z té druhé vesnice všechny ty z jeskyně povraždí, pak přiběhne Krtek, vidí ten masakr a zapálí se, syn a ta prťavá mu pak udělají hrob a jedou pryč. Konec. Do toho je to celé úplně nahodile sestříhané, v každém záběru nějaká bizarnost a jakési poselství se z toho vytratilo. O čem to bylo? O Krtkově očistné cestě, ok, ale celou tu očistnou cestu zabíjí narcismus Jodorowského, který si tu to nejdůležitější prostě musel udělat všechno sám a kdyby to šlo, tak si stoupne i za kameru, možná to i několikrát udělal. Zase mu nemůžu upřít, že to chvílemi nebylo svými bizarnostmi poutavé, ale jenom chvílemi. 2* (16.06.2019)

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)