Portrét dívky v plamenech

Ženské, malující, milující, komorní. Hodně zvláštní (opět dlouhý) film o ženách, dívkách, obrazech a lásce. Bohužel jsem nepochopila sdělení filmu, vytáhla bych asi oslavu ženství, řešení nechtěných problémů, které muži nepoznají, přátelství, důvěra. Jako romanci bych to asi nenazvala. Nicméně co do uměleckého dojmu, hlavní hrdinka se mi moc líbila, herecky dobré. Nádherné byly scény tvořící obraz (kouření dýmky před ohništěm, trojice dívek u krbu v kuchyni, ...). Takový ten film pro vyšší dívčí. ..dovolenou bych tam klidně trávit mohla, nebo karanténu.. (03.05.2020)

Merci Céline Sciamma za tu vrchovatou porci ženství a rovnocennosti v dokonalé symbióze s uměním. Merci Claire Mathon za ty skvostné obrazy, nabité energickou souhrou světel a stínů a výrazným charismatem ústřední dvojice. Merci Noémie Merlant za ten uhrančivý pohled, který obsahuje pestrou paletu emocí a přitahuje jak magnet. Merci beaucoup za tento nejen esteticky přenádherný film. (14.02.2022)

"Být volná znamená být sama?" Celou dobu jsem si říkal, jestli to je Valeria Golino. K filmu netřeba slov, to se prostě nedá popsat. To se musí vidět. Výborný výběr hereček, ve všech rolích. Kontrastní scéna potratu je až dechberoucí. Jen jsem čekal, že to skončí jinak (a ta předstva, k níž mě film minimálně půlku stopáže vedl, by jako konec byla působivější, než ten, který nakonec film nabídne). (31.05.2020)

Nádherné. Tak by se dal popsat tento snímek jedním slovem. Netuším, zda je to francouzským citem pro umění, ale poslední dobou mě tamní produkce nepřestává udivovat. Portrét dívky v plamenech sice příběhově nijak nevyniká, nemá žádnou temnou, lépe řečeno výraznou zápletku a akčnější scény se dočkáme jednou, možná dvakrát, ale film oslní diváka naprosto opačně. Mladá, a vskutku nádherná, malířka Marianne dostane možnost namalovat portrét bohaté dívky, ale má to háček. Dívka se nechce nechat namalovat. Tudíž Marianne nezbývá nic jiného, než ji sledovat. V tom mezi dívkami vzniká určitá symbióza, která diváka neskutečně baví a chce vidět, jak se vztah mezi hlavními postavami vyvíjí. A jelikož je příběh o malířce, jde o dosti detailní práci (jak v malířství, tak ve scénografii). Divák se začne tedy soustředit na jednotlivé pohyby, pohledy a pohnutky postav, které ladně herečky vyjadřují. Způsob, kterým je tento romantický příběh totiž vyprávěn, jsem dosud jaktěživ neviděl. Minimalistická režisérka snímku Céline Sciamma dokázala tento prosťoučký příběh zformovat tak, že divák neodtrhl od plátna oči celé dvě hodiny. A to pozor! v celém snímku zazní jediné dvě skladby. Právě režisérčin minimalismus jde ve snímku patřičně vidět. Minimalismus se totiž do filmu neskutečně hodil. Začínáme širokými plážovými scénami a nepřestávajícím duněním moře. Postupně se však scény přibližují, šum utichá a s vytvořením citového pouta mezi postavami a divákem se začínáme soustředit na doposud nepatřičné jevy, jako je například zrychlování a zpomalování dechu hlavních postav a změna jejich pohledů, ze kterých najednou dokážeme vyčíst dokonce věci, které bychom na začátku nedokázali (režisérka nám to ani nedovoluje, servíruje příběh přesně tak, jak rychle se k němu divák přibližovat chce). Uvědoměním režisérky onoho prostého příběhu, pokouší se nám zážitek alespoň zintenzivnit hudbou, která když zazní, jde o neskutečný orgasmus. Jako celek na mne film působil dokonale. Nic, co bych mohl vytknout. Od první po poslední scénu jde o jedno velké, vizuální vyvrcholení. (27.02.2020)

Nezvykle přemýšlivý film uznávané francouzské scenáristky a režisérky Céline Sciamma vypráví silný příběh o rodící se lásce mezi dvěma ženami, který se odehrává v době svázané konvencemi a předsudky. Vydat se na velmi citlivou cestu vzniku jednoho krásného obrazu je pro milovníky malířského umění skoro povinnost. Nesmím však zapomenout ani na herecké mistrovství hlavních postav, přičemž fanoušci Noémie Merlant a Adèle Haenel si určitě přijdou na své. (80%) (16.04.2023)