Ve slepé uličce

Dalo by se to zařadit jako crazy gangsterka. Na hrad přijíždějí dva gangsteři, kteří čekají na odvoz a setkají se tu s manželským párem, kde hlavně manžel je pěkný poseroutka a zůstane jím, i když zcela náhodně zneškodní protivníka. Také zde najdeme spoustu zbytečných a samoúčelných obrazů, v nichž má režisér zalíbení, ale jsou naprosto nedivácké, dokonce jdou proti divákovi. Včetně úvodních scén (u tohoto i výše zmíněného filmu), jež spíše odrazují, než by přitáhly pozornost. (06.06.2022)

Kdyby měl tento film v sobě pořádné napětí a strhující atmosféru, mohl by vzniknout slušný gangsterský thriller ve stylu „home invansion“ z netypického prostředí. Kdyby měl zase víc humoru a absurdních nápadů (které zde jsou, ale zdaleka ne v takové míře, aby dokázali utáhnout celý film), mohla by vzniknout výborná černá komedie. Bohužel vznikla jakási nevýrazná a podivná kombinace obojího, přičemž ani v jedném směru na mě film nezafungoval. Nemám žádný problém považovat Romana Polanského za vynikajícího režiséra, ale určitě díky zcela jiným filmům, přičemž gangsterky ani komedie evidentně jeho parketou nebudou. Gangsteři zde byli pro mě určitě zábavnější, než podivně úchylný manželský pár ze zámečku, takže jsem nedokázal s rukojmími nijak soucitit ani jim fandit. Chyba nebo záměr? Zcela odtažitě pojatý film s relativně napínavým dějem si mě nakonec získal pouze komickou postavičkou smolaře v podání brýlatého Jacka MacGowrana, jenže i ten brzy ze scény mizí. Občas přišla vtipná nebo napínavá scéna, hlavní gangster (Lionel Stander) měl taky světlé chvilky, dost se mi líbila černobílá kamera. Ale zřejmě nebylo otázkou špatného rozpoložení, když jsem už loni Slepou uličku v polovině neúspěšně vzdal, ani dnes se nekonalo nadšení. Při té ukrutné dvouhodinové délce teprve ne. [55%] (02.07.2021)

Velká škoda Francoise Dorleácové, jejího sexappealu a neodolatelně ryze dívčího herectví. Slušná krimikomedie od Romana Polanského, který snad nenatočil špatný film. Ovšem tento je pouze průměr. A proč? Polanského si vážím, ale jeho doména jsou vážné věci s postavami, co mají nervy na pochodu. Proto vypjaté scény jsou na komediální žánr až moc vypjaté a působí jako z jiného filmu. Ale i tak film stojí za vidění. 67%. (19.09.2008)

Jedovatě bizarní směsice tvrdého i natvrdlého chlapáctví, ženské falše (a falešnosti), snobizmu, šílenství a sovího houkání - i po více jak čtyřiceti letech od natočení stále ke koukání... ;-) . . . Rob Roy (ten v příběhu >knižní< ;-) by byl asi překvapen, jak bizarně plytké dobrodružství se událo jedné noci a jednoho dne v té >jeho< staré díře Lindisfarne, kde skončilo bytí dvou směšných lumpů, nějaké té slepice, prastaré vitrajle, společenského >přátelství< a jednoho marného a zbytečného nerovného manželství. V krizi se projevují charaktery a tomu se R. P. s nadhledem sobě vlastním dokáže vysmát a ještě navíc i něco sdělit - že ZLO v jakékoli podobě, i když je směšné, zplodí zase jen další zlo. A končit to všechno může nakonec v tak slepých uličkách, že uniknout se podaří jen málokomu... Nekonečně platná PRAVDA, tentokráte v >crazy thrilleru< (sakryš, to je ale žánr! ;-) ala mistr Polanski... - - - - - (Poprvé viděno 11.9.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 12.9.2008) (12.09.2008)

„Človek si nevyberie čas na problémy.“ Roman Polański vie dodať obyčajnému trileru hororový náboj, ale tiež platí opak – že vie triler obliecť do komediálnej frašky. SLEPÁ ULIČKA sa žánrovo charakterizuje ťažko (ale nie je to ani nič umelecké typu Bergman) a zrejme budete zaskočení, nech už budete od zápletky „na starobylom hrade drží kriminálnik rukojemníkov“ čakať čokoľvek. Výsledku nemožno uprieť silnú atmosféru, pôsobivú výpravu, svojský scenár, nádhernú kameru, zábavnú hudbu a ťažko zabudnuteľný výkon Donalda Pleasenceho (Dr. Loomis z HALLOWEENOV). Snímka vznikla vďaka komerčnému úspechu predchádzajúceho (1965) Polańského filmu, hororu HNUS, ktorý nakrútil práve preto, aby ním zarobil peniaze na osobitejšiu SLEPÚ ULIČKU. (18.10.2008)