Portrét dívky v plamenech

Portrait of a Lady on Fire je sice nádherně nasnímanou záležitostí, nicméně příběh společně s hlavními charaktery je plochý a nudný až hrůza. Celý snímek se na stopáží čítající 120 minut režisérce Céline Sciamma tak nějak zoufale rozpadá pod rukama až do chvíle, kdy obě hlavní hrdinky začnou podléhat vzájemné touze a lásce. Nicméně až do tohoto dějového bodu se jedná o nudnou a okatě nastavovanou kaši, u níž se budete po většinu času zoufale dívat na hodinky. A to je vzhledem k úchvatným reáliím Bretaně, krásným herečkám a všudypřítomné Vivaldiho muzice vážně velká škoda. „When you're observing me, who do you think I'm observing?“ (06.01.2020)

Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. (14.05.2021)

Sú filmy pre ženy a sú filmy pre ženy. Rozhodne viac doporučujem nežnejšiemu pohlaviu navštíviť tento film, než ľubovoľnú neškodnú romanťárnu ohodnotenú taktiež nič nehovoriacimi troma hviezdami. Všetko je perfektné, herečky proste váľajú, kamera je dokonalá, ale. Skrátka mi pripadá, že tento film mal byť nakrútený dávnejšie, možno dokoca pred polstoročím a mohol byť skutočne revolučný. Muži sa tu do konca filmu vôbec nevyskytujú a pytač z Milána pôsobí celý čas ako anonymné zlo. Opäť, forma absencie mužov na plátne je k tomuto zámeru zvolená dokonale, ale nič extra nové mi z toho nevyplýva. 70% (28.11.2019)

Nezvykle přemýšlivý film uznávané francouzské scenáristky a režisérky Céline Sciamma vypráví silný příběh o rodící se lásce mezi dvěma ženami, který se odehrává v době svázané konvencemi a předsudky. Vydat se na velmi citlivou cestu vzniku jednoho krásného obrazu je pro milovníky malířského umění skoro povinnost. Nesmím však zapomenout ani na herecké mistrovství hlavních postav, přičemž fanoušci Noémie Merlant a Adèle Haenel si určitě přijdou na své. (80%) (16.04.2023)

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. (17.05.2021)