Nóż w wodzie
Nôž vo vode
Knife in the Water
Knife in the Water
Obsahy(2)
Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici. Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění. (Česká televize)
(více)Recenze (128)
Romanov celovečerný debut je o troch hercoch a úplne si s tým vystačí. Už na pohľad jednoduchá zápletka o znudenom páre, čo pozve na výlet plachetnicou mladého potulku, skrýva v sebe viac než sa môže zdať. Súperenie o každý milimeter vedie k zisteniu, že nič lepšie nemohlo tento pár ani stretnúť. Nakoniec bude totiž jedno kto sa stane víťazom, kto porazeným, dôležité je, aby človek videl, že ten druhý má snahu oň ešte zabojovať. Polanski zabojoval a ukázal, v čom bude jeho sila, vyťažiť maximum s minimálnym priestorom. Pri jeho debute, ale zatiaľ viac naznačuje ako ukazuje, predsa len tie dôležité diela mali ešte len prísť. Tak pre zaujímavosť, rovnako jazzový motív som zachytil v Taxikárovi. ()
Troufám si říct, nejlepší polský film všech dob. Psychologické drama, které ukazuje střet naprosto odlišných povah. ()
ABSOLUTNO ! ()
Ze začátku spíše pohodový výlet plachetnicí po jezerech, s občasnými náznaky soupeření dvou "kohoutů". Ty se v průběhu filmu začínají vyostřovat a tím se příběh stává zajímavější. Celý film jsem čekal na toho "čtvrtého herce", s přítelkyní jsme si říkali, jestli Roman Polanski nenamluvil hlas v rádiu a ono je to nakonec úplně jinak. Za málo peněz Polanski natočil jistě zajímavý debut, ale zas tak převratně ho nevidím. 60% ()
Polanski už v začátcích ukazoval, že bude rozumět lidské přirozenosti a k vyjádření mu stačil stroze minimalistický film o demonstrativním psychologickém boji 2 samečků před 1 samicí. ()
Zasazení příběhu na plachetnici bylo pro mne klíčovým. Omezený prostor lodi vytváří tíživou atmosféru. Jsou si vědomi, že není kam utéct a v případě neudržitelného konfliktu dvou načepýřených kohoutů a provokativní slepice půjde o zdraví (a snad i o život). Perfektně zvolené charaktery postav (a navíc velmi dobře zahrané). Proč mladíka pozval na společnou vyjížďku? Chtěl se před ním ukázat a pokořit jeho drzost? Že má úspěšný život? (plachetnici, auto a sličnou ženu). Proč náš drzý tulák s vyjížďkou souhlasil? Chtěl nafuněného novináře zesměšnit před jeho ženou, která svým postojem všechno ještě umocňuje? Zajímavé jsou také situace, kdy jim mladík narušuje jejich klasický průběh projížďky (např. během jídla, plavání, čištění lodi - neustále se na něco ptá, zpochybňuje, provokuje). ()
Tak co? Kdo z těch tří byl vlastně ten nejhodnější, ten nejvíce dobrý, a kdo už byl ten méně dobrý, a kdo byl ten špatný, a kdo si to zasloužil a zasloužil si to vůbec? Takže vlastně ani nevím komu tam mám fandit, nebo kdo mi bude nesympatický. A tak to pokračuje, neboť v tomto nihilisticky scenáristickém a psychologickém briliantu si nemůžeme být opravdu ničím jistí. Ale především je to taková zatěžkávací zkouška pro všechny lidi, kteří věří na věrný vztah mezi mužem a ženou. Těm musí hrknout po tomto snímku... ()
Ze začátku jsem se trochu neubránil "co to je" dojmu, ale s časomírou blížící se konci jsem byl nakonec do toho "zápolení" dvou kohoutů zapálený. 60. léta se vyznačovaly zvláštní aurou nejenom v české kinematografii. Jako bonus perfektní jazzové podbarvení. O to zajímavější je že jako další počin už Roman natočil Hnus, což byla střela o x kategorií vedle. :-) Je tu zřejmá jistá naivita a ne úplná psychologická prokreslenost postav ale řekl bych že to ani nebylo účelem, a je to kurva skoro 60. let starý. :-) ()
Muž a mladík, navzájem si tak podobní a přesto skrz bariéru času nesmírně vzdálení. Moudrost a mentorství všech dospěláků versus ideály a usmrkanost všech cucáků se střetávají a krystalizují na pozadí jednoho nedělního výletu, na palubě jedné plachetnice. Dialog od dialogu, záběr od záběru dokonale vystavěno jako trpce úsměvný obraz věčného mezigeneračního konfliktu. ()
Asi jsem byl při prvním shlédnutí slepý a hluchý, jestliže mě film nudil. Napodruhé jsem si už plně vychutnával vybroušené dialogy, hlavně mezi Andrzejem a 'chłopakem' (ostatně Krystyna toho moc nenamluví...) a ačkoli se rozhodně nejedná o komedii, musel jsem se kolikrát smát*. I když s postupným houstnutím atmosféry na jachtě se mi celek zdál trochu natahovaný, žádná scéna mi sama o sobě nepřišla zbytečná. Finále, ve kterém se dozvíme, jak se věci mají, se mi rozhodně líbilo a stojí za to. Cením si Polańskiho za jeho odvahu do svého prvního dlouhometrážního filmu obsadit jen tři herce, a to do prostředí (skoro) ničeho. --- *zejména: "Możem kukać?" ;-) ()
Tak nudný, až je to vážně dobrý! Krásná náhodnost (začne foukat,až když má...začne pršet, až když má...) a minimum slova působí kupodivu přitažlivě a v dnešní počítačové době film shledávám příjemným rozptýlením od všech "velkolepých" efektů. Chce to náladu a lehkou nadsázku - a pak se to dá vychutnat (mimochodem - koupací scénka s krokodýlem byla výborná :-D ) ()
V dějovém zvratu se trošku tlačilo na pilu, působí uměle, amatérsky, až teatrálně. Jinak mi tak vyloženě nic nevadilo, ba naopak, zejména obrazy byly skvělé. ___ Nechápu mladíka, který šel na loď, aby zde byl ponižován a poučován (testosteron mává s logikou). Skvělou satisfakcí mu bylo zahnutí s manželkou. Holt mužská ješitnost, je u některých jedinců více než směšná a u "intelektuální" přestřelky to málokdy končí. Nyní můžeme hromadně diskutovat, jakou symboliku představoval nůž a rozložení sil v tomto dětinském duševně-fyzickém rohování. ___ Vůbec celý film působí křečově, i přes několik zajímavých momentů, které se bohužel neslily, ale vždy byly přeťaty nějakou záhadnou emoční diskontinuitou, jako kdybychom měli počítat, kolik natáčecích dnů film trval. Je mi líto, mistře. I přes to, že film je často povinným studijním materiálem pro složení zkoušky na leckteré filmové škole a byl i nominován na Oscara (patrně z důvodů té psychologické prokreslenosti hereckého trojúhelníku a kamery), tak si myslím, že to co jste natočil později, vypadalo v mých očích méně upjatě (byť ten psychologický rozměr až na film Hořký měsíc snad nebyl překonán). U géniů oboru se, buď vždy dobře dešifruje, pokud sami chtějí, nebo děj sám odhaluje hlubší (další) vrstvy (motivace - často psychologické) zápletky-účinkujících-příběhu, jakoby sám - tak snadno a čistě a to zde převládá-dominuje, takže o filmový zážitek je postaráno. ()
Tři postavy a jedna malá lodička - minimalistické vzezření, které klame tělem. Jedná se totiž o velmi hutnou a vychytralou psychologickou šlehu. Navíc se jedná o debut! Za toto klobouk dolů před Romanem. ()
Hustý jako koupel v oleji... * Ponrepo ()
- - - Hlavní hrdinka má v nemálo scénách brýle na dálku. ()
Podobenství o přetvářce, mužské ješitnosti a pózérství v úsporně řešeném dramatu pouhých tří postav na palubě malé jachty. Zajímavá kamera (detaily jedné postavy s ostatními v pozadí), neustále přiživované napětí mezi oběma "kohouty", záludně otevřený konec. Atmosférou mi to trochu připomnělo první půlku Antonioniho Dobrodružství. ()
Příjemný film. K vzhledem datu dobu vzniku, úžasné režii, mou slabostí pro Mazury a některým silným dějovým epizodám se přikláním k vyššímu hodnocení než průměru. ()
Hezký příklad neustálého tichého soupeření a vzrůstajícího napětí mezi dvěma soupeřícími ,,samci" o jednu ,,samici." Obdivuji zde práci Polanského, kterému stačili jen jednoduché interiéry pro vytvoření houstnoucí atmosféry. ()
Sympatie k postavám jsem i přes usilovnou snahu nenašla. To ale snímku rozhodně nic neubralo na atraktivitě. Plavba manželského páru a cizince na lodi se proměňovala stejně jako počasí a tvář vodní hladiny. Jako hraní mikáda - občas se některá z tyčinek pohnula... ()
Každý nejako začínal, i slávny Polanski. Na mňa dosť strnulý dej, z ktorého až tak nepadám na zadok. No a z hercov už vôbec nie. Na minimálnom priestore tak vynikne kamera, veľmi pekné štýly jej usadenia. ()