Vtorženije

Po prvním dílu jsem už zhruba tušil co mě čeká, takže teď nejsem tolik nakvašený jako minule a neřeším trapnost a absurditu většiny scén a potažmo celého scénáře. Je to zkrátka ruská pohádka pro ruské děti a mládež a z tohohle úhlu pohledu je nutno na film koukat, jako třeba na Hunger Games, Tvajlajt a podobný komerční sajrajt. Celkově se jedná o kolosální koninu, scénárista byl nejspíš lehce šílený nebo zdrogovaný, duo hlavních hrdinů (Júlija & vystajlovaný emzák Chariton) je opět průserové (vizážisti už beztak krajně nesympatickou pizdu Júliju "vylepšili" místy až k nekoukatelnosti), ale opět mě bavil dédy generál Meňšikov, dobrý byl i jeho pochop Váňa a excelentně zaválel i bývalý Júlijin amant v roli zneklidňujícího nevypočitatelného retarda po mozkové obrně. Líbil se mi nápad o vyspělé technologii založené na ovládnutí/transformaci vody a mimozemský vodní útok byl v zajímavém kontrastu s útokem ohnivým v Independence Day. A samozřejmě největší devizou filmu je jeho vizuální stránka, divák ani nestačí ten přehršel velkolepých trikových výjevů vstřebávat. (26.03.2020)

Už Priťaženije sice není nic moc, ale aspoň mě nějak dokázalo zaujmout. Naštěstí jsem po něm věděl, že nepůjde o žádné sci-fi drama, ale o obyčejný sci-fi akčňák, kde s největší pravděpodobností bude zase puberťačka zachraňovat svět, tudíž jsem byl připravený. Skutečně tomu tak bylo, ale na rozdíl od jedničky mě to vůbec nezaujalo. Akce je zde hodně, ale zase se tady o to míň stane (na něco aspoň trochu zajímavého došlo až po 50. minutě...) a i když to má dost slušné efekty a jako obyčejný akčňák to obstát dokáže, i tak je to slabota. Příběh je nudný (a to je v něm i pár prvků, které by mě zaujaly, kdyby se s nimi líp pracovalo) a na 129 minut rozhodně nevystačí, dost se to vleče a zase se to ve všem snaží kopírovat ty americké akční sci-fi - a tady už dokonce máme i počátek apokalypsy! Nazvat to invazí by se dalo sice stěží, ale budiž. Horší, je, že i tenhle díl kopíruje to špatné ze své inspirace - postavy se chovají nelogicky, zvraty jsou vycucané z prstu a jak už jsem naznačil, opět tady puberťačka zachraňuje svět. A tentokrát dokonce má i schopnosti... Já nevím, mě tenhle typ filmů moc nebere, ale stačilo by aspoň promyslet pořádně děj, vytvořit nějakou atmosféru a asi by se mi to i líbilo. Tady jsem se ale drtivou většinu času nudil a pár zajímavých scén to nezachrání. 2* (02.02.2021)

Invaze je v mnohých směrech kvalitativně srovnatelná se svým předchůdcem. Po otevřeném konci jedničky jsem byl celkem zvědavý, jakým směrem se tvůrci vydají a musím říct, že se jim podařilo naservírovat audiovizuální spektákl, který by snesl srovnání i s některými hollywoodskými kousky. Bez znalosti jedničky si divák dvojku rozhodně neužije a děj se mu nejspíš bude zdát hodně zmatený - já jsem Přitažlivost viděl loni, takže jsem byl v obraze. Dvojka mi přišla ve výsledku akčnější a velkolepější, zatímco romanticko-humorná linie byla celkem upozaděna, což byla možná trochu škoda. Vedle tematicky oblíbené invaze z vesmíru film okatě poukazuje na moc elektronických médií a na odvěký souboj mezi rozumem (vyspělé technologie) a citem (lidé). U dvojky bych opět vytknul delší stopáž, která mohla být klidně o dvacet minut kratší, nicméně jsem se i tak celou dobu vesměs bavil. Slabší tři hvězdičky! (28.06.2020)

Kdo neviděl Priťaženije 1, tak se na dvojku ani nedívejte. Vůbec nepochopíte oč jde. Já jedničku viděl před 3 roky a jelikož jsem sklerotik, pamatuji si pouze pád vesmírné lodi na paneláky a pak už vůbec nic. Taky jsem dal 1 pouze 40 %. Takže nic extra to nebylo. Takže jsem koukal, nechápal kdo jako je ten chlápek a proč je z jiné planety a proč miluje tu krávu..... A proč a proč a proč.! Podívat se ale znovu na jedničku, to bych už asi nepřežil :-) 30% (15.03.2020)

Spousta lidí má vsugerovanou myšlenku, že Rusko, potažmo Sovětský svaz bylo a možná i stále je, jakási sci-fi velmoc. Strugadští, Lukjaněnko....hmmm a dál? Možná ze sebe někdo vymáčkne Nosova s jeho Neználkem, ale pak už nějaké jméno vyloví jen fajnšmekr. Tu iluzi pomohl vytvořit Tarkovskij. Ale faktem je, že kromě něj nemají ruští autoři nač navázat. Z těch současných Timur Bekmambetov? Ten je stejně jako většina filmového světa ovlivněn západní tvorbou. Přesto je trochu paradox, že se na tu jalově komerční stopu vydal i syn jednoho z mála výrazných ruských režisérů. Jakoby pokračovalo měření pinďourů za studené války; ano, Rusáci umí natočit velmi atraktivní a vysokorozpočtové sci-fi, které svými technickými/vizuálními parametry, strčí do kapsy všechny ty Dny nezávislosti, Dny poté a jim podobné digůstky. Jenže to stejně nefunguje. Vtorženije je sice prezentovaná jako Invaze, ale ve skutečnosti je to mnohem víc idiotská sci-fi romance, která se bere tak vážně, že všechny ty nelogičnosti trčí z děje snad okatěji, než věže z chrámu Vasila Blaženého. Pro mě je to jako sledovat tygra na vodítku. Pěkné, ale zároveń dost smutné. Jinou emoci mi bohužel Vtorženije nezprostředkovalo. PS: tvůrci se rozhodli divákovi nic neusnadnit, takže bez toho, že jste viděli Priťaženije (2017), vám to bude nakonec připadat ještě blbější...resp. budete čekat na vysvětlení, kterého se nedočkáte. (30.07.2020)