Laurel a Hardy zdědili ostrov

S Laurelem a Hardy jsem na tom byl vždycky tak, že kdyby před kamerou jen nehnutě stáli, minimálně do pěti minut se stejně začnu smát. Z filmu jde vidět, jak už jsou oba staří, nemyslel jsem si však, že byl natočen až tak pozdě, jak ve skutečnosti byl. Každopádně, první půlka filmu, vlastně do okamžiku, než L & H s kolegy vystoupí na ostrov, to jde, vtipů jak nasráno, smál jsem se i nahlas, protože jim to i v požehnaném věku stále jde. Pak to ale všechno spadne do sraček, po vtipu ani památky a začne to mít ne zcela povedený sociílně-kritický (a ještě jaksi prvoplánovitě, zkratkovitě a ploše) podtext. Jednoduš nic, řemu by se dalo zasmát. Škoda. Nutně totiž musí dojít k velkému zklamání, ke mně došlo. Dokoukával jsem to prakticky jen z jediného důvodu - ze zvědavosti, jestli ještě dojde k nějakému povedenému vtípku. Nedošlo. ty tři hvězdičky tak prakticky hlavně jen za tu první půlku. (10.11.2012)

Chtěl jsem dát více, ale za tu babu, co nenápadně přibyla v ději, a dodrbala zbytek filmu dávám méně. Ona ta první část byla dobrá. L & H si dokonce dovolili pár starých a osvědčených žertíků, ovšem pak se to zvrhne v klasickou okecávačku a je po filmu. Poněkud smutné rozloučení s mistry humoru. (05.12.2016)

Film svojho času dávali v kinách socialistického Česko-Slovenska. Pamätám si ho veľmi dobre. Ide totiž o môj prvý film v kine. Nie úplne prvý, ale prvý ktorý si dodnes pamätám. Bol som naň zobratý mamičkinou známou Renátou. A ona pribrala svojho vtedajšieho frajera, neskoršieho manžela. Film som s nadšením sledoval asi dvadsať minút. Potom sa dostavila pekelná nuda. Ale ani tá netrvala dlho, pretože s úžasom šesťročného decka som pozoroval, čo všetko dokážu urobiť Renáta s frajerom, sediaci vedľa mňa. Domnievali sa zrejme, že ja, malý fafrnok, som dostatočne zaujatý filmom. "Výborná groteska", tak vraveli pred filmom. A ozaj - dlho som sa tak nepobavil. Lenže nie na filme, ten bol väčšinou o ničom. (10.12.2015)

Nic moc teda. Nevím, jestli mám tu stále stejnou mimiku a stále stejné vtipy oceňovat nebo spíš litovat toho, že se ve své komice neposunuli dál. Film je silně poplatný poválečnému období v Evropě, kdy se stíraly třídní rozdíly a budovalo se, až se divím, že tam nezakomponovali nějakou tu budovatelskou píseň. Točit to u nás, tak tam natuty je. (15.09.2018)

Snad je škoda, že se úspěšná dvojice Laurel - Hardy během své kariéry neposunovala vpřed v odlišných druzích vyjadřovacích prostředků. Na druhou stranu svou jednoduchou klaunskou komikou bezpečně dosahují svého vytouženého výsledku prostého humoru, který sice bolí, ale neponižuje. Téma jejich posledního společného filmového výtvoru je slibné a vznešené ve své snaze o vyjádření názoru na fungování společnosti. Film se nebojí a vytrvale se pouští do rozpustilého hraní, ale jeho celistvost nepůsobí tím nejstabilnějším dojmem. Objevuje se kostrbatost, rozháranost i unáhlenost. V té konečné podobě je nesourodost znát a ubližuje sympatickému a upřímnému pokusu o jedinečné satirické dílo. Kritika přízemnosti a závisti lidí a macešského a kořistnického řízení státních útvarů předkládá své temné vize o budoucnosti smysluplného směřování lidské společnosti, pokud se nedokážeme odpoutat od své přízemnosti a agresivního egocentrismu. Stan Laurel a Oliver Hardy se pouští do absurdit byrokracie a neúměrné daňové zátěže, do úvah o svobodě a demokracii, hamižnosti a lidskosti. Jejich společné kroky pohánějí pudy, neschopnost, pohodlnost i upřímná prostota a hledání životního štěstí. Hlavní ženskou postavou je umíněná a emancipovaná zpěvačka Chérie Lamour (zajímavá Suzy Delair). Mezi zakladatele idealistického svobodného státu patří také ochotný muž bez národnosti Antoine (Max Elloy) a italský chronický černý pasažér Giovanni Copini (zajímavý Adriano Rimoldi). Z dalších rolí: šlechetný i neurvalý poručík námořnictva Jack Frazer (příjemný Luigi Tosi), či nenasytný násilník a líný buřič a sadista Alecto (Michael Dalmatoff). Je to zajímavé. leč nevyvážené filmové dílo. Hravé, snaživé, milé a zábavné. A o to jde. (12.11.2016)