Režie:
Hlynur PálmasonScénář:
Hlynur PálmasonKamera:
Maria von HausswolffHrají:
Ingvar Sigurðsson, Ída Mekkín Hlynsdóttir, Hilmir Snær Guðnason, Sara Dögg Ásgeirsdóttir, Björn Ingi Hilmarsson, Elma Stefanía Ágústsdóttir (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V odlehlém islandském městečku se bývalý policista vyrovnává s tragickým úmrtím své ženy. Smíření komplikuje zpráva, že jeho milovaná vedla ještě jiný, tajný život. Obrysy její minulosti vystupují z bílé mlhy jako okolní krajina. Byla mu nevěrná? Ingimundur nemůže jít dál, dokud nezjistí pravdu. Jeho zármutek se s rostoucím napětím mění v posedlost, která ohrozí jeho i jeho blízké. Druhý celovečerní snímek Hlynura Pálmasona (Winter Brothers) byl uveden na MFF v Cannes 2019 v sekci Critics' Week a z festivalu si odvezl ocenění pro výjimečný herecký výkon Ingvara Sigurdssona v hlavní roli. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (100)
Hodně pomalé tempo, pomalé i na mě, který má pomalé filmy rád. Ale třeba zdánlivě nekonečný úvodní časosběrný záběr domu pod horami byl zároveň i zajímavý a na islandskou krajinu strašně rád vzpomínám, takže neremcám. A hodně se mi taky líbila minimalistická scéna s valícím se kamenem. Příjemně mě překvapilo vygradování děje s přesahem málem až do kriminálního dramatu. Nebo jsem s údivem koukal na scénu, ve které roztomilá osmiletá holčička vraždí rybu mašlováním o stůl a radostně se u toho směje, asi jako když naše děti třeba foukají bublifuk; inu jiný kraj, jiný mrav. Ale ze všeho nejvíc mě dostala dědečkova pohádka nemocné vnučce na dobrou noc. Kurňa tohle je námět na horrorový kraťas jako víno! A nepochybuju, že schopný scénárista by tenhle motiv dokázal dobře rozvinout a schopný rejža podle něj natočit hustohorrorový celovečerák. Mimochodem herecký výkon vnučky byl srovnatelný s výkonem jejího dědečka. Zaokrouhluju nahoru. ()
Člověk, muž, otec, děda, vdovec...občas netvor, jak sám sebe nazývá, také polda s uhrančivým pohledem a tváří bez úsměvu, jenž nepláče ani nad ztrátou ženy, prostě zaizoluje své obydlí a nechá volně plynout roční období, jenže mrtví se občas vracejí a přinášejí s sebou léta nevyřčená tajemství, která mohou proměnit všední, stejnobarevné dny na bolestivou cestu temným tunelem a starostlivého dědečka v pomstychtivého, křičícího netvora, ovšem na konci každého tunelu prý bývá světlo, symbolizující jakousi naději...v případě Ingimundura je to onen prostý, osvobozující pláč, smíření se sebou samým. Velmi citlivě a přirozeně sehraná, lidská záležitost, klasicky nadprůměrná severská škola pro náročnějšího diváka. [Kino Citadela - Litvínov] ()
Ďakujem Kinu Lumiere za to, že začali posúvať filmy na live stream a tak som si mohol zo svojej obývačky pozrieť "Hvítur, Hvítur, Dagur" za platný kino lístok a technicky to môžem označiť za prvý film po dlhej dobe, ktorý som videl v kine. Napriek tomu, že som sedel doma na gauči. Ale okey, toľko k úvodu pre tento komentár a teraz si povedzme niečo o filme. "Hvítur, Hvítur, Dagur" v podstate splnil všetko čo som od neho očakával. Film bol skutočne dosť silný, veľmi emocionálne vybičovaný a dostane sa do absolútne fantastického finále, ktoré ma úprimne prekvapilo. Ale vďaka tým emóciám pôsobí veľmi skutočne. Okrem toho dokážete Ingimundura veľmi dobre pochopiť. Je ťažké vyrovnať sa so stratou blízkeho človeka, je ťažké nechať svoje emócie naplno vyznieť a dať im silný priebeh. V tomto smere film absolútne exceluje. Okrem toho poviem, že vzťahy vo filme sú veľmi dobre spracované. Obzvlášť medzi Ingimundurom a jeho vnučkou Salkou. Pôsobí to všetko veľmi skutočne. Nebudem spilovať čo sa na konci filmu udeje, no po všetkých smeroch zvládnuté fantasticky. Môj problém trošku ide k prvej polke filmu, ktorá je možno trošku ťažkopádnejšia a nudnejšia. Veľa vecí sa buduje a ostáva nám len čakať na to, k čomu film dospeje. Ale úprimne hovorím, stojí za to si počkať. Ďakujem ešte raz Kinu Lumiere a dúfam, že počas najbližších mesiacov budem mať ešte možnosť aspoň týmto spôsobom "vidieť film v kine". Hodnotenie: B+ ()
Když v poměrně mladém věku zemřela (na nemoc) moje teta Miluška, objevil můj strýc Milouš na půdě její milostné dopisy adresované někomu jinému. Komentoval to: "Zemřela tak mladá, snad si alespoň něco málo užila." Naproti tomu Ingimundur mi připadá jako příslušník nějakého černošského či arabského kmene, který nutně musí najít někoho, na kom by vykonal krevní mstu. Jeho závěrečné smíření se světem a skutečností při Cohenově písničce "Memories" nedopadá až tak přesvědčivě. ()
Příběh islandského vdovce, ze kterého se stával čím dál větší magor, se mi chvílemi líbil. Jenže pak vždycky přišla scéna, která mi řvala do ksichtu: tohle není běžný film, tohle je UMĚNÍ! A já to vždycky zatoužil okamžitě vypnout. Z čehož nakonec pramení má nechuť dát tomuto DÍLU nadprůměrné hodnocení. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 16. května 2019 na filmovém festivalu Cannes (týden kritiků). (ČSFD)
Reklama